nahoru

Pavel Taussig: Chlapec, který přežil pochod smrti. A natruc neumřel!

HANA BENEŠOVÁ 6. května 2021 • 13:40
Pavel Taussig: Chlapec, který přežil pochod smrti. A natruc neumřel!
foto: Nguyen Phuong Thao

„Vymýšlet satirické koláže je moje duševní gymnastika,“ říká spisovatel, publicista a výtvarník Pavel Taussig (87). Z jeho satirické tvorby vybočuje kniha, kterou pro svého jedenáctiletého syna sepsal před čtyřiceti lety. Vychází v ní ze svých deníkových záznamů, které si jako jedenáctiletý začal vést v květnu 1945. „Dva prázdné sešity a tužka byly moje válečná kořist,“ vzpomíná bývalý osvětimský a mauthausenský vězeň.

„Začínám sbírat známky,“ zapsal si 8. května 1945 jedenáctiletý Pavel Taussig tužkou do čtverečkovaného sešitu, který našel v leteckých kasárnách v Hörschingu, kde osvobozené vězně ubytovali. Omarkované dopisní obálky zůstaly na stole v opuštěné kanceláři. Na kost vyhublý kluk si poslední den války poznamenal také další podstatné události – co bylo k snídani, obědu i že půjde spát už před večeří, jelikož je velmi zesláblý. „Za pár dní se všichni dostaneme do starých kolejí,“ nepochyboval. Na první stránce svého deníku věcně poznamenal: „Byl jsem půl roku v lágru, úplně mi to stačilo. Jedno horší než druhé. Z Birkenau mám vytetované číslo B-14 328 a z Mauthausenu číslo 117 388 na plíšku.“

S náhodou se nepočítá

„Moji rodiče nebyli pobožní Židé. Do synagógy nechodili, židovské svátky nesvětili. Slavili jsme Vánoce. Až do svých osmi let jsem o svém židovském původu neměl zdání,“ říká Pavel Taussig. Jeho otec, Artur Taussig, se narodil 15. září 1884 jako osmé dítě obchodníka s potravinami v Rakovníku. Nápisy „Nekupujte u Židů!“, které jako patnáctiletý během hilsneriády smýval z domovních dveří, se mu vryly do paměti. Po stu­diích na pražské technice se pustil do podnikání a spoluzaložil v Bratislavě firmu Karbotransport. S Jolanou Rothovou, která byla o dvacet let mladší a pocházela z rodiny správce velkostatku ve slovenských Rakovicích, se Artur Taussig seznámil v bratislavské kavárně. Na konci první světové války zažila čtrnáctiletá Jolana pogrom. „Dozvěděl jsem se to od tety až po maminčině smrti.“ Za Artura Taussiga se provdala 10. srpna 1930. Jejich jediný syn, Pavel, přišel na svět 24. listopadu 1933. Nechali ho pokřtít. Zprávy z Německa, kde se na konci ledna 1933 ujal moci Adolf Hitler, v nich vyvolávaly obavy.

„Otec byl zodpovědný a optimistický. Vynikal v matematice, všechno dopředu plánoval, nic nenechal náhodě,“ popisuje Pavel Taussig. „Maminka vzorně vedla domácnost a její slovo mělo v rodině velkou váhu. Bydleli jsme u Dunaje. Vychovatelka mě vodila na procházku po nábřeží, míč a kolo považovala za nepatřičné hračky. Tatínek mě naučil lyžovat a bruslit, sám byl nadšený sportovec.“ Artur Taussig, ředitel Karbotransportu, hovořil v kanceláři česky, s manželkou a synem německy. „Maminka uměla německy, rozuměla slovensky a s kuchařkou si povídala maďarsky. Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 se u nás doma s němčinou skončilo, mluvilo se pouze česky nebo slovensky a rodiče se začali učit anglicky. Odjezd z Československa ale odkládali.“ Evangelický farář, který křtil Pavla Taussiga, vystavil 19. února 1939 křestní list také jeho rodičům. Na britskou ambasádu v Praze se Taussigovi vydali pro víza v polovině března 1939. Počítali s tím, že zanedlouho budou v Londýně. Museli se vrátit do Brati­slavy.

Musíš se smát

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku