nahoru

Češi prostřednictvím pomníků rehabilitují vládu Habsburků

Dan Hrubý 3. listopadu 2020 • 11:30
Češi prostřednictvím pomníků rehabilitují vládu Habsburků
foto: Petr Dyrc

Na pohled to vypadá jako pečlivě naplánovaný sled událostí. Ve skutečnosti nemají mnoho společného, kromě jediného – směřují k faktické rehabilitaci úlohy Habsburků v českých dějinách. Respektive k jejich přijetí do českých dějin, jež je prvním předpokladem, aby byla jejich vláda vůbec kriticky zkoumána a hodnocena.

Nejprve krátká časová chronologie. Když byl před dvěma lety, přesně 28. října 2018, otevřen obnovený panteon Národního muzea, objevily se mezi sochami 55 velikánů českých dějin busty císaře Františka Josefa I. (mimochodem štědrého donátora stavby) a jeho manželky, císařovny Alžběty Bavorské. Stalo se tak po sto letech. Obě sochy byly z panteonu muzea odstraněny po vzniku republiky v roce 1918. Autoři ideové koncepce sálu se tím vrátili k rozhodnutí, jež učinili v době otevření Národního muzea (1891) poslanci Českého sněmu, a s napětím očekávali reakce, které jejich počin vzbudí.

Nevzbudil žádné.

Přitom Národní muzeum není jediným pražským muzejním prostorem s výrazným odkazem na Františka Josefa I. V prosinci 1898 byla v prvním patře Uměleckoprůmyslového muzea odhalena – při příležitosti „slavnostního uložení závěrečného kamene“ – bronzová busta císaře a krále, z jehož fondu vytvořeného k padesáti letům panování (1848–1898) byla stavba muzea z velké části financována. Po vzniku republiky byla socha odstraněna.

Její další historii líčí ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea Helena Koenigsmarková: „Busta byla na své původní místo vrácena z půdy v roce 1968, kdy se muzeum připravovalo na novou éru. A na místě zůstala dokonce i v době normalizace. Byla tu pracovna, kde jsem seděla i já, takže jsme říkali, že jsme asi jediní v našem státě, kteří mohou pracovat pod dohledem císaře pána. Když se tyto prostory otevíraly v roce 1985 s novou expozicí veřejnosti, císař pán zůstal, ale byl zakryt tapisérií odstraněnou až po roce 1989. Tehdy jsem nechala do prostoru umístit i další podpůrce muzea, jejichž busty stále ještě ,seděly‘ na půdě – Vojtěcha Lanny, Josefa Schulze či Bohumila Bondyho.“

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku