Nejlepší dokument Berlinale je z Česka, Zlatý medvěd patří dramatu o umělcích pod tlakem represí
Letošní, 76. mezinárodní filmový festival v Berlíně se zapíše do historie jako ročník, v jehož úvodu Wim Wenders jako předseda poroty naštval mnohé svým výrokem, že filmaři mají zůstat mimo politiku. Rozhodnutí jeho jury udělit Zlatého medvěda dramatu Yellow Letters (Žluté dopisy) v tomto světle působí jako opravný vzkaz, že umělci se k politice mohou vyjadřovat prostřednictvím svého díla.
Vítězný film 76. Berlinale totiž vypráví o manželském páru herečky a dramatika, kteří kvůli svým politickým názorům přijdou o práci a čelí finanční i soukromé krizi. Odehrává se v autoritářském Turecku, Němec s tureckými kořeny Ilker Çatak ho ovšem natočil v Německu a porota ocenila, jak současně jeho příběh působí pro čím dál víc zemí.
„Tento film mluví velmi jasně o politickém jazyce totalitarismu v protikladu k empatickému jazyku kinematografie,“ uvedl sám Wenders, který byl celý minulý týden stejně jako samotné Berlinale kritizován za svůj málo aktivistický postoj. „V našem filmu je scéna, v níž se intelektuálové hádají s umělci. To mi připomnělo tyhle nedávné dny v Berlíně – filmaři proti filmařům. Ale my nejsme nepřátelé. Opravdová hrozba je venku, autokrati, pravicové strany, nihilisti dneška, kteří se chtějí dostat k moci a zničit náš způsob života. Nebojujme proti sobě, bojujme proti nim,“ vyzval producent vítězného snímku Ingo Fliess. Ředitelka Berlinale Tricia Tuttle pak na konci ceremonie uvedla, že Berlinale je fórem vítajícím všechny názory, a odmítla praxi redukovat komplexní prohlášení na clickbaitové útržky.
Žluté dopisy jsou mimochodem prvním domácím snímkem oceněným Zlatým medvědem po dvaadvaceti letech – od dramatu Proti zdi, shodou okolností také od německého režiséra s tureckým původem Fatiha Akina.
Turecký film bodoval také díky titulu Salvation (Spása), ověnčeném Velkou cenou poroty. Režisér dramatu o pozemkovém sporu v horské vesnici Emin Alper pronesl jeden z nejvíce politických projevů večera, v němž vzkázal lidem v Gaze, Íránu či několika politickým vězňům včetně starosty Istanbulu, že nejsou sami. Třetí místo, tedy Cenu poroty, si vysloužilo drama Queen at Sea (Královna u moře)týkající se obtíží péče o lidi se stařeckou demencí. Film z Londýna si odnesl i cenu pro herce ve vedlejších rolích, netypicky určenou pro tandem – Annu Calder-Marshallovou a britského veterána Toma Courtneyho, jenž tak dostal hezký dárek ke svým nadcházejícím středečním 89. narozeninám.
Na favorita kritiků, historické drama Rose o ženě vydávající se za muže, zbyla jen cena za nejlepší herecký výkon v hlavní roli pro Sandru Hüllerovou. Nyní už mezinárodně uznávané herečka si pro sošku Medvěda přišla po dvaceti letech, kdy ho získala za svůj debut Rekviem.
Z ceny za režii se radoval irský dokumentarista Grant Gee za svůj první hraný snímek, jazzový životopis Everybody Digs Bill Evans. Nejlepší scénář má podle poroty kanadský snímek Nina Roza, cenu za mimořádný umělecký přínos získal dokument Yo (Love is a Rebellious Bird). Druhou soutěžní sekci Perspektivy vyhrál se svým debutem palestinsko-syrský režisér usazený v Německu Abdallah Alkhatib za Chronicles From the Siege (Kroniky z obléhání).
Český úspěch
Velmi dobře si na Berlinale vedl i debut Pepy Lubojacki Kdyby se holubi proměnili ve zlato. Jediný celovečerní český film v programu s upřímností a formální hravostí zkoumá intergenerační trauma režisérčiny vlastní rodiny, které u jejího bratra a bratranců vedlo k životu na ulici. V konkurenci dalších patnácti snímků získal cenu pro nejlepší dokument, udělovanou napříč sekcemi. „Ani nevíte, jak moc to pro mě znamená. Být bez domova nebo žít se závislostí vás v očích společnosti udělá neviditelnými. Film vznikal sedm let a byla to osamělá cesta. Zažila jsme hodně odsuzování i jaké to je být vytlačován na okraj společnosti. Tato cena znamená, že na těchto lidech záleží. Tato cena mi dává hlas, abych mluvila za ty, kteří trpí závislostí a kteří jsou bez domova. A je jich tolik! Tolik diváků za mnou chodilo po projekcích s příběhy ze svých rodin. Je na čase dát stranou stud a mluvit o tom, systémová změna je jediná cesta,“ poděkovala režisérka, která Holuby začala točit jako svůj absolventský film na FAMU. V Berlíně za ně dostala i Caligari Film Prize pro stylisticky a tematicky inovativní dílo.
