Standardnější už to být nemohlo. Dokumentární film Netflixu nazvaný prostě Schumacher vypráví o zřejmě nejlepším pilotovi Formule 1 všech dob prostřednictvím archivních záběrů, výpovědí mluvících hlav a komentářů rodinných příslušníků. Sám Michael Schumacher, upoutaný od konce roku 2013 na lůžko, se před kamerou neobjeví.
Jak vypadá ta nejobyčejnější struktura životopisného dokumentu? Začne se od důležitého bodu v životě dotyčné osoby, pak vyprávění skočí do dětství, od něj se chronologicky dopracuje k vrcholným okamžikům a po nich se to už nějak doklepe do konce.
Dokument režisérů Hanse-Bruna Kammertönse a Michaela Wecha (předtím spolu natočili portréty tenisty Borise Beckera a populárního zpěváka Uda Jürgense) začíná v srpnu 1991, kdy Schumacher jede svůj první závod formule 1. Je mu dvaadvacet, srší sebevědomím, stahuje na sebe pozornost. Střih, malému Michaelovi jsou čtyři a tatínek Rolf mu staví první motokáru s motorem z mopedu. Dětství, mládí, disciplína, tvrdý trénink, schopnost vyždímat z třetiřadého vybavení maximum. Závodění na motokárách, začátky v F1, rivalita s Ayrtonem Sennou a po jeho smrti s Damonem Hillem, první mistrovský titul v roce 1994. Svatba s přítelkyní Corinnou. A tak dále.
Strukturu má film prajednoduchou. Posouvá se postupně v čase, nejde po tématech, pouze se občas pozastaví nad kariérními milníky. Vypíchnutý je třeba moment, kdy se Schumacher ještě v roce 1994 ohlíží za fatální havárií Ayrtona Senny: jak jel těsně za ním a jak bral na lehkou váhu jeho následný stav, protože „kóma nemusí znamenat nic tak strašného“. Senna se z kómatu už neprobral, Schumacher z něj o dvě desítky let později vyšel jen jako stín sebe sama.
Velký prostor autoři logicky věnují období dramaturgicky nejvděčnějšímu: Schumacherovu lvímu úsilí vybojovat titul mistra světa pro Ferrari v letech 1996–2000 navzdory všem překážkám v čele s naprosto nepodařeným monopostem. V tomto srdci filmu se Schumacher ukazuje jako motor týmu, dříč stoprocentně oddaný výsledku, člověk posedlý svým cílem a motivovaný jeho náročností. Vrcholem snímku je vítězství v roce 2000, další čtyři tituly v řadě se odbydou v několika minutách.
Film coby dokument poskládaný z mnoha zejména starších materiálů logicky vyniká hlavně střihem. Odsýpá svižně, jinak nepříliš objevná vyprávění mluvících hlav jsou podkreslována pečlivě vybranými záběry, hojné závodní sekvence jsou sestříhány náležitě adrenalinovým způsobem, přičemž v nich nechybí ani stopáž přímo z kokpitů.
V archivních i současných záběrech o Schumacherovi promlouvají a jednotlivé momenty jeho kariéry komentují jeho rivalové (Mika Häkkinen, Damon Hill, David Coulthard...), klíčoví lidé stáje Ferrari (Jean Todt, Piero Ferrari...), důležité osobnosti celé F1 (Bernie Ecclestone), novináři, komentátoři a další relevantní osoby. Všichni dohromady staví Schumacherovi obdivný pomník. Pilotovy ožehavé vlastnosti (neschopnost přiznat chybu) i kontroverzní momenty (bouračky ve finálových závodech) zmíní, ale příliš nerozebírají.
Nekoná se ani hlubší vhled do zákulisí a vývoje F1 – neřeší se například změny pravidel ohledně pneumatik v roce 2005 či další aspekty, jež by působily příliš insidersky. Schumacher je dokument pro laiky; divákům, kteří se F1 věnují více, bude připadat povrchní a hlavně se z něj nic nového nedozvědí.
A to se týká i Schumacherových posledních let. Jestli se k tomuto snímku upínala nějaká očekávání, pak v tom, zda pilotova rodina nechá nahlédnout do svého nynějšího soukromí a ukáže, jak žije po Schumacherově fatálním lyžařském incidentu před osmi lety. Rodina vedená Michaelovou manželkou Corinnou však měla vznik filmu zjevně pevně v rukou: Corinna se v něm prezentuje jako dokonalá žena, která svému muži vždy stála pevně po boku, nyní se o něj obětavě stará a jeho soukromí chrání proto, že by si to přece přál on sám. Jestliže film Schumacher působí celkově televizně, v tomto závěru se zvrhává v slzopudnou telenovelu, v níž se závodníkovy děti dojímají nad idylickými rodinnými snímky z lepších časů. Zrovna tohle ale v portrétu legendárního pilota opravdu nepotřebujeme.
