Neříkej mi mami: Příběh o svobodě, zodpovědnosti a nejednoznačnosti toho, kdo má vrch a kdo z koho těží
Na loňském ročníku MFF KV zazářilo nejen v hlavní soutěži vztahové drama norské režisérky Lilji Ingolfsdottir Až navěky, které si odvezlo pět ocenění a s diváky silně rezonovalo. Rok se s rokem sešel a máme tu potenciálně podobnou situaci.
Norka Nina Knagová, režisérka a scenáristka (spolu s Kathrine Valenovou Zeinerovou) snímku hlavní soutěže s názvem Neříkej mi mami, také zkoumá dynamiku manželství páru ve středních letech. Jenže tentokrát žádné čtyři malé děti s dvěma muži; učitelce Evě (Pia Tjeltaová) a politicky angažovanému starostovi Josteinu (Kristoffer Joner, který hrál menší role ve Vlně, Revenantu Zmrtvýchvstání nebo Mission: Impossible – Fallout) jediná dcera nedávno vyletěla z hnízda a pak se staly věci, jež se nedají odestát.
Eva chce být při svém muži, ačkoli ji zradil, a v místním azylovém centru učí uprchlíky norštinu, i proto, že to manželovi těsně před volbami zlepší renomé u veřejnosti. Jeden z migrantů je jazykově až podezřele talentovaný a trochu prolhaný, jenže taky podmanivý a krásný.
Amirovi (hraje ho šestadvacetiletý Dán Tarek Zayat) je osmnáct, je výjimečně nadaný stylista, doma, v Sýrii, si prožil svoje, o své rodině prohodí snad jedinou větu a ta rázem ospravedlní vše… Jen jeho vztah k Evě nelze ospravedlnit. A divák sleduje, jaké s odpuštěním svinstvo dokážou cyničtí, samolibí reprezentanti domnělé společenské smetánky v jedné z nejbohatších zemí světa napáchat v rámci „spravedlnosti“ a „dobra“, které pochopitelně směřuje do jejich vlastní kapsy.
Pro zajímavost: Nina Knagová je castingovou režisérkou a do rolí manželů ve svém celovečerním debutu obsadila dva rodáky z norského Stavangeru. Snad i proto je dynamika mezi těmi dvěma chladnými typy tak zvláštní. Jestli existuje nějaká esence severské kinematografie, tenhle snímek splňuje všechny body. Vizuálně působí tento relativně nízkorozpočtový snímek komorně, s citlivě volenými záběry a decentním tempem podtrhujícím atmosféru napětí a nejistoty, jež provází oba protagonisty. Herecké výkony jsou přirozené a přesvědčivé, což přispívá k celkové autentičnosti příběhu o svobodě, zodpovědnosti a nejednoznačnosti toho, kdo má vrch a kdo z koho těží.
Režie: Nina Knagová / Norsko 2025
