Martina Hingisová

Subtilní skoro holčička s úžasně šikovnou rukou, rychlýma nohama a tenisově chytrou hlavu se půl roku po šestnáctých narozeninách stala nejmladší světovou jedničkou všech dob. Dnes je jí dvaadvacet, na světovém žebříčku klesla na desáté místo a bude zřejmě klesat dál, protože od loňského října nehraje turnaje a do vrcholového tenisu se kvůli zdravotním problémům nejspíš už nikdy nevrátí. Ona sama to však nevidí tragicky. Tenisem a reklamními aktivitami si vydělala miliardu a sedm set miliónů korun. To je do dalšího života jistě slušný počinek.

Minulý víkend skončil v Melbournu první grandslamový turnaj nové sezóny -- Australian Open. Byl to "její" turnaj, v letech 1997 až 1999 jej vyhrála třikrát za sebou, ale tentokrát k protinožcům poprvé ve své kariéře ani necestovala. Důvod? Rekonvalescence po vleklých potížích s kotníky a dalšími klouby. Náznaky o možném konci její kariéry zaznívaly v médiích již dva roky, ale nikdo je nebral vážně. Popírala je i Hingisová, což bylo s ohledem na její sponzorské smlouvy logické. "Nechci ublížit Hingisové právě ve vztahu k jejím sponzorům tím, že zveřejním svůj názor na její potíže," sdělil Reflexu známý český sportovní traumatolog, a proto si nepřál být jmenován. "Nicméně podle zpráv z tisku a podle svých zkušeností soudím, že jde o vleklý zánět kloubů a narušení autoimunitního systému, přičemž nelze vyloučit ani revmatismus." Nemocnou tenistku šetřili donedávna i jinak neúprosně kritičtí novináři. Po mimořádné tiskovce loni v listopadu se tomu nikdo nedivil, protože na ní Hingisová řekla: "Nemohu předvádět obvyklé výkony, kondičně jsem na pětasedmdesáti procentech svých schopností. V takovém stavu nelze hrát. Podcenila jsem závažnost svých zranění. Proto se do konce roku odhlašuji ze všech turnajů." Dlouhé týdny se o ní nepsalo. Až v polovině ledna, právě v době Australian Open, požádala tenistku o rozhovor švýcarská agentura Sport Information a uslyšela šokující slova. "Návrat do světa tenisu zatím neplánuju," řekla Martina. "Moc mě baví dívat se v televizi na Australian Open, jak se tam všichni v tom vedru honí," dodala s úsměvem. Podle tohoto výroku lze soudit, že se s koncem své tenisové kariéry docela snadno smířila. Jenomže u ní jeden nikdy neví.
TENISOVÉ GENY
Martina se narodila 30. září 1980 v Košicích a její rodiče byli vynikajícími tenisty. Maminka Melanie Molitorová (1957) pochází z Rožnova pod Radhoštěm, patřila mezi lepší ligové hráčky, v československém žebříčku se umisťovala v první třicítce a vrchol své kariéry prožila v týmu VSS Košice; za minulého režimu v něm byla profesionální hráčkou. Otec Karol Hingis (1951) je košický rodák, dlouholetý tamější ligový hráč, později trenér a dnes správce tenisových kurtů. Martina začala pod rodičovským dozorem tenisově cupitat na antuce jako dvouletá, aby v sedmi nastupovala proti desetiletým až dvanáctiletým soupeřkám a vesměs vítězila. Mezitím však manželství Hingisových dospělo k rozvodu, po němž se matka se čtyřletou dcerou přestěhovala z Košic do Rožnova. I tady spolu trávily většinu volného času na kurtech a také lyžovaly, jezdily na kolech, hrály košíkovou. Zrod světové hráčky zvolna pokračoval, ale byl ještě v nedohlednu. Tento proces, jak se záhy ukázalo, uspíšila paní Melanie svým druhým sňatkem, po němž v září 1988 následovala manžela, jenž byl Švýcar, do jeho vlasti. Z osmileté Martiny, první hráčky žebříčku ČSSR desetiletých, se tak rázem stala Čechošvýcarka.
SILNÁ MATKA

"Tušit, že bude listopadová revoluce, nikdy bych z republiky neodešla," prohlásila později v rozhovoru pro deník Sport paní Melanie. "Ale strach z politických problémů a z toho, že by dcera nemohla jezdit do ciziny, mě udržel venku." První tři roky v nové zemi byly pro matku a dceru víc než složité. Mimo jiné i proto, že druhé manželství se časem rozpadlo. Švýcarsko je drahá země, a proto měla matka nadějné tenistky dvě zaměstnání: tenisová trenérka a víc než rok i uklízečka. Když bylo Martině deset a půl roku, vyhrála halové mistrovství světa do čtrnácti let. Tehdy s ní uzavřela známá manažerská agentura IMG pětiletou smlouvu, jež zaručovala příjem 300 tisíc dolarů ročně. Konečně začalo svítat na lepší časy. Navíc paní Melanie poznala svého nového životního partnera Maria Widmera, šéfa sportovní rubriky švýcarského bulvárního listu Blick. Ten pak svou profesi opustil, stal se Martininým manažerem a je jím vlastně dodnes. Ve dvanácti se stala Martina nejmladší vítězkou juniorky na French Open. Ve čtrnácti jí patřilo na světovém žebříčku 380. místo, v patnácti už byla mezi dvacítkou nejlepších a v šestnácti a půl se stala jedničkou. Tehdy její matku nesmírně rozčilovaly otázky, jestli dcera nebude nová Jaegerová či Austinová, mladé americké tenistky s velkým talentem, jež brzy zmizely ze scény. Alergická byla také na švýcarské novináře, jejichž každá otázka začínala něčím negativním. "Pramení to z velmi kritického názoru švýcarské společnosti na sport. Navíc jsme stále musely něco vyvracet. Ze začátku jsem byla matka, která Martině vzala dětství. Pak jsem se příliš starala o její peníze. Nakonec jsem zase mohla za to, že Martina nechodí do školy. Novináři pořád hledali způsob, jak nás rozbít. Místo aby měli radost z toho, že to mezi námi funguje," prozradila paní Melanie v rozhovoru pro LN v lednu 1997.
NEJSLEDOVANĚJŠÍ OSOBNOST

Když mladičká tenistka vyhrála v lednu 1997 v Melbournu svůj první grandslamový turnaj, matka nevydržela na tribuně a skočila na kurt z třímetrové výšky. Martině patřilo druhé a od března první místo na světovém žebříčku; předstihla zraněnou Grafovou. "Šokuje mě, že jsem pro stejně staré hráčky idolem. Není to k popukání?" smála se. Bezelstně dodávala, že není ani moc ráda, když má jako jednička výhody oproti jiným čili na turnaji vždy přistavené auto a apartmán hned u kurtů, ale připouštěla, že je to příjemné. "Když přijedu do Chicaga, můžu klidně zadarmo na basket místních Bulls, dostanu ty nejlepší lístky, co stojí tisíc dolarů." Byla tabula rasa, ale nemluvila hloupě. V rozhovoru pro Stern prohlásila: "Nejsem tak naivní, abych si myslela, že najdu mezi temistkami nejlepší kamarádku. Ty mě nyní chtějí hlavně porážet. Nejsem ale ani dost zarputilá, abych chtěla být na první místě co nejdéle. Přistupuji k věcem uvolněně. Maminka říká, že až příliš volně." V roce 1997, kdy jí bylo teprve sedmnáct, vyhrála tři grandslamové turnaje: po Austrálii Wimbledon a US Open, a nebýt zranění po pádu z koně, zřejmě by zvítězila i v pařížském French Open. A nikdo tehdy netušil, že je to vrchol její kariéry. V tom svém nejlepším roce hrála i českou ligu družstev za TK Prostějov. Tehdy se podařilo vyjednat, že poskytne Reflexu exkluzívní rozhovor. Redakční kolega přijel v určenou dobu do prostějovského areálu, Martina měla před dalším zápasem tříhodinové volno, takže nastala ideální situace. Leč matka-trenérka rozhodla, že dcera musí odpočívat a rozhovor poskytne až po utkání. Správně lze tušit, že k tomu nedošlo. Posléze totiž paní Melanie prohlásila: "Bohužel už není čas, Martina musí ještě udělat rozhovor pro bulletin firmy Opel, to je náš sponzor, takže někdy příště." Epizodka je to natolik výmluvná, že další komentář nepotřebuje. Za zmínku snad stojí, že Martina byla v roce 1997 nejsledovanější osobností světa, kdy se jí nejrůznější televizní společnosti na celém světě věnovaly přes dvanáct tisíc hodin.
SMUTNÝ OTEC
Když Hingisová usedla na tenisový trůn, světové agentury si našly jejího otce a s přídechem velké senzace uvedly, že jako správce tenisových kurtů žije v chudobě, vydělává pouhých 200 dolarů měsíčně a přitom tvrdí, že je hrdý na svou dceru a pyšný na její výdělky. V podobném duchu vyšel před dvěma lety článek o Karolu Hingisovi ve slovenském týdeník Plus 7 dní: žije se svou matkou v košickém paneláku, uklízí kurty za pár stovek, je zatrpklý a v odpovědích zvažuje každé slovo. "Nechci Martině ublížit. Když něco řeknu, vždy se mi to vrátí. Naše vztahy visí na vlásku, a když nemohou být podle mých představ, snažím se alespoň nic nezkazit," řekl novinářům. Dále prozradil, že své bývalé ženě sám kdysi navrhl rozvod, a když se ona provdala za Švýcara, souhlasil s vycestováním dcery na Západ. "Nebylo to snadné, ale podepsal jsem to s přesvědčením, že dělám správný krok, za nějž mi bude Martina jednou vděčná." Někdejší ligový tenista Košic, jenž hrál krátce i za Rožnov pod Radhoštěm, odmítl sdělit Reflexu cokoliv o svých nynějších stycích s dcerou. "Nezlobte se, ale rozhovory o našem soukromí nedávám," řekl do telefonu. Přátelé pana Hingise tvrdí, že větší dobrák se hned tak nevidí, a dodávají: "Byl velký tenisový talent, Martina je po něm. Před časem chtěl psát o ní a sobě knihu, ale rozmyslel si to. Měl obavy, že by to ublížilo jejich beztak křehkému vztahu."
VZTAHY A REVOLTY

Být světovou jedničkou, vydělávat velké peníze (jako první hráčka historie získala v jednom roce víc než tři milióny dolarů), zápolit s pubertou, toužit po velké lásce a žít pod dohledem přísné matky-trenérky, to není jednoduchá situace. První vztah, jenž neunikl pozornosti médií, navázala Martina se španělským tenistou Julianem Alonsem v roce 1998. O rok později se na scéně objevil švýcarský tenista Ivo Heuberger. Láska s Čechem Pavlem Kubinou, hokejistou Tampy Bay, trvala půl roku, do června 2000. Pak následoval letní a krátký románek se švédským tenistou Magnusem Normanem. V červenci roku 2001 přeskočila jiskra mezi Martinou a americkým právníkem Christopherem Calkinem. Stalo se tak během soudního přelíčení s psychopatem, jenž přes dva roky obtěžoval Martinu milostnými telefonáty a faxy. Vztah ale vydržel jen do vánoc. V únoru 2002 se půvabná tenistka sblížila s pátým nejlepším golfistou světa, Španělem Sergiem Garcíou; poznali se při natáčení televizní reklamy. Leč loni na podzim se i s ním rozešla a o dalším jejím partnerovi tisk mlčí.
Všem těm vztahům pochopitelně neprospívalo to, že Martina trávila až třicet pět týdnů v roce na cestách po turnajích. Ostatně i většina jejích partnerů měla podobně náročný sportovní program. Nelze se tedy divit prudkým vzplanutím a ochladnutím citů. Pokud jde o vzdor dospívající dcery vůči matce, či spíše snahu postavit se na vlastní nohy, Martina se snažila dvakrát osamostatnit: poprvé před Wimbledonem 1999 a podruhé na jaře 2001. Odluka však pokaždé katastrofálně poznamenala její výkony a vždy po několika týdnech poznala, že tohle není řešení. Je zajímavé, že již při prvním rozchodu matky s dcerou se tenisový svět ptal: Nekončí snad zvolna kariéra zázračného dítěte? Co se týče vztahů s jinými hráčkami, šlo o řadu skandálků nemajících dlouhého trvání. Třeba o sestrách Williamsových řekla, že často získaly sponzory kvůli černé barvě své pleti. O svalnaté Francouzce Mauresmové, jež se otevřeně hlásí k odlišné sexuální orientaci, prohlásila, že hraje jako muž. S Novotnou prý přestala hrát čtyřhru proto, že je stará a pomalá. Za všechny tyhle výroky se později vždy omlouvala.
ZAČÁTEK KONCE

Když prohrála se Španělkou Ruanovou-Pasculovou v prvním kole Wimbledonu 2001, viděla příčinu ve zranění zad. Ale agentura AP napsala nemilosrdně: "Turbulentní milostný život, spory s matkou a dva roky bez grandslamového vítězství, to je velké břemeno. Není divu, že záda nevydržela." Kritika zazněla i od známých hráček. Navrátilová: "Martina se za šest let na vrcholu nenaučila pořádně servírovat! Talent a šikovná ruka už dnes neplatí. Musí posilovat a běhat." Angličanka Sue Bakerová: "Potřebuje zesílit, ale hlavně přejít k modernějšímu stylu hry." Jenomže Martina měla svou hlavu. Paní Melanie po tomto wimbledonském debaklu přiznala, že nechtěla, aby tu dcera se zraněnými zády hrála, ale ona si nedala říct. Zanedlouho se místo zad přihlásily bolesti kotníku, kvůli nimž prohrála na US Open se Serenou Williamsovou. Náhle si připadala unavená a vyhořelá. "Možná by bylo dobré být dvojkou, měla bych zase motivaci," řekla. To se stalo ani ne za měsíc, v říjnu 2001, jenomže tím nejhorším způsobem: na turnaj ve Filderstadtu si přetrhla vazy v kotníku pravé nohy a po operaci víc než dva měsíce nehrála turnaj. Poprvé v životě měla takovou přestávku.
ŠPATNÉ BOTY?
Nicméně se na vrcholnou scénu vrátila, při loňském finále Australian Open měla proti Capriatiové čtyři mečboly, ale nebyly jí nic platné. "Byla jsem dehydrovaná, nemohla jsem se už hýbat," řekla po zápase. Na jaře si domluvila přípravu s Čechem Petrem Vaníčkem. Ve Švýcarsku tvrdě trénovali na dvorci i na horských kolech. Příprava však brzy skončila, protože levý kotník potřeboval náhle chirurgickou "opravu" vazů; stejné jako před půl rokem kotník na pravé noze. Když se přidružily problémy s levým kolenem a kyčlí, lékaři řekli na rovinu: "Uvidíme, jak dalece přerostl zánět kloubů v artrózu. Možná by bylo rozumnější ukončit kariéru." Operace a dvouměsíční rekonvalescence se odehrávaly právě v době French Open a Wimbledonu. Tehdy paní Melanie opět vyslovila své přesvědčení, že příčinou všeho zla je tenisová obuv italské firmy Sergio Tacchini, v níž Martina hrála od jedenácti do osmnácti let. Lékaři teorii podpořili: "Ano, špatná obuv mohla způsobit záněty kloubů v noze." Hingisová firmu zažalovala o 40 miliónů dolarů kvůli újmě na zdraví. Firma se nařčení bránila: "Žaluje nás jen proto, aby nemusela platit penále za svévolné ukončení smlouvy!" Soudní při loni v září vyhrála firma.
ŽIVOT PO TENISE

Martina se po delší odmlce objevila na turnaji v Montrealu loni v srpnu, zkusila i US Open, ale nebyla to ona, prohrávala a poprvé po šesti letech vypadla z první světové desítky. "Vrátila se příliš brzy," shodli se komentátoři. Když se loni v listopadu odhlásila do konce roku ze všech turnajů, mediálně se za ní zavřela voda. Nehrála tenis, neměla nové milence. Tiché spekulace o svém dalším osudu přerušila až letos v lednu v rozhovoru pro švýcarskou agenturu Sport Information: "Návrat na tenisové kurty neplánuju. Možn, že už nikdy nebudu hrát tenis na nejvyšší úrovni." A s úsměvem dodala: "Mám víc času na soukromý život a na přátele, lyžuji, jezdím na koni, chodím na angličtinu, jsem bez stresu a tlaku, jaký jsem zažívala donedávna. A na otázku, jestli zkouší hrát tenis, odpověděla: "Jistě, ale spíš lehce, aby to nebolelo mé nohy a klouby." Není docela sympatické, že předčasný konec kariéry bere takto realisticky a nedělá z něj tragédii? Díky talentu, fyzické dřině a psychickému stresu si vydělala miliardu a sedm set miliónů korun. Začít s takovým bonusem ve dvaadvaceti vlastně nový život nemusí být špatné. Co tomu dříve či později řekne její zdraví je zatím ve hvězdách.

OTÁZKA DO DISKUSE:
Jakými cestami se podle vás, vážení čtenáři, bude ubírat život tenisové hvězdy Martiny Hingisové?