Operace Entebbe: Šílený plán na záchranu izraelských rukojmích, který vyšel za cenu jednoho života
Když Jonatan Netanjahu (13. 5. 1946–4. 7. 1976) začal sloužit v elitní speciální jednotce Sajeret Matkal, zapsal si do deníku: „V izraelské armádě jsou lidé, kteří jsou mi blízcí. Přebírají iniciativu, mají elán, jsou ochotní v nutném případě porušit konvence. Jsou to lidé, kteří se nedrží jednoho řešení, ale neustále hledají nové cesty a odpovědi.“ Na začátku července 1976 coby velitel této jednotky naplánoval operaci na záchranu rukojmích, která vstoupila do vojenských dějin.
„O úspěchu nebo neúspěchu operace zpravidla rozhoduje deset patnáct vteřin,“ říká bývalý člen speciální jednotky Sajeret Matkal Ido Netanjahu a mladší bratr velitele této jednotky, který záchrannou akci připravil a vedl. Izraelská vláda o operaci jednala několik hodin, řada zainteresovaných lidí nevěřila, že představitelé země schválí „tak šílený plán“.
Náčelník generálního štábu Mordechaj Gur konstatoval, že se žádný z izraelských vojáků nemusí vrátit. Premiér Jicchak Rabin prohlásil, že by se záchranná akce měla uskutečnit, dodal však, že v případě jejího fiaska vláda podá demisi. Přesto všichni členové jeho kabinetu hlasovali pro operaci. Tehdejší ministr obrany Šimon Peres si mezi čtyřma očima promluvil s velitelem jednotky, podplukovníkem Jonatanem Netanjahuem.
„Joni mu vysvětlil, proč má jeho plán velkou šanci na úspěch. Nepochyboval, že se to povede. Předpokládal, že pokud se jim podaří teroristy překvapit, rukojmí zachrání. Měl pravdu. Vyšlo to. Joniho to však stálo život,“ říká autor knihy Joniho poslední bitva Ido Netanjahu. „Můj bratr byl jediný izraelský voják, který při operaci padl. Tušil, že jeho jednotka bude mít ztráty, protože kolem budovy, kde ozbrojení teroristé zadržovali rukojmí, i v jejím druhém patře bylo plno ugandských vojáků. Možná neměli extra výcvik, ale na to, aby někoho dokázali zastřelit, to stačilo. Ugandští vojáci se ale většinou rozutekli, jakmile uslyšeli střelbu.“
Brigitte a Wilfried
Únos letadla společnosti Air France na lince Tel Aviv–Paříž zosnoval velitel ozbrojeného křídla Lidové fronty pro osvobození Palestiny Wadía Haddád. Nebyl to první teroristický útok proti Izraeli, který zorganizoval.
Při mezipřistání v Athénách nastoupili do francouzského airbusu další lidé: členové radikální levicové organizace Revoluční buňky Brigitte Kuhlmannová a Wilfried Böse a Abdul Rahím al-Džábir a Jayel Najim al-Arjam z Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Do Athén přicestovali z Bahrajnu. V příručních zavazadlech měli střelné zbraně a granáty. Milenci Brigitte a Wilfried měli ekvádorský pas a předstírali, že jsou manželé. Airbus A300 odletěl z athénského letiště do Paříže krátce po poledni 27. června 1976. Už po pár minutách cestující a posádka věděli, že na palubě letounu jsou ozbrojení únosci… Böse si vynutil přístup do kokpitu, oznámil, že letadlo se od tohoto okamžiku jmenuje Haifa podle al-Džábirova rodiště a do Francie se neletí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
