Karol Nawrocki: Všechno, co dělá, je prodchnuto konzervativními myšlenkami a lemováno protiruským sentimentem

V srpnu 2019 jsem s několika dalšími českými novináři navštívil v polském Gdaňsku Muzeum druhé světové války. Jak jsme se po tříhodinové prohlídce všichni shodli, něco takového v Česku chybí – muzeum je architektonicky pozoruhodné a expozice udělané nesmírně přitažlivým způsobem. Před několika týdny jsem se do­četl, že tehdejší ředitel muzea „násilným“ způsobem změnil jednu z expozic a že to prý byla chyba. Tyto výhrady nechápu, protože, jak se ukázalo, změna vedla jen k většímu akcentu na instalace, které se věnovaly polským vojákům a odbojářům v jejich boji proti Němcům, více byly zachyceny i popravy duchovních v koncentračních táborech atd. Co to je za problém? Před šesti lety jsem při návštěvě gdaňského muzea ale netušil, že jeho ředitelem byl Karol Nawrocki. Toho na začátku června zvolili prezidentem Polské republiky.

Jeho cesta ke zvolení byla nelehká, ale v srpnu se s rodinou odstěhuje do paláce Koniecpolských ve Varšavě, sídla první rodiny země i celého úřadu. Soukromé prostory pro prezidenta jsou ve druhém patře paláce.

HISTORIE PŘEDEVŠÍM

Když se 24. listopadu 2024 stal Nawrocki jako nezávislý nestraník oficiálním kandidátem opoziční konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS), jeho podpora v průzkumech dosahovala jen dvaceti až pětadvaceti procent. V prvních komentářích a analýzách se objevovala tato slova: bez politických zkušeností a zázemí, málo charismatický a pro mnoho Poláků neznámý. Navíc polarizuje společnost svým silným konzervativismem.