Upusťme od úhradové vyhlášky ministerstva zdravotnictví, říká ředitel VoZP Josef Diessl
Vojenská zdravotní pojišťovna (VoZP) je jednou ze sedmi zdravotních pojišťoven, které na českém trhu v současné době fungují. Ty nahradily původních asi 30 institucí, jež vznikly po roce 1993, kdy se rozhodlo o tom, že české zdravotnictví bude financováno tzv. pojišťovenským systémem. Jak vypadá současný stav veřejného zdravotního pojištění? A je možné ho do budoucna udržet? Reflex se vypravil za generálním ředitelem VoZP Josefem Diesslem.
Jaké je vaše postavení v systému veřejného zdravotního pojištění – o kolik klientů se staráte?
V současné době máme zhruba 700 tisíc pojištěnců, významná část z nich se rekrutuje z resortu obrany, především z Armády České republiky. V roce 2024 jsme pro ně financovali zdravotní péči v rozsahu 33 miliard korun. Byť to číslo na první pohled působí impozantně, patříme k těm menším zdravotním pojišťovnám. Kromě příslušníků Armády ČR, tedy vojáků v činné službě, k nám spadá i velká skupina civilních zaměstnanců resortu, kteří jsou s armádou nedílně spojeni. Dohromady je to více než 33 tisíc pojištěnců.
Čím se odlišujete od ostatních pojišťoven?
Tím, čím se pojišťovny mohou mezi sebou alespoň trochu lišit, jsou preventivní programy. Tedy příspěvky na různé pohybové aktivity, očkování, péči o chrup, ale i ozdravné pobyty, nehrazená preventivní vyšetření atd. Pokud však mluvíme o armádě, kde je v současné době asi 28 tisíc vojáků, tak jejich preventivní programy jdou ještě dále nad rámec veřejného zdravotního pojištění. A musím říct, že resort obrany prevenci u svých příslušníků významně podporuje, nejenom morálně, ale i materiálně, protože velkou část těch dodatečných nákladů na prevenci i na zdravotní služby – zdůrazňuji dodatečných nad rámec systému veřejného zdravotního pojištění – právě prostřednictvím VoZP hradí.
U svých klientů jste oblíbeni, o čemž svědčí i fakt, že jste už druhý rok po sobě získali první místo v anketě Zdravotní pojišťovna roku…
Na to, že nás společnost HCI na základě dotazníkového průzkumu u pojištěnců opět vyhodnotila jako pojišťovnu, která je u svých klientů takto oblíbená, jsem pyšný nejen já, ale určitě i našich 400 zaměstnanců. Jsme sice Vojenská zdravotní pojišťovna, takže vojáci z povolání, v aktivní záloze i váleční veteráni jsou pro nás pojištěnci mimořádné kategorie, ale všichni ostatní klienti jsou pro nás neméně důležití. A rozhodně uděláme všechno pro to, aby se na nás mohli všichni spolehnout i v dalších letech.
Jaká je aktuální situace na trhu zdravotních pojišťoven?
Nikdy jsem neskrýval – a ani to není v zájmu VoZP –, že po pandemii covidu nám tu zůstaly obrovské výdaje, které nejsou adekvátní odváděné péči. A toto kvantum vynaložených prostředků neodpovídá množství příjmů. Ekonomika bohužel tak skvěle a rychle nefunguje. To je tedy hlavním důvodem toho, že naše finanční rezervy se krátí a peníze docházejí. A to u všech zdravotních pojišťoven, nejen u VoZP. Dnes musíme doslova obracet každou korunu a svědomitě dbát na to, abychom přesně viděli, jaká péče byla za vynaložené prostředky poskytnuta. To by ideálně měl dělat každý správce veřejných prostředků a mělo by to fungovat automaticky. Ale v současnosti je to asi jediný způsob, jak do budoucna ustát finanční požadavky českého zdravotnictví.
Narážíte na to, že v nedávné době se objevily informace o špatném hospodaření mnoha zdravotních pojišťoven?
Ano, takové informace se opravdu objevily. Mohlo by se proto zdát, že za špatnou ekonomickou situaci v pojišťovnách jsou zodpovědní nějací neumětelové, kteří špatně hospodaří, takže by stálo za to je vyměnit. Je ale potřeba se na problém podívat systémově. Vyplývá z toho totiž, že velká skupina pojišťoven, jež obhospodařuje zhruba polovinu kmene pojištěnců v naší republice, tedy asi pět miliónů lidí, nehospodaří tak, že by z toho mohla jásat. A pak je tu jedna pojišťovna, která to ještě úplně necítí. A tady se jasně projevuje jedna věc – je nutné se podívat na princip přerozdělování pojistného, jež ve veřejném zdravotním pojištění funguje. To, že bylo kdysi zavedeno tzv. stoprocentní přerozdělování, byl krok zcela racionální, v němž se promítla určitá solidarita zdravých s nemocnými, těch, kteří do systému přispívají více, s těmi, kdo přispívají méně. To bylo ale žádoucí v prvních letech. Od roku 2004 nebo 2005, kdy se ustálil systém sedmi pojišťoven se stabilními kmeny pojištěnců, je tento způsob přerozdělování překonaný. Je tedy nutné provést nové matematické výpočty a podívat se, jestli jsou parametry nastaveny správně.
Jak může zdravotní pojišťovna čelit nerovnováze mezi příjmy a výdaji?
My tomu čelíme především naším vlastním provozním životem. Bylo by dobré, aby si čtenáři uvědomili, že z každé stokoruny, kterou pojišťovna vybere na pojistném, může pro svůj vlastní provoz (ať to jsou mzdy zaměstnanců, rozvoj, údržba budov, IT, nebo marketing) použít maximálně tři koruny. Pokud tedy mluvíme o určité nedostatečnosti financování zdravotní péče a pokud do toho chce sama pojišťovna zasáhnout, zasahuje de facto jen do těch tří korun. Tím ale ten systém bohužel nijak významně nezměníme. A to i přesto, že děláme významné kroky ke zhospodárnění všech našich procesů tím, že jdeme na vlně digitalizace a centralizujeme. Racionální úpravy je tak nutné provádět zejména v prostředcích směřujících na zdravotní péči. Naší zásadou je, že nemůžeme vyplatit ani korunu za zdravotní výkon, u něhož nemáme jednoznačně ověřeno, že byl proveden v souladu s pravidly. Třeba u úkonů, které místo lékaře mnohdy vykonává nelékařský personál. Přece jen díky moderním technologiím a postupům se posunujeme velmi dopředu, ale tento posun musí mít i svůj finanční dopad.
Tohle tedy vidíte jako jedinou cestu k úsporám?
Je nutno především začít diskutovat o tom, zda vše, co dnes zdravotnictví a medicína přinášejí k dobru člověka, jsme vůbec schopni financovat s ohledem na výkonnost české ekonomiky. Nemyslím, že by uzrál čas na to, abychom přišli za našimi pojištěnci a řekli, že na 30 % zdravotní péče nejsou peníze a že si to musí platit sami. Doba je taková, že díky moderním postupům jsme schopni zvládat nemoci, o jejichž překonání se nám před deseti či patnácti lety ani nesnilo. Ano, medicína je schopna pomoct, ale za neskutečně obrovské peníze. A proto bychom si v tomto směru měli určit jednoznačná pravidla – a na celospolečenské úrovni, nikoli jen v pojišťovnách. Já bych si vůbec nedovolil říci někomu z našich klientů, jak moc je jeho léčba drahá a že mu ji nezaplatíme, pokud je to péče lege artis a je ověřená. Ale my tuto diskusi musíme rozvířit, musíme se o tom začít bavit, protože dnes na veškerou péči prostě prostředky nejsou.
Mluvíte o fatálním deficitu v prostředcích hospodaření zaměstnaneckých pojišťoven – to se podle vás nezlepší?
Nezlepší. Je to velmi složitá situace, která je dána strukturou pojištěnců jednotlivých pojišťoven. A lidé nemají velký zájem měnit své pojišťovny – pokud k tomu nejsou doháněni obchodníky s různorodou motivací. Od své zdravotní pojišťovny, u níž jste léta, prostě očekáváte, že se o vás v těžkých chvílích postará. Ale dneska na to v systému peníze opravdu nejsou. Částečně tohle zastírá současný model přerozdělování pojistného, kde ten největší ještě přežívá. Samozřejmě už ne tak lehce jako před pár lety, ale oproti němu zaměstnanecké pojišťovny opravdu tahají za kratší konec. A konkrétně VoZP se toho provazu jen tak tak drží. To znamená, že tady musí dojít k jednoznačnému rozhodnutí, jak chceme prostředky do budoucna přerozdělovat. A z druhé strany je nutné mít trvalou kontrolu nad tím, jestli pojišťovna opravdu hospodaří tak, jak ukládají právní předpisy.
Abychom to nějak shrnuli, jak myslíte, že lze situaci zlepšit?
Upustit od úhradové vyhlášky, kterou ministerstvo zdravotnictví vydává každý rok a jejímž prostřednictvím fakticky stanovuje výdaje na zdravotnictví. A v nejbližší možné době začít jednat na úrovni dvou rovnoprávných partnerů, to znamená poskytovatelů zdravotní péče na jedné straně a pojišťoven na straně druhé. Ihned začít diskusi na téma, jak zvládat obrovský boom nových medicínských a mimořádně drahých technologií, tedy vyšetřovacích nebo operačních metod, popřípadě léků. A velmi intenzívně se bavit o tom, jak budeme strukturovat dluh, který dnes v pojišťovnách dennodenně narůstá. To znamená podívat se prostřednictvím úhrad za akutní nemocniční péči na principy přerozdělování finančních prostředků a na motivaci každého občana pečovat o své zdraví.
