Zeleň a zlato vs. eskortky pro bohaté a zácpy aneb Hej Pražáku, jak se žije v Brně?
Abú Dhabí a Dubaj jsou dva největší a nejznámější emiráty SAE. Něco jako Praha a Brno, ale v jiném smyslu. Abú Dhabí je nejbohatší emirát, má největší zásoby ropy a sídlí tu prezident a vládce SAE Sheikh Mohammed bin Zayed Al Nahyan a obvykle se zdržuje v Emirátském paláci. Sheikh Mohammed a královská rodina mají asi tři sta biliónů dolarů, vlastní různé paláce, velké lodičky a fotbalový klub, mimo jiné. Já teda tolik nemám.
Abú Dhabí je krásný emirát, zelený, všude zlato a přemrštěná výzdoba. No, bohatstvím to tu přímo smrdí. Dubaj je na druhé straně turistický emirát s tím jejich profláklým Burj Khalifou a Burj al Arab, eskortek pro bohaté, šílenou dopravní zácpou a tak. Možná jste už pochopili, ve kterém emirátu žiji já, a pokud jste tipovali Abú Dhabí, bingo!
Mohu to ovšem opakovat stokrát a Češi se stejně pokaždé zeptají: Tak co, jaký to je v Dubaji? Tak se asi začnu ptát Pražáků: Hej, tak jak se ti žije v Brně? Nebudu se tady rozepisovat o tom, co v každém emirátu je k vidění, to si najděte na Trip Advisoru. Jen jsem se chtěla zmínit o tom, že žít v jiné zemi, je úplně jiné než tam jet na dovolenou, smažit se na pláži a prolejzat památky.
Já žiji úplně obyčejný život: Ráno se probudím, nasadím si diamantovou tiáru a ještě v pyžamu si na sebe navleču abáju a valím do hokny. Naše škola je něco jako vězení, musím to tam přetrpět od půl osmé do půl čtvrté a v pátek jen do dvanácti. To mě totálně vyčerpá, takže musím jet odpočívat domů na svůj gauč za sto litrů.
Celkově se během týdne skoro nedostanu ven, takže je mi těch dvacet šest stupňů k h..u. O víkendu jdu někdy na pláž, ale většinou dělám takové ty servisní věci jako nákup potravin a všelijaké nezbytné pitominy. Všechny turistické atrakce jsem už viděla a lezou mi na nervy.
Mám ale know-how, jak to tu chodí, jak se co vyřizuje, kde co koupit levněji a tak. Do hotelového rezortu bych už asi nevlezla. Taková nuda. Bazén máme na střeše, ale kdo nemá, že? Nevím proč o mně kolují fámy, že jsem bohatá jen proto, že žiji v „Dubaji“. Přitom jsem bohatá jen trochu a není mi co závidět (možná jen menší sbírka briliantů).
To moje kamarádka IW přehazuje peníze vidlema a co. Přejme a bude nám přáno. Však se tam také nenápadně zastavuji v době večeře a ona mi vždycky dá najíst (většinou ústřice a kaviár). No co, k šejkovi do paláce mě nepustí ostraha. Teď se IW vrací ze své šesté dovolené v tomto roce, tak jsem zvědavá, co mi přiveze. Doufám, že to bude cihla zlata.
Takže život v zahraničí je naprosto odlišný od dovolené v zahraničí. Jsem ale vděčná, že žiju v Abú Dhabí, a ne třeba v Uzbekistánu. Na život v zahraničí se nehodí každý. Jen speciální odrůda lidí jako já to dá, zbytek jsou zápecníci. A vůbec, už žiju mimo Česko tak dlouho, že už fakt nevím, kde domov můj.
