Proč by nás měly zajímat problémy třetího světa, když máme svoje vlastní a důležitější?
Anglická fráze FIRST WORLD PROBLEMS by se dala do češtiny přeložit jako „problémy prvního světa“ nebo ještě lépe „problémy bohatých zemí“. Tohle téma mě dost baví, protože se mi zdá velmi vtipné. Třeba v Africe nemají vodu, jídlo, příbytek a jsou prolezlí AIDS a to jsou problémy zemí třetího světa, kde my naštěstí nežijeme, a tak můžeme se zabavit těmi bohatými problémy.
Tak například tuhle přišla moje kámoška, milionářka IW a byla naprosto vytočená a nasr...á. „Co je?“ ptám se nevinně. „Představ si, že u nehtařky mi nedali tu Filipínku, co ji mám ráda, a ještě jsem musela pět minut čekat!“ „Tak to je teda hrůza,“ přiznávám se šibalským úsměvem na tváři, „měli jste také těžký měsíc s nákupy nábytku, a tak jsem ráda, že si jedete odpočinout do Tater do luxusního hotelu,“ dodávám.
Ukázala mi počasí na mobilu: „No ale jako podívej na ty teploty, tam je v noci třeba mínus jedenáct! A to já ani manžel nesnášíme zimu!“ „Jejda, co tam teda budete dělat?“ „No asi to zaparkujem ve vířivce a budeme kolemjdoucím připíjet šampíkem.“ Teď už jsem se smála nahlas.
Druhý den mi poslala fotku z letadla business class vysmátá se sklenkou šampaňského. Jako opravdového šampaňského. Ne prosecca, ne bublinkového vína, ale Dom Perignonu. „V pět ráno není ještě brzo chlastat, že?“ ptá se mimochodem. „Kdepak,“ potvrzuji, „šampaňské je jediný alkohol, který se může konzumovat ve kteroukoliv denní nebo noční dobu.“
A pak se mě ještě IW ptá, jak se daří mně, kapitalistické majitelce luxusního bytu (koupila jsem si vlastní chatičku, ale IW přehání, luxus je to jen druhé kategorie). „No, to víš, bolí mě záda z neustálého přesunování drahého nábytku a buzerace stěhováků, byt je jako průchoďák, samí malíři, klimatizační borci, podlaháři, no je to těžký život...“ posteskla jsem si opět na problémy prvního světa. Ani mě nenapadlo, co děti v Africe. Asi jsem bezcitná nebo co. I když filipínské asistentce v práci peníze zase dávám. To zas ne že ne.
Moje další kamarádka ZK se zase chystá na Bora Bora. Tam jsem sice nikdy nebyla, ale záda mě bolí tak, že se na to raději podívám na National Geographic. IW tam byla třikrát. Já to beru tak, že pokud někam vycestoval člen rodiny, počítá se to, jako že jsem tam také byla. Takže když maminka s bratrem navštívili Srí Lanku, už tam vlastně nemusím.
Na střeše mé nové chatičky je úžasný bazén s výhledem na záliv a krásnou arabskou architekturu. Prý. Říkal mi to recepční. Já jsem tam nebyla. Ani v posilovně jsem nebyla a už pět dní nosím stejnou teplákovou soupravu, protože kapitalističtí majitelé nemovitostí nosí většinou triko s dírami nebo tepláky.
Včera přišli měnit nějaké klimatizační součástky pracovníci servisní firmy, kterou si platím, a jeden z nich mi omylem vyhodil kalhotky z Victoria Secret. No a oni za to vyhodili jeho, protože jsem ty kalhotky hledala. Hned jsem volala jeho šéfovi, ať mu proboha odpustí, že mi to vlastně vůbec nevadí a že je opravdu vyhodil omylem, tak ať ho zase chudáka přijmou. Vždyť to byl jeho třetí den v práci a musel by vyplatit vízum, na které nemá (chudý Ind). Orodovala jsem za něj tak mohutně, že ho opravdu vzali zpátky. Tohle byl totiž pro něj problém třetího světa. A moje kalhotky? První svět. Mám jich plnou skříň.
A tak jste se poučili o světových problémech, a pokud si zrovna stěžujete na kvalitu ústřic, jste pěkní č...i, protože v Africe mají leda HIV a továrny, kde pracují děti. Kromě IW, ta měla těžký život a vypracovala se na milionářku. Tak ta se může nalejvat Dom Perignonem až do aleluja.
Cheers!
