České střepy: Ráj pedofilů, vietnamská drahota a čukrajinský pas. Jak vypadá domov, kde už dávno nežijete

České střepy: Ráj pedofilů, vietnamská drahota a čukrajinský pas. Jak vypadá domov, kde už dávno nežijete Zdroj: koláž reflex.cz

České střepy: Ráj pedofilů, vietnamská drahota a čukrajinský pas. Jak vám připadá domov, kde už dávno nežijete?

Představte si, že jste Češka, ale v Česku už přes třicet let nežijete a jezdíte sem jen na prázdniny. To, co tuzemákům připadá normální, vidíte úplně jiným pohledem. A každý rok se objeví novinka. Letos jsem si například prohlédla „Brněnské moře“, což je něco jako dětské brouzdaliště, záchod a osvěžení pro houmlesáky. Tento vodní prvek na Moravském náměstí v Brně mě šokoval koncentrací malých nahých dětí, jejichž matky seděly na lavičkách a kouřily. Ha! Ráj pro pedofily!

V Kanadě ani ve Spojených arabských emirátech nic takového neexistuje. Děti musí být pěkně v plavkách, i ty nejmenší. Už jsem se rozhlížela kolem po starších gentlemenech s pytlíkem bonbónů a typickou seznamovací větičkou: „Chlapečku, nechceš se podívat na koťátka, která mám tady v bytečku hned za rohem?“ Někteří dokonce fotili. Na pedofilních pornografických webstránkách se tak „Brněnské moře“ stalo přes noc jednou z populárních atrakcí. A že je z čeho vybírat!

Byla jsem také v Praze, kde jsem si všimla, že už nejsme Česká republika, ale Čukrajinská republika. Na Hradě jsou hned dvě vlajky. Musím si nechat obnovit pas. Doufám, že jsem nikoho neurazila. Do politiky se nepletu, jen se rozhlížím kolem sebe. Tak například kdyby tam vlála vlajka Iráku, mohli bychom se přejmenovat na Čirákovou republiku. A zase nový pas.

Další poznatek, který mě zaujal, je to, že u Vietnamců už se nedá nakoupit za levno! Byla jsem na vietnamských nehtech a vedle mě posadila nějaká nečeská matka dvě malé holčičky na gelové nehty. Zhrozila jsem se, když Vietnamky hrozivě brousily ruce šestiletých dětí. Babička čekala venku s kočárkem s nějakým ještě menším dítětem, které hrozně řvalo. Babičku ze salónu vyhodili, protože uvnitř kouřila doutník a odmítala jej uhasit. Matka chvílemi odbíhala od holčiček, aby zmlátila děcko v kočárku, a vracela se, aby dohlédla na dostatek nehtových třpytek. Zajímalo mne, kam děti odvedla z nehtového studia. Asi na botox. Sociálka? Haló?

Moje drahé vietnamské nehty se mi ale líbily a rozhodla jsem se, že si i skočím k holiči jen na umytí a vyfoukání vlasů. Což je v Abú Dhabí normální a levné, neboť zvláště Arabky a Indky mají přebytek vlasů a úprava by jim trvala několik hodin. V Brně jsem oběhla asi pět kadeřnictví a zjistila, že se zde ke kadeřnici objednává tak na měsíc až dva dopředu. Nakonec jsem skončila v pánském holičství na Údolní, kde mi sedící a relaxující u....á kadeřnice sdělila, že teď pojede k marjů a že by mě objednala na září. Tak jsem si hlavu umyla úplně sama. Šikovná holka.

Na závěr se mi po...l záchod a protékal. Pozor! Teď přijde ta dobrá zpráva! Pan instalatér Jiří Štodt přijel v osm večer, aby mi umožnil moji večerní hygienu. Tak abyste všichni věděli: u záchodů se zabudovanou nádržkou kupujte jedině Geberit. Neznačková splachovadla se rozbíjejí častěji, a nemáte-li úžasného instalatéra jako já, můžete skončit v prekérní situaci.

A tohle jsou moje týdenní poznatky z rodné země. Mám ji moc ráda. Well done!