Uplynuly dva měsíce a já znovu stojím před rozstřílenou školou v Beslanu, před ruinami, které z ní zbyly. Desetiletý Borik měl štěstí. Podařilo se mu v okamžiku osvobozovací akce utéct, a nepatří tak na seznam více než tří set obětí zdejší tragédie. „Táhne mě to sem. Chodím ke škole každý den, umřel mi tady brácha. Vím, že tu je,“ dodává bez jakýchkoliv pochybností klučina. Aby se zbavil stresu a zlých myšlenek, navštěvuje denně, stejně jako desítky jeho spolužáků, arteterapii v beslanské nemocnici.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
