nahoru

Očima Cyrila Höschla

Cyril Höschl 29. září 2004 • 16:42

Představte si člověka, jenž trpí chronickou nemocí, kterou klasická medicína považuje za nevyléčitelnou. Je tedy na celý život a léčba spočívá pouze v tlumení jejích příznaků, poněvadž její příčiny jsou neznámé. Tato choroba sice neohrožuje člověka na životě, ale velmi výrazným způsobem jej omezuje v běžném životě, nedovoluje mu dělat to, co by chtěl, prostě snižuje kvalitu života. Dotaz zní: má se s tím člověk smířit a nemoc i omezení, jaká choroba přináší, přijmout? Jednoduše akceptovat fakt, že se nedá nic dělat, a naučit se s tím žít? Nebo je lepší nevzdávat se a všemožnými způsoby (alternativní medicína, různí léčitelé, změna životního stylu) usilovat o uzdravení? Je pro člověka výhodnější smíření (rezignace), nebo boj (a pravděpodobný stres z jeho neúspěšnosti)? A. B.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně