Pokud ruský prezident Vladimir Putin splní své hrozby, budou od července v Bělorusku, prakticky na hranicích NATO, taktické jaderné zbraně. Na dostřel pak zřejmě bude i Česko. Proč to Moskva dělá a je hrozba jejich použití reálná?
Ruská státní televize si našla v minulých týdnech nové téma. Podrobně informuje o tom, že ukrajinští vojáci budou střílet po obyvatelích Donbasu municí z ochuzeného uranu. Problém rozebírá ze všech stran a využívá přitom i respondentů ze Západu, konkrétně třeba majora americké armády ve výslužbě Stanislava Krapivnika. Ten se narodil v ukrajinském Luhansku, v sedmi letech se s rodiči odstěhoval do Spojených států, vystudoval a přihlásil se do armády.
Dotáhl to až na majora (podle některých zdrojů na kapitána), v roce 2004 demobilizoval a v roce 2010 odjel do Ruska. Dnes často vystupuje v médiích s narativem, že USA se dlouhodobě připravují na válku proti Rusku, a dodává munici kremelské propagandě. I v záležitosti ochuzeného uranu si Krapivnik přisadil své. Tvrdí, že tato složka obsažená v munici produkuje miniaturní částice, které pronikají do organismu, přitom však nejsou natolik radioaktivní, aby byly schopné působit na DNA. Projevují se ale prý jinak.
„V letech 1991 až 1992 jsem se dostal na vojenskou fakultu, bylo to v době, kdy se vraceli vojáci z Iráku, a někteří učili i u nás,“ cituje Krapivnika stránka pořadu Solovjov Live v sociální síti V Kontaktě, poté, co vystoupil v propagandistické show známého moderátora Vladimira Solovjova.“ Začali se svými ženami plodit děti a objevilo se hodně problémů. Potraty, děti umíraly, mnohé měly rakovinu, rodily se s postiženími. I samotní vojáci měli problémy. Znám mnohé, kteří měli leukémii, degradaci nervového systému a další nemoci. Statní chlapci ve třiceti, kteří na tom byli lépe než osmnáctiletí, se stávali invalidy,“ cituje amerického exmajora Solovjov.
Radioaktivní mystifikace
Rusové se tak pokusili o propagandistický veletoč – využili hrozivého rozměru slova „radioaktivní“ a odůvodnili tím svůj expanzivní krok. Byl to totiž právě ochuzený uran v britské munici dodávaný na Ukrajinu, který posloužil Vladimiru Putinovi jako záminka k tomu, aby ohlásil rozmístění jaderných zbraní v Bělorusku. Může jít o různý arzenál, jak hlavice k raketám Iskander či dělostřeleckou munici, nejčastěji se ale skloňují bojové hlavice k raketám Kinžál.
Jejich nosiče, letadla MiG-31, jsou nyní v počtu asi deseti strojů v Bělorusku. Jedna taková raketa, obtížně sestřelitelná i sofistikovanou protivzdušnou obranou, může nést jadernou nálož o síle 5–50 kilotun (KT). Připomeňme, že puma „Little Boy“ svržená v létě 1945 Američany nad Hirošimou měla sílu 15 KT, „Fat Man“ použitý na Nagasaki pak 20 KT.
Putin sice uznal, že náboje s ochuzeným uranem nejsou zbraní hromadného ničení, ale „tak či onak" vytvářejí nebezpečný radioaktivní prach a zamořují okolí. Jenže ekologie, zdraví a škodlivé látky jsou záležitosti, na které je obyvatelstvo snad ve všech zemích bývalého Sovětského svazu mimořádně citlivé. V Kremlu zřejmě spoléhají na to, že lidé si ze slov „uran“ a „radioaktivní“ doslova „sednou na zadek“ a nebudou přemýšlet o souvislostech.
Argumentace radioaktivním prachem totiž nestaví na zcela prokázaných faktech a vědecká obec se od ní odklání. Mluví se spíš o toxicitě, protože uran je, stejně jako jiné těžké kovy jedovatý. Jenže to nemá pranic společného s radioaktivitou ani jadernými zbraněmi, o kterých mluví Putin. Nejde tedy o žádný odvetný krok, ale o imperiální akt, kdy Moskva haraší atomovou zbraní jako první.
Kreml: I preventivní úder je možný
Putin pro jistotu připojil další vysvětlení, že vlastně jedná úplně stejně jako američtí protějšci. „Spojené státy to dělají po desetiletí. Už před dlouhou dobou umístily své jaderné taktické zbraně na území spojeneckých zemí, států NATO, do šesti zemí v Evropě. Pokud mě paměť neklame, jde o Německo, Turecko, Nizozemsko, Belgii, Itálii a Řecko," prohlásil ruský vůdce, když odůvodňoval, proč svůj arzenál v Bělorusku rozmístí.
Potíž je v tom, že od Američanů nezaznělo, že jsou odhodláni v případě ohrožení existence svého státu jaderné zbraně použít. Od Rusů ano. „Porážka jaderné mocnosti v konvenční válce může vyvolat jadernou válku,“ uvedl například na Telegramu bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv, který jako Putinův blízký spojenec říká to, co z Kremlu na plná ústa nezazní.
Podle mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova je Medveděvovo vyjádření plně v souladu s ruskou jadernou doktrínou, která umožňuje jaderný úder v reakci na „agresi proti Ruské federaci konvenčními zbraněmi, když je ohrožena samotná existence státu“.
Ačkoli to česká média příliš nereflektovala, Rusko v posledních dnech změnilo své strategické dokumenty, zejména pak koncepci vnější politiky země. Podle ministra zahraničí Sergeje Lavrova patří mezi priority mimo jiné „zabezpečení práv ruských občanů a organizací za hranicí, předcházení rusofobii či boj za historickou pravdu,“ přičemž „protiruským krokům nepřátelských zemí se bude okamžitě a v případě nutnosti i tvrdě bránit“.
„Vkládá se teze o využití ozbrojených sil pro odražení nebo prevenci ozbrojeného napadení na Rusko a jeho spojence,“ prohlásil Lavrov během online zasedání ruské Bezpečnostní rady k představení dokumentu.
Uvedené naznačuje, že by Rusové neměli s případným, v jejich jazyce „preventivním“ jaderným úderem problém a rozmístění jaderných zbraní v Bělorusku je jednoznačně agresivním aktem. Otázkou je, zda by v reálné situaci přešla slova v činy.
Jak by vypadal úder?
Variant je tu několik. Ta nejmírnější předpokládá demonstraci pokusných jaderných výbuchů někde v tomu určených prostorech či nad mořem. Taktické jaderné nálože je možné nasadit i proti uskupení vojsk v blízkosti fronty. Jejich skutečně malá tonáž umožňuje i použití dělostřelectvem a následky pro vlastní vojska, jedna z obvyklých nejhorších obav, mohou být při vhodném větru minimální. Něco takového by zřejmě přineslo Rusům obrovskou taktickou výhodu, museli by ale počítat s tím, že pokud by dobyli zamořená území, zůstalo by na nich složité odmořování a zřejmě by proti sobě poštvali nyní jim fandící část obyvatelstva Donbasu.
K použití na frontě, která je na východě a jihovýchodě Ukrajiny, ale Rusové nepotřebují umisťovat jaderné zbraně v Bělorusku. Má tak jít zřejmě o vzkaz ukrajinskému zázemí a možná i o něco víc.
Z nejbližších cípů běloruské hranice je to vzdušnou čarou 90 kilometrů do centra Kyjeva a 215 kilometrů do Lvova, které jsou důležitými administrativními centry. Přes severozápad Ukrajiny také putuje vojenská pomoc. Tady by mohly být potenciální cíle, zřejmě nějaké ze železničních překladišť nebo dopravních terminálů, aby se přísun pomoci, především munice, zkomplikoval.
Vzhledem k historii této války a ostřelování civilních cílů jako obytné domy nelze samozřejmě vyloučit ani demonstrativní úder na nějaké z měst, podobně jako americké bombardování Hirošimy a Nagasaki koncem druhé světové války, které pomohlo přinutit Japonsko ke kapitulaci. Je téměř jisté, že před svými obyvateli by si Rusko takový krok obhájilo, na Západě by ale kleslo ještě níž, než je dnes, a Američané v tomto případě už pohrozili konvenčním úderem na Černomořskou flotilu a další vojenské cíle. To by bezpochyby přineslo přímou konfrontaci Severoatlantické aliance s Ruskem, kde však má NATO v současné situaci jasně navrch především v konvenčním potenciálu. Americké tanky by se asi vcelku bez problémů dostaly během několika málo dnů na Rudé náměstí. Otázka je, zda zrovna toto je potřeba, protože by to obrátilo zbytky příznivého veřejného mínění v Rusku a v postsovětských zemích totálně proti Západu a rovněž celkový benefit takové akce je sporný.
V ohrožení jsou i země NATO
Věc, kde může Rusko pořád napáchat značné škody, jsou právě jaderné zbraně a to v Moskvě velmi dobře vědí. Z Běloruska totiž lze zasáhnout taktickými zbraněmi cíle ve východní a střední Evropě, mimo jiné třeba i uskupení vojáků NATO, která jsou v takzvaných „bojových skupinách“ umístěná ve všech zemích na východním okraji aliance od Estonska až po Bulharsko. V Litvě a Lotyšsku je pak asi dohromady kolem 200 Čechů.
Použití taktických jaderných zbraní vede k mnoha obětem, ale nikoli k vyhubení lidstva jako u zbraní strategických. Síla 5 až 50 kilotun ale bohatě stačí ke statisícům obětí. Rakety Kinžál mají dolet až 2000 kilometrů, a tak se hrozba týká i Česka, a jak už bylo řečeno v úvodu, „roztáhnout deštník“ příliš nelze, protože Kinžály se nedaří kvůli jejich vysoké rychlosti sestřelovat ani takovými systémy, jako je Patriot.
Plánované rozmístění jaderných raket v Bělorusku tak určitě nelze podceňovat a je rozhodně významnějším krokem, než si dnes uvědomujeme. Může být jak opravdovou hrozbou ze strany Ruska, tak s tím lze i zastrašovat a blufovat. Každopádně to bude nový faktor, který nijak nepřispěje ke zklidnění situace, a Moskva bude ještě nebezpečnější a se svým jaderným potenciálem už teď zcela zásadně odstrašující Západ od větší pomoci Ukrajině.
