Sedíme v hospodě s Ladislavem Jaklem, Danielou Kovářovou a pijeme pivo. Snažím se pochopit, proč tak na první pohled nesourodý pár napsal knihu o pivu. Da­niela je distingovaná dáma, kterou si představíte spíše než v hospodě u piva v elegantní vinárně se skleničkou vína. A Ladislav Jakl, i když někdy klame tělem, je pro mě synonymem rockerství a rockerského způsobu života.

Blondýna

Než se Daniela Kovářová pustila s Ladislavem Jaklem do psaní knihy o pivu a otevřela si dveře do neuvěřitelně pestrého světa pivní kultury, pivo nepila. Což je vlastně na její společné knize s Jaklem jeden z jejích nejkrásnějších atributů: Že snaze pochopit, poznat a nakonec i ochutnat pivo propadla chytrá, inteligentní dáma, která se rozhodla tímto dobrodružstvím po své nepolíbené pivní duši provést odvážně a otevřeně i čtenářstvo, jež má k pivu nějaký vztah. Nebo třeba žádný.

Nad pivem mi Daniela Kovářová vysvětluje, že k němu měla dokonce mnoho předsudků. „Ten největší? Že všechno pivo je ležák. A že to tak není, byl pro mne asi ten největší objev. Taky jsem trpěla předsudky vůči lidem, kteří pivo pijí. To souvisí i s mou rodnou ­Ostravou,“ svěřuje se Daniela Kovářová. „Myslela jsem si, že ten, kdo jde večer do hospody, vypije čtyřiadvacet piv a přestane být zábavný. Vůbec jsem si neuvědomovala, že pivo je krása a chuť! Láďa mě naučil, že se piva pije jen maličko, že je ho strašně chutí. V průběhu seznamování jsem začala poznávat pivovary a pivovarníky, kteří pivo milují. To je úplně jiný svět, než jaký žil v mých představách.“