Proti pravým neštovicím se v Československu přestalo očkovat v roce 1980. Podle vakcinologa Romana Chlíbka už lidem očkovaným proti pravým neštovicím imunita vyvanula. V rozhovoru pro Seznam.cz na otázku: "Kdo ještě očkování stihl, má po tolika letech ještě imunitu, nebo ne?" odpověděl: "Nemá, nikdo."
Podobný názor zastává i epidemiolog Roman Prymula, který pro CNN Prima News zmínil existenci americké studie, která tento závěr dokládá. Imunolog Jiří Šinkora nesouhlasí, vzhledem k povaze očkování proti pravým neštovicím by podle něj mohla být imunita doživotní.
"Setkání s živým poxvirem ať už při nákaze nebo při vakcinaci je pro organismus takovým šokem, že si ho zřejmě pamatuje už napořád," říká v rozhovoru s Angelikou Bazalovou v podcastu Reflexu A plus X.
Vakcína proti pravým neštovicím totiž obsahovala živý, replikace schopný virus kravských a koňských neštovic. Po očkování lidé de facto prodělali lehkou formu této infekce. Imunitní systém se tak naučil reagovat na původce této nemoci – poxvirus – a díky tomu se pak stal imunním vůči všem poxvirovým infekcím, tedy i vůči pravým neštovicím. A nejen těm, ale třeba i vůči opičím.
Tomuto mechanismu se odborně říká zkřížená reaktivita a znamená to, že imunitní systém dokáže rychle reagovat i tehdy, když mu (s nadsázkou řečeno) "nepřítel jen někoho připomíná".
"Vzpomínka" na nebezpečný poxvirus zůstane navždy na jakémsi harddisku imunitní paměti. "To u respiračních virů, jakým je například SARS Cov2, neplatí," srovnává Jiří Šinkora infekci poxvirem a koronavirem. U respiračních virů je nezbytné se s nimi opakovaně setkávat a znovu a znovu si je připomínat, jinak může imunitní systém na účinný způsob obrany zase zapomenout.
Roman Prymula neuvedl, co přesně jím zmíněná studie zkoumala. Běžně se imunita testuje měřením hladiny protilátek. Ověřit, zda Češi ještě protilátky v krvi mají, ale nelze. Jak Reflex zjistil, testovací sady, kterým by se hladina protilátek proti pravým neštovicím dala změřit, nejsou v tuto chvíli komerčně dostupné.
Podle Jiřího Šinkory ale stejně ani neexistence protilátek v krvi není jednoznačným důkazem, že imunita vyvanula. Paměťová stopa může být zachovaná v lymfatických uzlinách či kostní dřeni.
Jiří Šinkora v podcastu A plus X popsal i to, jak jsou poxviry pravých neštovic záludné. Pokud na ně tělo není díky očkování připraveno, dokážou ošidit imunitní systém tak, že vyřadí na čas jeho obranné mechanismy, což viru umožní se v klidu namnožit, aniž by o něm inmunitní systém včas věděl. Až třicet procent nakažených lidí po nákaze pravými neštovicemi umírá. Pro srovnání – smrtnost SARS-CoV-2 není ani půl procenta.
"Poxvirus pravých neštovic si z našeho genomu ukradl kódování bílkovin a díky tomu umí "oslepit" náš imunitní systém. Když nějaký virus napadne naši buňku, ta se začne hlásit jako napadená nebo poškozená. Za zničení té buňky je pak mimo jiné zodpovědný regulační faktor, kterému se říká faktor nekrotizující tumory. Virus ale produkuje do okolí „ukradené“ bílkoviny, které na sebe tento regulační faktor vážou, a tím získá čas, aby se mohl v buňce namnožit. Vlastně dokáže na čas zmást imunitní systém a hlásit "já tady nejsem"," vysvětluje imunolog Jiří Šinkora. Více se dozvíte v rozhovoru Angeliky Bazalové s Jiřím Šinkorou v podcastu Reflexu A plus X. Tématu opičích neštovic se bude podrobně věnovat i příští vydání týdeníku Reflex.
