Kritizovat Němce je v kurzu. Závislost na ruských energetických zdrojích, důvěra v Putina, víra, že se Rusko se může stát demokratickým státem a především váhavá podpora Ukrajinců v jejich boji proti ruskému agresorovi - to všechno ve světle dění na Ukrajině dělá z Německa snadný terč. O postojích Němců v ukrajinské krizi a o kritice, která se ze všech stran snáší na německého kancléře Olafa Scholze bude řeč v dalším díle podcastu A plus X s německým novinářem Hansem Jörgem Schmidtem.
Český premiér Fiala míří dnes na svou první zahraniční návštěvu do Německa. S německým kancléřem bude mluvit samozřejmě i o Ukrajině. Zatímco český premiér dlouhodobě vyzývá k ostrému postupu vůči Putinově agresi a sklízí za to přinejmenším na domácí scéně potlesk, pro váhavé postoje kancléře Olafa Schloze mají zdejší komentátoři jen slova pohrdání. Posměšky sklízí nejen za svou politiku ale i za zmatený způsob komunikace a neschopnost prodat i to, co Německo pro podporu Ukrajině dosud udělalo, Německý novinář Hans Jörg Schmidt který už třicet let komentuje z Prahy zdejší dění pro prestižní německé deníky říká, že to vůči Scholzovi není fér: “My Němci máme historicky špatné svědomí, jsme zvyklí, že ať uděláme cokoliv, vždycky je to špatně,” krčí rameny. “Ale připomeňte mi, kolik vlastně poslali Francouzi na Ukrajinu tanků?” pokládá si řečnickou otázku. “Ani jeden, přesto je to francouzský prezident Macron, kdo je za hrdinu,” říká.
Kritizovat Scholze je zkrátka in. A lepší to nemá ani doma, kde na něj tlačí koaliční partneři, opozice z řad CDU_CSU, i média. Zejména ta pravicová, kterým je současná koalice pod vedením sociálnědemokratického kancléře od počátku trnem v oku, nevynechají příležitost, jak Scholzovi namydlit schody. Jako vítaná munice jim poslouží třeba i cesta českého premiéra Fialy do Kyjeva. Jenomže zatímco premiér Fiala se může fotit v přilbě, jak se mu zlíbí, aniž by to mělo zásadní mezinárodně politický dopad, německý kancléř to takto jednoduché rozhodně nemá. Německá zahraniční politika není kocábka, která může - jako ta česká - měnit směr podle větru - tu Německo, tu Polsko,jednou EU, podruhé USA - ale spíš zaoceánský parník, který kormidlem musí točit s rozvahou. “Každý krok Německa může Putin brát jako provokaci a kancléř opakovaně zdůrazňuje, že nemůže riskovat jaderný konflikt, připomíná Hans Jörg Schmidt. A zdůrazňuje, že Němci cítí odpovědnost nejen za Německo, ale i za Evropu. “Ano, my můžeme zavřít kohouty s plynem, ale co pak bude s Čechy?” ptá se.
Otázka je na místě. Zatímco ještě před dvěma měsíci se zdejší jestřábi od klásvecnic ujišťovali, že na plynovou krizi jim postačí dva svetry, teprve dnes se začínají probouzet do reality a uvědomovat si, že pokud by Německo vyslyšelo tyto hlasy, byli by to právě Češi, kdo by na takové rozhodnutí doplatil nejvíc. Připomeňme si v této souvislosti otočku zdejšího zmocněnce pro energetiku Václava Bartušky. Ještě na konci února čtenáře Seznam zpráv ujišťoval, že Evropa se bez ruského plynu obejde: “ Bude se muset bez něj obejít nejspíš a je to možné. Evropa je na to připravená.”
Abychom o měsíc později z úst téhož Václava Bartušky slyšeli, že “na odstřižení od ruského plynu potřebujeme pět let, jinak přijde obrovský náraz.”
V takové situaci si soudný člověk musí říct, ještě že je tady rozvážný Schlolz. Česko je totiž na ruském plynu závislé prakticky ze 100 %, Německo je naopak schopné si už dnes více než polovinu svých potřeb obstarat z obnovitelných zdrojů. Tvářit se proto, že Německo v posledních dvaceti letech selhává ve všem, co dělá, je ve světle těchto faktů poněkud tristní.
Němci teď pomalu otáčí kormidlem a sondují možnosti,jak pomoci Ukrajincům a zároveň nevyvolat světový konflikt. “Zbraně na Ukrajinu přijdou,” říká Hans Jörg Schmidt v podcastu A plus X. Žádné prudké pohyby ale od Olafa Scholze nečekejme.
