V podhůří Kavkazu, konkrétně v gruzínské obci Kvenobani, se úspěšně rozjel projekt české čajové zahrady založený na sdílené ekonomice. Čajoví nadšenci pod vedením Petra Siče zde po měsících tvrdé práce zkultivovali čajovou plantáž a nabízí možnost pronajmout si ar (100m2)čajovníků a zažít zde nejen pěstování a sběr čaje, ale v rámci workshopů se naučit i jeho zpracování. Projekt v duchu „čajové agroturistiky“ podpoří místní producenty čaje a zdejší obyvatelé si mohou vydělat nabídkou ubytování či stravování. Projekt probíhá ve spolupráci s místními producenty a směřuje k samoudržitelnosti. Vedle úspěšné kampaně na Hithit získal také od České rozvojové agentury podporu dotačního Programu B2B.
V Gruzii, jedné ze šesti prioritních zemí zahraniční rozvojové spolupráce, podporuje Česká rozvojová agentura celou řadu projektů. V čarokrásné horské krajině Tušska se jedná např. o udržitelné hospodaření v lesích, zajištění zdravotní péče, podporu drobným zemědělcům či projekt primárně zaměřený na ochranu přírody, který také pozitivně přispívá k ekonomickému rozvoji regionu formou udržitelného využívání včetně turismu.
Na rozdíl od Tušska, kde počet turistů každým rokem stoupá, je region Gurie s obcí Kvenobani turismem zcela nedotčený. „Věříme, že díky naší „agroturistické atrakci“ turisty do této oblasti přivedeme a zvýšíme tak příjmy místních lidí, u nichž budou turisté bydlet a stravovat se.Nejpřímější pozitivní dopad bude mít ale projekt na lidi zaměstnané v čajové branži v Kvenobani, ať už v podobě získání zakázek či ve zlepšení jejich know-how především v oblasti zpracování čaje,“ říká Petr Sič, který v Gruzii obchoduje již osm let a poslední čtyři roky se věnuje hlavně produkci čaje.
Pro možnost pěstování vlastního čaje nebyla volba země nijak složitá. Gruzie je pro nás jednou z nejbližších zemí, kde se pěstuje čaj, má v tom dlouhou tradici a navíc Češi gruzínský čaj dobře znají už z doby komunismu. „Gruzie nám je kulturně blízká a obchodování nebrání nadmíra byrokratických omezení. Naopak i vřelá vízová politika je příjemným bonusem,“ dodává Petr Sič, podle něhož navíc v Gruzii čajový turismus téměř neexistuje, na rozdíl např. od Srí Lanky. Zájemcům o účast na projektu nabízí vedle pronájmu vlastního aru čajové plantáže i možnost podílet se na projektu jako dobrovolník a přijet třeba jen na pár dnů.
Jedinečnost „čajového příběhu“ sníží obchodní riziko
Projekt sebou samozřejmě přináší i rizika. V případě neúrody by bylo ohroženo zhruba 15% předpokládaného obratu. Tomuto riziku se snaží jeho realizátoři předejít zajištěním dalších příjmů a především kvalitního zavlažování. Dalším rizikem může být i nezájem o produkt v cílové skupině. „Naštěstí náš produkt vytváří jedinečný příběh – „mít vlastní čaj“ ve svém provozu. Proto naši cílovou skupinu v případě nedostatečného zájmu můžeme relativně s malými marketingovými náklady rozšířit. Testovali jsme to na nečajových klientech a oslovili jsme dva subjekty – restauraci Signature a Bezobalu.org – oba zareagovali pozitivně,“ říká Petr Sič. Ten se může spolehnout i na pomoc gruzínského producenta čaje Avtandila Lomtatidzeho, zodpovědného za zpracování čaje včetně pronájmu strojů, které jsou k tomu potřeba.
Pozemek, kde se nachází česká čajová zahrada o celkové rozloze přes 4200m2 byl před lety osázen čajovými keříky, o něž se ale nikdo nestaral a tak jsou zarostlé trním. Zastřihované už nebyly dlouhá léta, takže si bují vesele do všech směrů. Práce je tu tedy více než dost. Pokud se pilotní projekt povede, zhruba třetinu příjmů by měl tvořit pronájem cca 30-40 arů jednotlivým zájemcům, další třetina by se získala z poskytovaných služeb přímo se týkajících se zpracování čaje (především workshopy) a zbytek by tvořil obrat z následných služeb a prodeje vlastního čaje. Už po prvním roce by tak měl být projekt samoudržitelný.
Koncem září letošního roku se Petr Sič vrátil z několikaměsíčního pracovního pobytu v čajové zahradě. Jeho náplní bylo především vybudování zázemí, vykopání studny nebo nekonečné zastřihování a pletí mezi čajovníky na celé zahradě. Až potom přišlo na řadu to nejlepší: sklidit si a následně zpracovat vlastní čaj. Více o radostech i strastech práce na české čajové zahradě v srdci Gruzie si můžete přečíst na FB stránkách projektu zde.
Foto: Štěpán Kňákal (pro ČRA)
