Petr a Pavlína Pudilovi

Petr a Pavlína Pudilovi Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Kunsthalle Praha sídlí ve zrekonstruované bývalé Zengerově transformační stanici. Tato budova vznikla v letech 1930 až 1934 podle projektu architekta Viléma Kvasničky a je příkladem novoklasicistní architektury.
Pohled do části jednoho ze tří výstavních pater budovy nové Kunsthalle, na snímku interaktivní instalace Christiny Kubisch – Cloud (2019)
Logo a celý vizuální styl Kunsthalle Praha už průběžně čtyři roky připravuje Studio Najbrt
„Věříme, že zaujmeme i další lidi a třeba se k nám přidají“
„Kunsthalle Praha je naše dítě. A dítě máte na celý život.“
5
Fotogalerie

Petr a Pavlína Pudilovi: Česká metropole je fascinující místo, proto otevíráme Kunsthalle Praha

Památkově chráněná a zrekonstruovaná budova bývalé Zengerovy transformační stanice na pražském Klárově se změnila na instituci Kunsthalle Praha, která si dala za cíl propojovat středoevropské a světové umění. Jako první v ní byla otevřena velkolepě pojatá výstava o kinetice. Za projektem, jehož celkové náklady se pohybují kolem 850 miliónů korun, stojí Petr a Pavlína Pudilovi, zakladatelé The Pudil Family Foundation.

V jednom rozhovoru jste řekli, že Kunsthalle Praha je první podobný prostor věnovaný umění, který vznikl v centru metropole po 100 letech. Proč to trvalo tak dlouho? Jsme málo kulturní národ?

Jsme kulturní národ. Když si ale uvědomíme, jaké má Praha možnosti a jakým by měla být centrem kultury a umění, tak podobných projektů, jako je Kunsthalle Praha, vzniklo za těch sto let strašně málo. Za první republiky si umělci vystavěli Mánes, jehož osud byl a je všelijaký. Formát kunsthal­le plní ještě Galerie Rudolfinum, vzniklá v roce 1994, a Centrum současného umění DOX založené v roce 2008. Záleží ale i na tom, co ještě považujeme za centrum. Na poznámku o stu letech nás navedl jeden kunsthistorik, jde spíše o svědectví, že stát, což jsme my, u nás pro výtvarné prostředí nevytváří vhodné podmínky. I Národní galerie je trvalý nomád, nemá vlastní muzejní, lépe řečeno pro muzejní a výstavní činnost vystavěné budovy, působí jen v těch, které na ni stát převedl.

Znamená to, že se český stát – nebo dokonce národ – chová k výtvarnému umění macešsky? V jiných zemích totiž vyrostlo za vzpomínaných sto let mnoho jedinečných galerií a muzeí.

Stát se chová macešsky, navíc i s jistým nepochopením, což možná souvisí s tím, že cestu k vlastní kulturní identitě si ještě stále hledáme. My si například málo uvědomujeme, v jak úžasném městě žijeme. Jakou má naše hlavní město fantastickou atraktivitu pro svět kolem nás. To bychom chtěli s pomocí Kunsthalle Praha alespoň trochu změnit.

Když hovoříme o macešském přístupu státu, v Poslanecké sněmovně byl teď po bouřlivé debatě v prvním čtení schválen státní rozpočet na tento rok a na kulturu je v něm určeno méně prostředků než v loňském roce. Dotkne se to i vás?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!