ROZHOVOR: Co dělat, abyste se vyhnuli návštěvě policejního komanda? I o tom hovoří v rozhovoru pro Reflex.cz Karel Kuchařík, šéf skupiny, která se na Policejním prezidiu specializuje na odhalování informační kriminality.
Kdo jsou v kyberprostoru největší hříšníci a kolik takových trestných činů evidujete?
Statistiku zatím nemáme, ale nejčastější jsou podvody, nákupy, nigerijské dopisy, prodeje na burzách, kdy lidem nic nepřijde. Pak prověřujeme extrémisty, výhružky. Co se mravnostních deliktů týče, můžeme řešit jen to, na co stačíme.
Máte málo lidí?
Všichni na světě jsou limitovaní. I v zahraničí říkají, že když celá policie bude řešit komunity pedofilů, budeme mít dost práce. Funguje to jako klasické sociální sítě. Předávají si materiály, většinou je doma vyrábějí a to, co mají, jim pak poslouží jako průkaz, aby se dostali do komunity. Protože když sami něco vytvoří, jedou v tom taky a je jasné, že nepoběží na policii.
Kolik je u nás „kyberpolicistů“?
Řekněme celkem padesát v celé zemi. Co nám ale upřímně chybí, je profesionalizace, ti lidé byli analytici, nebo přišli z jiných oddělení, jsou nadšení, ale chybí jim fundovanost. A taky se teď všude šetří, takže musí dělat i jiné věci a nemohou se na to soustředit na sto procent.
My se většinou nedozvíme, kde ti lidé dostali tip. Ale některé druhy kriminality se vyloženě stěhují do sociálních sítí. Extrémismus. Pedofilové. Piráti. Teď mám na mysli skupiny, které stahují software, který ještě není ani v prodeji, filmy, které jsou ještě ve střižně. To všechno jsou uzavřené komunity, které mají sofistikovaný systém přijímání nových členů, prověřují se navzájem, každý nový člověk už musí být sám pachatelem, aby na něj něco měli.
Využíváte Facebook?
Stejně jako pro pachatele, i pro nás jsou data důležitá. Používáme všechny otevřené zdroje. Stejně jako personalisté, kteří projíždějí všechny sítě, než někoho přijmou. Na Facebooku sledujeme třeba sebevrahy, i když to není trestný čin. Ti lidé využívají sítě k tomu, aby vzbudili lítost a zájem ostatních. Řešili jsme i nepotvrzené výhružky typu: „Zabiju všechny ve svém okolí.“
Šílení střelci útočili ve Finsku, Německu… pak se vždycky zjistilo, že varovali na netu a nikdo nezasáhl.
Média mají velkou moc. Takové případy se vždycky vyrojí poté, co někde zaútočí šílenec. Lidé je kopírují a veřejnost je pozornější. Řešit to ale musíme, to je bez diskuze.
Jak těžké je tyto lidi vypátrat?
Sledujeme řetězec IP adres, někdy je to natolik snadné, že to zvládnem během několika hodin. Jindy máme takové prodlení, že ta data už nejsou. A my nemáme důkaz. Nebo se může stát, že dojdeme do kanceláře nebo domácnosti, je tam počítač, ale víc lidí.
Jak se můžou bránit?
Většina lidí používá bezdrátovou síť přes wifi. Nemají to ale zabezpečené, a proto se mohou připojit i další sousedi. Nebo třeba kolemjdoucí, který se připojí a stahuje třeba dětské porno. Nám nezbývá než provést domovní prohlídku u majitele wifi, proto apelujeme na lidi, aby si svou síť zaheslovali. Nechceme je šikanovat, ale nemáme jinou možnost. Další zlo jsou anonymní předplacené internetové karty. Pachatelé si koupí sim kartu, připojí se, postahují něco a kartu vyhodí. To nám ztěžuje práci. Apelovali jsme proto, aby se i u nás tyto karty neprodávaly anonymně. Třeba na Slovensku je prodávají proti občance. To by nám pomohlo. Lidi, kteří si připadají anonymní, si dovolují daleko víc, než by si dovolili v reálu. Třeba zhrzení milenci vyhrožují ženě, že ji zabijí, že ji sledují. A postižená žije v hrůze, bojí se kudy chodí. Přitom je to zbytečné. Nemuselo by se to dít. Šlo by tomu lehce zabránit, kdyby byla nějaká pravidla, kdyby se připojení povinně prodávalo na doklad.
Zaujal vás tento článek? Podpořte nás v anketě Křišťálová Lupa 2010 v kategorii Média - všeobecná. Děkujeme.
Článek k tématu internetové identity najdete v novém Reflexu.
