Včely

Včely Zdroj: Marek Douša

STEVE FISHER: Deník včelaře

1. den: Jsem celý natěšený na svého nového koníčka: včelařství! Těším se na přísun báječného medu, a zadarmo. Celá ta včelařská výbava dorazila včera a vzadu na dvorku mám už sestavený kompletní úl. Dneska mi pošťák doručil i včely, všechny pěkně zabalené i s nádržkou cukrového sirupu, ze které se během cesty včely krmily. Teď už se musím jen řídit celkem jednoduchými instrukcemi pro přesun včel z kontejneru do jejich nového domova.

2. den

Au! Jau! Ouvejs! Au! Au! Auvajs! Au! Au! Jau! Ouvejs! Au! Au! Au! Au!

3. den

Zdá se, že mi otoky mizí, i když kolem rtů a nosu mám obličej ještě dost opuchlý. Jazyk vůbec necítím. Ponaučení pro mě: Při práci s včelami musím mít pusu zavřenou. Dneska pošťák doručil mou další objednávku: ochranný oděv, včetně včelařských rukavic, klobouku a závoje. Asi jsem si měl na tyhle věci počkat, než jsem včely vypustil. Už je čas nakrmit mé hladové včelky troškou cukrového sirupu.

4. den

Ježíšimarjá! Au! Au! Jau! Au! Au! Au! Jauvajs! Au! Au! Jau! Jauvajs! Au!

5. den

Objednal jsem si expresní dodání včelařské kombinézy. Dneska dorazila a já se těším, jak si ji zkouším. To ovšem předpokládá, že budu vůbec schopen zdvihnout ruce, jež, jak se zdá, mám po stovkách včelích žihadel tak nějak paralyzované. Někde jsem slyšel, že čím víc žihadel včelař dostane, tím menší problémy mu každé další žihadlo způsobí. Takže bych si už měl na žihadla vybudovat solidní odolnost. Zas už je čas krmení.

6. den

Tenhle záznam do deníku diktuju na počítač pomocí softwaru na rozpoznávání hlasu, protože mi prsty tak příšerně natekly, že je pro mě psaní na klávesnici zhola nemožné. Po včerejším krmení jsem chyboval: nejdřív jsem si sundal rukavice a pak teprve tu svou novou ochrannou kombinézu, která byla z nějakého důvodu plná včel! Jak se tam jen dostaly? Ty malé ­hajzlíky jsem pak měl i ve spodkách. Nemůžu se posadit. Můj zadek vypadá jak krajina na Marsu.

7. den

Objednal jsem si „dýmák“ od téže zatracené firmy, co mi prodala všechny ostatní včelařské krámy. Podle katalogu by měl dým včely uklidnit tím, „že u nich spustí krmicí reakci v očekávání možného opuštění úlu kvůli požáru“. Následný zmatek má údajně dát příležitost k otevření úlu bez spuštění obranné reakce včel.

10. den

Probudil jsem se v nemocnici po třech dnech v kómatu. Poslední věc, co si vybavuju, byl útok celého roje včel. Kvůli neproniknutelnému mraku dýmu jsem neměl nejmenší možnost utéct. Po ztrátě vědomí mě zřejmě do bezpečí odvlekl soused, který zaslechl moje bolestné výkřiky. Cítím se trochu provinile kvůli těm několika stovkám včelích žihadel, co při mé záchraně chudák schytal. Budu mu muset poděkovat a dát mu nějaký med. Ošetřující lékař mě informuje, že jsem nesmírně alergický na jed včelích žihadel.

11. den

Dárek medu mého souseda zřejmě neuchlácholí; žaluje mě totiž nejen kvůli zraněním, ale i kvůli snížené hodnotě svého domu v důsledku zamoření včelami. I můj dům je nyní neobyvatelný. Společnost na hubení hmyzu mi sděluje, že celkové odmoření domu přijde na nějakých 75 000 Kč. Tak si v duchu propočítávám, kolik medu bych si za to asi mohl koupit.

12. den

Bydlím v hotelu, kde platím 2200 Kč za noc. Rozhodl jsem se počkat, dokud včely v domě nepojdou hlady, a pak ho zkusím prodat. Soused mě taky žaluje za ušlou mzdu kvůli pracovní neschopnosti. Myšlenka na med mi zvedá žaludek. Už se ale těším, jak se pustím do svého zbrusu nového koníčka: chovu hadů na kůži.

Text byl původně publikován v tištěném Reflexu č.21/2015.