Ty můj miláčku! Vím, že jsme se seznámili teprve nedávno, ale já ti prostě musím říct, jak šíleně tě obdivuju! Jsi světlo mého života − slunce, měsíc i hvězdy, všechno dohromady. Při myšlence na tebe mám srdce až v hrdle. Má láska k tobě je jak divoký plamen, který nikdy a nikdo neuhasí. Prostě a jednoduše, jsi báječná.
A abych byl naprosto upřímný, jediným důvodem, proč ti tohle všechno povídám, je touha vyspat se s tebou.
Obdivuju tvou inteligenci, tvůj vtip a tvůj šarm. Hluboce si vážím tvé čestnosti a síly tvého charakteru. Vím, že bych mohl do konce života po celém světě hledat, ale tobě podobnou bych nikdy nenašel. Jsi nenahraditelná a neodolatelná. Dáváš mému životu smysl.
Tak, teď, když jsem ti to všechno vyklopil, svlékla by sis laskavě šaty?
Jsi moje všecko. Bez tebe jsem nula. Milovat tě je stejné jako dýchat. Nemohu přestat.
Kdybych si měl vybrat, zda dýchat, nebo tě milovat, s posledním výdechem bych ti řekl, že tě miluju.
Co si teda svléknout ten svetr? Není ti tu horko? Mně teda je.
Vyšlo snad právě slunko, nebo ses na mě usmála? Zamilovat se do tebe je ta nejsnazší věc, kterou jsem kdy v životě dokázal. Říká se, že se člověk doopravdy zamiluje jen jednou, ale to nemůže být pravda, protože pokaždé, když se na tebe podívám, zamilovávám se do tebe znovu a znovu.
A ze všeho nejvíc nedokážu spustit oči z tvých ňader a neustále si tě představuju nahou.
Nemám já štěstí, že jsi má? Ne, není to štěstí. Je to požehnání. Jsou jen dva časové úseky, kdy chci být s tebou: teď a navždy. Kdyby byl polibek dešťovou kapkou, poslal bych ti průtrž mračen. Kdyby bylo objetí vteřinou, poslal bych ti celé hodiny. Kdyby byl úsměv vodou, poslal bych ti široširé moře. Kdyby byla láska osobou, poslal bych ti sám sebe.
Tak fajn, jsem si docela jist, že tohle za mě mluví jen můj penis. Nejsem si ani vědom toho, co říkám nebo odkud se ta slova vlastně berou. Skutečně to na mě nevypadá.
Jsi tak nádherná. Tvá krása mi vyráží dech. Tvé oči mě okouzlují, tvůj úsměv je oslnivý a tvůj hlas mě vábí jak siréna. Jsi nádherný šperk. Jak nesmírně tě miluju a zbožňuju! Chci ti splnit každičké přání, dopřát ti vše, po čem toužíš. Chci tě navždycky chránit a starat se o tebe.
Ale možná bychom si teď měli začít vzájemně vkládat jazyky do úst, co říkáš? Jinak asi budu dál říkat ty hlouposti, nad nimiž – jak se zdá – jsem už ztratil veškerou kontrolu.
Patříme k sobě. Jsi má spřízněná duše. Dal bych za tebe život.
Moment. Opravdu jsem řekl tohle? Možná je to v daný okamžik trochu přehnané. Chci říct, že jsi opravdu hezká a vůbec, ale...
Podléhám tvým magickým silám. Okouzlila jsi mě tak, že ti nemohu odolat. Vše, co mám, je tvoje a jenom tvoje.
Hele. Tak tady přibrzdíme. Laskavě polož tu vázu, kde byla. Je to dárek od mé poslední přítelkyně. Jo, já vím, co jsem právě řekl, ale ta váza je přece jenom hlavně moje. Podívej, myslím, že bychom to asi měli dneska ukončit. Potřebuju si se svým falusíkem o samotě podebatovat.
Prosím, prosím, neodcházej, má lásko! S tebou jsem vším. Bez tebe nejsem nic.
Nevšímej si ho, chci říct mě. Jen, prosím tě, už jdi! Dobrou noc.
K sakru! Proč jsi ji poslal domů? Určitě by se s námi vyspala.
Protože jsem se bál, žes ji už už chtěl požádat o ruku.
To jsem taky chtěl!
No tak vidíš. Potřebuješ nutně pomoct. Tak pojď. Mrknem se na nějaký porno. To by ti teď mohlo stačit.
Díky! Miluju tě! Jsi tak báječný! Naplňuješ mě!
Jo. Doslova a do písmene. Teď už zmlkni!
Steve Fisher – Američan v Praze, steve.fisher@reflex.cz; překlad Jan Valeška; text byl původně publikován v tištěném Reflexu č.2/2015.
