Když jsem připravoval do minulého čísla Reflexu reportáž o podivné maturitě studenta soukromého pražského gymnázia Pod Vyšehradem Martina Bartáka, ani ve snu mě nenapadlo, že se se mnou bude chtít jeho otec, vlivný podnikatel s kontakty „tam nahoru“, jenž hrál v případu hlavní roli, bavit. Barták senior ale překvapil.
Na začátek jen krátké shrnutí pro ty, kdož nečetli text v Reflexu 26 (MATURITA? TATÍNEK TO ZAŘÍDÍ): student Martin Barták neměl původně vůbec maturovat, protože na konci čtvrtého ročníku propadnul z několika předmětů a vyletěl i od komisionální zkoušky ze španělštiny. Vedení školy mu ale dalo před maturitou další šanci, přezkoušela ho zcela neznámá paní, o které ředitelka školy tvrdila, že je z ministerstva školství, a student s odřenýma ušima ročník prolezl.
Podobným způsobem se odehrála i jeho maturita, ke které naštvaní kantoři pozvali štáb České televize. U maturity asistoval i studentův otec Jaroslav Barták, prezident soukromé Polikliniky Modřany a generální sekretář Lions Clubu Praha – Orel. Učitelé si na postup vedení školy stěžovali školní inspekci a obrátili se také na školský odbor pražského magistrátu. Inspektoři na gymnáziu provedli mimořádnou kontrolu a dospěli k závěru, že škola skutečně pochybila.
Jaroslava Bartáka jsem se snažil sehnat po telefonu na Poliklinice Modřany, zastihl jsem ale pouze jeho podřízeného, výkonného ředitele a nechal po něm vyřídit vzkaz. Později jsem na Internetu vygoogloval Bartákovu e-mailovou adresu a poslal mu několik slušných dotazů na průběh maturity a jeho zasahování do průběhu zkoušky. Za odpověď jsem slíbil autorizaci hotového textu.
Pan Barták mě překvapil: do dvou dnů briskně odpověděl, ovšem jeho sáhodlouhá výpověď mi připadala tak unikátní, že jsem se ji nerozpakoval do reportáže přetisknout celou. Reportáž jsem poté poslal přímo panu Bartákovi. Co se stalo poté, mě opravdu překvapilo. Pan Barták mi zavolal na služební mobil a místo aby mi vynadal za dost ostře napsaný text, zajímalo ho jen, abych dobře napsal název jejich Lions Clubu.
Jen tak mezi řečí pak z pana Bartáka vypadlo, že členové Lions Clubu si „nehrají na zednáře“, jak jsem původně v reportáži napsal, ale že se považují za jejich řádné pokračovatele. A že rotariáni jsou v podstatě jejich konkurenti, i když spolu vycházejí velmi dobře. Dokonce tak dobře, že generální ředitel České televize Jiří Janeček, jenž podle Bartáka patří k rotariánům, zvedl panu Bartákovi během maturitní zkoušky jeho syna mobil a na jeho vlastní žádost „umravnil“ televizní štáb, co o podivné maturitě točil reportáž do Událostí v regionech.
Pak jsem se jen tak mimochodem dozvěděl, že pan Barták má spoustu známých, a že nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, která je navštívila den předtím, si zapomněla v jejich rodinné rezidenci mobil, takže si pro něj bude muset z Brna přijet. A že kdyby o mém zájmu o Lions Club věděl dříve, mohl mě pozvat na jejich letní party na parníku, kam mimochodem pravidelně zve ředitelku školy, kde jeho syn tak podivně odmaturoval.
Mezi řečí jsme se také dostali k tomu, komu patří Reflex a kdo je jeho šéfredaktorem, abychom si vyjasnili, kdo koho jak zná. Nebral jsem to jako nátlak nebo výhrůžku, protože pan Barták má prý známé hlavně u pasovských – a to jsou vydavatelé regionálního Deníku a bulvárního Šípu, tedy jiná mediální skupina. Zdvořile jsem odmítl i nabídku, že bych mohl pro Reflex napsat reportáž z další party na parníku a vysvětlil panu prezidentovi, že od toho tu jsou opravdu jiné časopisy.
Tak nějak mám stále pocit, že pan prezident Barták žije v jiném světě než já a nevěřil, že reportáž o maturitě jeho syna může vyjít. Nevím, co na ni říká dnes. Každopádně mi telefonát s ním přišel zábavný a jako podotek k otištěné reportáži zajímavý i pro čtenáře Reflexu. Případ sleduji dál.
