Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa | Reflex.cz
reklama
nahoru

Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa

22. dubna 2010 • 07:58
reklama

Volební program pro parlamentní volby 2010

Část I.

Zveřejňujeme první část volebního programu, další části budeme zveřejňovat postupně tak, aby každý měl možnost prostudovat program pozorně a své dotazy zasílal na sekretariát SPR-RSČ.

SDRUŽENÍ PRO REPUBLIKU-REPUBLIKÁNSKÁ STRANA ČESKOSLOVENSKA

dobře si je vědoma závažnosti situace ve společnosti. Zásadním a nekompromisním cílem SPR-RSČ na půdě Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, je obnova funkčnosti nefungujícího státního systému, to znamená: obnova funkčnosti bezpečnosti, zdravotnictví a vzdělávání , jako základního kamene obnovy morálně, eticky a ekonomicky zdevastované společnosti. Pro obnovu historicky osvědčených hodnot životaschopnosti společnosti, je nutné obnovit obrané, ozdravné a vzdělávací funkce, které jsou vývojem společnosti rozděleny do resortů.

 

Stanovené cíle

V resortu policie prosadíme:

•  zvýšení hrubé mzdy řadových policistů o 75%

•  snížení daně ze mzdy řadových policistů o 50%

•  plné proplacení přesčasových hodin

•  pravidelnou plnou rentu pozůstalým v případě úmrtí z rizikového služebního faktoru

•  doživotní rentu policistů, ve služebním poměru déle než 20 let

 

V resortu hasičského sboru prosadíme:

•  zvýšení hrubé mzdy hasičů o 75%

•  snížení daně ze mzdy hasičů o 50% zaměstnané ve státním sektoru

•  plné proplacení přesčasových hodin

•  pravidelnou plnou rentu v případě pozůstalých

•  doživotní rentu hasičů ve státních sektoru, ve služebním poměru déle než 20 let

 

V resortu učitelského sboru prosadíme:

•  zvýšení hrubé mzdy učitelů o 75%

•  snížení daně ze mzdy učitelů o 50% zaměstnané ve státním sektoru

•  doživotní rentu učitelům na státních školách, v pracovním poměru déle než 25 let

 

V resortu zdravotnictví prosadíme:

•  zvýšení hrubé mzdy zdravotních sester, bratrů a zdravotnického personálu o 75%

•  snížení daně ze mzdy zdravotních sester, bratrů a zdravotnického personálu o 50%

•  plné proplacení přesčasových hodin

•  pravidelnou plnou rentu pozůstalým v případě úmrtí z rizikového faktoru zdravotnictví

•  doživotní rentu zdravotních sester, bratrů a zdravotnického personálu ve státních zdravotnických institucí, v pracovním poměru déle než 20 let

 

V resortu celní a finanční správy prosadíme:

•  zvýšení hrubé mzdy správce daně o 75%

•  snížení daně ze mzdy správce daně o 50%

•  plné proplacení přesčasových hodin

•  doživotní rentu správci daně, v pracovním a služebním poměru déle než 20 let

 

V resortu Armády ČR prosadíme:

•  zvýšení hrubé mzdy vojáků o 75%

•  snížení daně ze mzdy vojáků o 50%

•  plné proplacení přesčasových hodin

•  doživotní rentu vojáků, ve služebním poměru déle než 20 let

 

 

Finanční zdroje a rezervy jsou dalším souvisejícím bodem volebního programu pro financování obnovy státního systému. Není možné rozdělovat, když není možné kde brát. Tyto zdroje a rezervy na rozdělování finančních prostředků do účelnějších a praktičtějších investicí, byly již v minulých volebních období, ale díky lobbyistickým kruhům, byly tyto zdroje a rezervy utráceny buď na nesmyslné projekty, mise, investice, nebo na lobbyisticky politicky parlamentní nesmyslné záměry.

 

Finanční rozpočtové zdroje

Zdroje pro zajištění financování obnovy státního systému:

•  zrušení Senátu PSP ČR (ušetříme 589 mil. Kč)

•  zrušení poslaneckých nezdanitelných měsíčních náhrad (ušetříme 90,2 mil.Kč)

•  zrušení a převedení kompetencí Kanceláře Veřejného ochránce práv, Úřadu pro ochranu osobních údajů, Úřad průmyslového vlastnictví, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, pod Ministerstvo spravedlnosti (ušetříme 523,4 mil.Kč)

•  zrušení a převedení kompetencí Úřadu pro studium totalitních režimů pod Akademii věd (ušetříme 176 mil.Kč)

•  práva přímé a nepřímé daně

•  výnosy z energetiky

•  výnosy z plynu a paliv

•  po třech letech působení minimální daň fyzických a právnických ekonomických subjektů

•  systematická a důsledná kontrola neevidovaných zaměstnanců, tzv. černých duší

 

Z uvedených čísel je patrné, že zrušení a převedení kompetencí některých zbytečných úřadů, státní rozpočet ušetří 1,378 miliardy Kč , které je možno využít pro připravovaný záměr zmírnění tvrdosti mzdové úrovně uvedených resortů, složek a občanů. Současní poslanci tyto klíčové resorty a správného fungování státu, společnosti nevidí, nebo nechtějí vidět a jsou pro ně nedůležité. Sociální společnost však potřebuje nosnou páteř systému pro bezpečný, zdravý a plynulý vývoj moderní společnosti.

Můžete mít námitky , že podobných slibů za ta jste léta slyšeli dost. Jakmile se kandidáti politických stran dostali do Parlamentu ČR, vybočili z reality, zapomněli na všechny sliby a vedli pro sebe prospěšnou politiku. Na dané sliby se jaksi zapomnělo. Ti pamětníci, kteří již chodili k volbám v roce 1994, si zajisté pamatují, že po zvolení Republikánů Miroslava Sládka do Parlamentu ČR, jediný PhDr. Miroslav Sládek jezdil mezi občany, zajímal se o reálný život, rozdával dobročinné dary domovům, dary lidem povodní postiženého území, pořádal setkání s občany, přijímal stížnosti a připomínky, které přednášel na parlamentní půdě. Ve své době byl trnem v oku všem ostatním poslancům politických stran.

Můžete mít námitky. Jak dokáže převážnou část svého programu SPR-RSČ realizovat, když by se náhodou dostala do Parlamentu. Přece takovou sílu nebude mít. Nemožnost realizace? Opak je pravdou. Máte větší voličskou sílu, než si myslíte. Policistů, hasičů, vojáků, učitelů, zdravotníků, celníků, finančních pracovníků a jejich rodinných příslušníků je na 2,5 milionu platných voličů . Nejsilnější politická strana v minulých volbách (ODS) , dostala cca 1,9 milionu hlasů . Při disciplinované účasti voličů ze sféry státní správy je téměř jistotou, že Vaše SPR-RSČ dostane nadpoloviční většinu v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a prosadí jakýkoliv pro Vás navrhovaný zákon v Parlamentu. Volební účast, disciplína a odpovědnost změní pouhá slova v činy. Pojďme a změňme zkompromitované obsazení Parlamentu. Je podstatné, že zmíněné návrhy bude SPR-RSČ prosazovat okamžitě a nekompromisně, aby ještě v letošním roce byly všechny důležité zákony novelizovány, původní nesmyslné zákony zrušeny a nahrazeny, logickými, pro českou legislativu konstruktivními, aby platné zákony sloužily pro slušný život.

 

Můžete mít námitky. Stačí jedna koaliční nebo tajná dohoda s jinou politickou stranou, vzájemné kompromisy, které povedou k vybočení z volebního programu. V minulosti, kdy byli Republikáni Miroslava Sládka v Parlamentu ČR, podobné dohody nedělali a neměnili svůj program. Názor na zdevastovanou úroveň parlamentní politiky, na varování před budováním jednoho velkého skladiště z tenkrát ještě úrodné půdy, varování před problémy s etnickými menšinami, před problémy s imigranty zůstávají i nadále v platnosti. Tisíckrát vyslovená lež se stává pravdou je platná národní moudrost. Tato strategie byla využita neoliberálními politiky proti kampani Republikánů Miroslava Sládka v roce 1998 a slepou důvěrou voličů v krásná, dobře znějící slova a sliby, dostala Republikány Miroslava Sládka z Parlamentu a jediné zástupce z lidu. Sám Miroslav Sládek v dnešní době přiznává chyby, které tím, že byly vytlačeni Republikáni z parlamentu, dovedly českou politiku do stavu, v jaké je dnes. Skalní Republikáni poučeni a moudřejší, stále pracují a formují se, aby byli připravení opět hájit Vaše práva.

Můžete mít námitky. Když se Republikáni dostanou do Parlamentu ČR, stejně jako ostatní politici zapomenou po volbách na daná sliby, na své voliče. Přemýšlejte a zvažujte!!! kdyby byli lidé z řad republikánů podobní současným politikům, pro prohře ve volbách (1998) by se přemístili do jiných politických stran, profitující na slepé důvěře občanů. Netvrdíme, že to někteří neudělali. Zrno bylo vyčištěno od plév a v SPR-RSČ zůstali věrní republikáni, kteří žijí a pracují pro naději dostat republiku ze současného morálního, etického a ekonomického bahna. Pro tuto naději žijí a dýchají, byť jsou z různých sociálních skupin dělníků, úředníků, inteligence podnikatelů, důchodců. Pravda je jen jedna a to, že Česká republika jde ke dnu. Nastává období, kdy s tímto stavem občané budou muset něco dělat a to buď poklidně cestou voleb, nebo radikálně cestou státního převratu. Jiná cesta není.

 

Co nám všem a celé společnosti přinese renesance státního systému:

Každému státnímu zaměstnanci je velice dobře známo že z nastavovaného tabulkového platu nikdo nedokáže jednoduše a bezproblémově rozdělit svůj plat na položky nutných a povinných měsíčních výdajů. Kde jsou potom finanční prostředky na jeho osobní záliby, koníčky, vzdělávání, cestování, na zvyšování životní úrovně. S prominutím, jsou tyto prostředky utopeny v nehospodárném zacházení za zbytečné senátory a vládní organizace, které společnosti a občanům nepřináší zcela nic. S ohledem na jejich psychickou, nebo fyzickou zátěž, vytrácí se za podobných podmínek motivace, smysl a podstata základní lidské a existenční činnosti - pracovat. Práce přináší peníze, peníze požitky a životní úroveň. Čím víc pracujete, tím víc by jste měli vydělat peníze, tím víc by se Vám měla zvyšovat životní úroveň. Jak je to v případě státních zaměstnanců, posuďte sami. Nikdo není stejně psychicky a morálně odolný. Vývoj společnosti nikdo nezastaví. Vývoj společnosti přináší vyšší a vyšší životní úroveň. Pokud se zastaví růst životní úrovně na určitém bodě, vyvíjí se společnost? Sami dobře víte, že to je nereálné. Každý, doslova každý má snahu zvyšovat svůj příjem i životní úroveň. Proto je nebezpečí, pokud zamrznou platy státního zaměstnance, že státní zaměstnanec bude mít snahu zlepšit svůj příjem, třeba i na hraně zákona. Má rodinu, děti. Neblaze každý nese holou realitu. Nežiji, přežívám. Nežiji proto abych přežíval. Žiji proto, abych žil. A to je podstata celého navrhovaného programu. Zvýšit motivaci k poctivé práci, odpovědnost a fungující systém, proti nečestnosti, lhostejnosti a korupci, úskalí, kterou práce ve státním sektoru přináší. Společnost by měla odměňovat pracovité zaměstnance, ale i postarat se a zajistit jejich rodiny v případě jeho ztráty. Společnost by měla podporovat vzdělání. Vzdělání potřebuje učitele. Učitelé musí mít přijatelné podmínky pro svou práci. Ty však nejsou. Vzdělání rozvíjí schopnosti jedince i celé společnosti. Zdravá společnost potřebuje i své zdravotníky. Zdravotníky, kteří potřebují vztah pro svou práci, vztah ke svým nemocným, tedy riziku, kterou společnost nevyhnutelně produkuje. Aby společnost byla zdravá, musí nemoci léčit. Kdo ji ale bude léčit, když zdravotníci odcházejí, protože nemají podmínky. Kdo bude léčit když není, kdo by léčil. Nemocná společnost chřadne a zaniká, nebo je pohlcena jinými. Nepomůže ani výtečná obranná složka. SPR-RSČ si je vědoma, že základem společnosti je fungující systém bezpečnosti, zdravotnictví a vzdělání. Proto renesance těchto hodnot, jsou na prvním místě po výhře ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2009.

 

Část II.

NEZAMĚSTNANOST, PŘISTĚHOVATELSTVÍ

Zveřejňujeme druhou část volebního programu, další části budeme zveřejňovat postupně tak, aby každý měl možnost prostudovat program pozorně a své dotazy zasílal na sekretariát SPR-RSČ.

SDRUŽENÍ PRO REPUBLIKU-REPUBLIKÁNSKÁ STRANA ČESKOSLOVENSKA

již dříve se zabývalo otázkou nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti je úzce propojena s liberální plytkou, nedůslednou a lehkovážnou imigrační politikou, s velkorysými podmínkami na vyplacení dávek z nezaměstnanosti, s nedůslednou kontrolou pracovních a finančních úřadů nad zaměstnáváním černých duší, s podceněnou hodnotou lidské práce na českém trhu práce, s neschopností spolupráce a provázanosti sociálního systému s územními samosprávními celky. SPR-RSČ ve svém volebním programu přichází s uceleným konceptem na výrazné snížení nezaměstnanosti. Koncept, který je svým záměrem nadčasový a nemá ve své podstatě konkurenci ve světovém měřítku. Průměrná nezaměstnanost v České republice dosáhla v dubnu 2009 7,9% . Někteří optimisté odhadují v roce 2010 míru nezaměstnanosti 9,2% . Existují pesimističtější názory, kdy v souvislosti se světovou ekonomickou krizí, která ještě nedosáhla v České republice vrcholu, může dosáhnout míra nezaměstnanosti na 11,5 % .

 

Řešení konceptu nezaměstnanosti

Příprava systému koncepčního řešení nezaměstnanosti:

•  propojení datových serverů Cizinecké policie ČR, územních samospráv, úřadu práce, finančního úřadu, zdravotních pojišťoven

•  zpřísnění imigrační politiky, zpřísnění povolení trvalého a dlouhodobého pobytu v České republice, povinnost cizince dokladovat svou beztrestnost a bezdlužnost

•  u zaměstnavatele zaměstnávající cizince zvýšení daně odváděné zaměstnavatelem o 100% u cizinců

•  pravidelná a důsledná kontrola úřadů cizinecké policie, pracovních a finančních úřadů pracovišť zaměstnavatele

 

Zaměstnavatel - ÚŘAD PRÁCE - nezaměstnaný:

•  zaměstnavatel přijmutím do pracovního poměru uchazeče evidovaného u úřadu práce, bude podmínečně osvobozen od odvodu daně zaměstnavatelem po dobu jednoho roku, na zapracování zaměstnance. Podmínkou bude setrvání zaměstnaneckého poměru po dobu tří let od nástupu.

 

Nezaměstnaný - ÚŘAD PRÁCE - podpora v nezaměstnanosti:

•  podpora v nezaměstnanosti bude přiznána osobě evidované na úřadu práce

•  podporu lze brát nejdéle 3 měsíce, na nezbytnou dobu hledání práce

•  podporu lze brát déle než 3 měsíce za podmínky, že bude přihlášen v registru místní samosprávy, evidující pracovníky veřejně prospěšných prací. Místní samospráva je chápáno obec nebo město, kde se nezaměstnaný převážně zdržuje. Místní samospráva je kompetentní vyplácet podporu v nezaměstnanosti. Minimální počet povinných odpracovaných hodin pro obec, nebo město je 30 hodin / týdně.

•  po nedodržení podmínek registrovaného nezaměstnaného u samosprávy, nemá nezaměstnaný nárok na podporu v nezaměstnanosti

 

 

Co nám všem a celé společnosti přinese republikánská politika řešení nezaměstnanosti:

Je všeobecně známo, že po přílivu cizinců do České republiky, se možnosti pracovních příležitostí výrazně ztenčily. Nedůsledné, nepravidelné, nesystémové a naslepo tápající kontroly úřadů cizinecké policie, úřadu práce, dávají téměř neomezené možnosti náborovým agenturám cizinců a konečným zaměstnavatelům. Obcházení českých zákonů, výhodným najímání zahraničních, na úřadech neregistrovaných dělníků, jež vykonávají práci nekvalitní a nekvalifikovanou, obcházení zákonů mnohými zaměstnavateli, zaměstnávající černé duše, je jen ornou půdou pro okrádání českého daňového a rozpočtového systému. Výběr práce pro českého občana na přijatelné úrovni v současné době není. Téměř všechna nabízená práce je výše mzdy pro českého občana pod cenou přijatelnosti, přesto pro zahraniční dělníky z východních zemí přijatelná.. Navrhované republikánské řešení nezaměstnanosti radikálně omezí přílivu dalších východních dělníků, přinutí nelegálně zaměstnané cizince k ukončení činnosti a ke zpětnému vycestování z republiky. Poptávka po nezaměstnaných na úřadu práce vzroste, v souvislosti navrhovaných daňových úlev. Republikánské řešení nezaměstnanosti výrazně omezí černý trh se zahraničními dělníky, tuzemský zaměstnavatel bude nucen podle nastavených podmínek hledat české pracovníky, převážně evidované na úřadu práce. Česká republika eviduje v současné době přibližně 8% nezaměstnaných.

Levní polští havíři, vietnamské šičky, ukrajinští stavební dělníci, směsice cizinek při úklidových a ošetřovatelských prací je skutečný stav potenciálu volných pracovních míst. Minimální nákladovost na cizince je pro českého nezaměstnaného občana, bezvýchodný a likvidační stav liberální sociální politiky. Jsou odkázáni na určitá vládní opatření. Vláda však tento problém odsouvá a nekoná.

Republikánská převratná koncepce řeší problematiku nezaměstnanost a přistěhovatelství na území ČR, šetří výdaje státního rozpočtu, motivuje zaměstnavatele a dává vyšší šanci nezaměstnaným.

 

 

Volební program pro parlamentní volby 2006

  1. Rodina
  2. Vzdělávání
  3. Přistěhovalectví
  4. Životní prostředí
  5. Solidarita
  6. Sociální záležitosti
  7. Zdraví
  8. Bezpečnost a spravedlnost
  9. Obrana své země
  10. Ekonomika ve službách národa
  11. Naše zemědělství
  12. Národní a státní suverenita

Republikáni vždy byli, jsou a budou jediní. Náš původní název Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa, pod kterým jsme dvakrát zvítězili v parlamentních volbách jsme sice museli kvůli surovým útokům státu a jeho mocenských orgánů změnit v roce 2001, ale programové cíle, strana i její struktura, to vše zůstalo bez jakékoliv změny. My všichni si musíme stejně přiznat, že náš původní, dlouhý název média ani občané v hovorech neužívali. Pokud již zpráva o nás prošla informační blokádou, vždy byla prezentována pod naším současným názvem.

Republikáni zde byli, jsou a budou i přes letitou informační blokádu, pravidelně před každými volbami přerušenou stereotypními pomluvami a útoky, které mají všem voličům připomenout koho nevolit. Nelze však říci, že by nás informační blokáda a pomluvy jakkoliv odradily nebo oslabily. Je nám jasné, že chování vládnoucí garnitury a jejích nohsledů z médií totiž dokládá pouze jejich strach z našeho návratu a je tak potvrzením naší síly a to i po neúspěších ve volbách v minulých letech. Politiku jsme také nikdy nechápali jako snahu o dosažení jakýchkoliv výhod nebo poslaneckých a ministerských křesel. Politika pro nás vždy byla, je a bude službou národu a vlasti.

Republikáni jsou jedinou současnou politickou stranou, která má od samého počátku jediný a neměnný program, programové cíle a strategii. Trvalost našich názorů a postojů není dána žádnými sentimentálními důvody nebo zahleděním do minulosti. Pravým důvodem je všeobecně uznávaný fakt, že náš původní program, který byl zároveň zahrnován výsměchem a urážkami a ignorován, byl postupně přejat všemi politickými stranami a to v celé šíři politického spektra. Když dnes pročtete programy všech stran nebo se zaposloucháte do výroků jejich představitelů, slyšíte ozvěnu dávno známých republikánských požadavků. A nejde jen o otázky přistěhovalců nebo znovuzavedení trestu smrti. Ale i o další aktuální problémy. Třeba péče o mladé rodiny s dětmi, pro ženy odchod do důchodu v závislosti na počtu dětí, snížení počtu zdravotních pojišťoven, přísná kontrola toho, jak zachází s platbami pojištěnců, zvýšení plateb státu za nezletilé a důchodce a mnoho dalších. Pod břemenem každodenních starostí čas utíká velmi rychle a na to, co se odehrálo před měsíci nebo roky se snadno zapomíná. Když čtete tento leták, asi jste nezapomněli. Pro ty ostatní jen ve zkratce připomínám :

naše země musí zůstat naší v tom pravém a nejlepším slova smyslu, proto zavedeme velmi přísnou přistěhovaleckou politiku. To znamená stanovit přísně dodržované kvóty pro počty přistěhovalců z jednotlivých zemí a pro jednotlivé profese. Do země vpustit pouze ty osoby, na kterých má naše země a její ekonomické potřeby skutečný zájem;

ekonomickými nástroji chránit naši ekonomiku před ostatními státy a nadnárodními firmami. At´ již jde o celní bariéry, investiční pobídky apod. Při zadávání veřejných zakázek musí mít přednost domácí firmy. Při získávání pracovních míst musí mít vždy přednost občan České republiky. Pouze o místa o která nemají oni zájem se mohou ucházet přistěhovalci, udělení občanství bude vzácnou odměnou pro ty, kteří jsou skutečným přínosem a prokáží vynikající znalost našeho jazyka, dějin a kultury;

poskytování zdravotní péče je dostatečně financováno občany platícími si zdravotní pojištění, případně státem hradícím opět z daní občanů péči pro nezletilé a důchodce. Nedostatek financí, na který si dnes stěžují lékaři a nemocnice není tedy způsoben nedostatkem zdrojů, ale špatným zacházením s nimi. Jedním z prostředků nápravy je snížení počtu zdravotních pojišťoven a výrazné snížení částky, kterou mohou čerpat na svůj provoz (platy zaměstnanců, sídla apod.);

dobře fungující stát by měl mít v dnešních podmínkách několik priorit. Mezi nimi je dobře fungující stát by měl mít v dnešních podmínkách rozhodně zajištění bezpečnosti občanů. Že není tento úkol plněn dostatečně, není vinou policistů. Tento stav lze změnit úpravou příslušných zákonů, počínajíc služeb ním zákonem až po radikální přestavbu soudnictví. Upozorňujeme, že nelze čekat na přirozenou obměnu danou věkem a trpět v talárech osoby jmenované na politickou objednávku nebo ty, které se zkompromitovaly věrnou službou minulému režimu;

zcela logicky v duchu vlastenectví odmítáme Evropskou unii včetně současných pokusů o vybudování evropského superstátu. Již dnešní snahy orgánů Evropské unie, bez ohledu na to, zda jde o obdobu vlády nebo parlamentu likvidují národy a jejich národní státy. Detailní předpisy sešněrovávají i kulturní a politický život. Stručně lze říci,že dnes žijeme v propracovanější obdobě socialistické ekonomické spolupráce a tímto tempem nebude jistě dlouho trvat návrat do totalitní společnosti.

Republikáni jsou zde díky Vám a pro Vás . Již mnohokráte prokázali, že vidí dál, než jejich konkurenti z ostatních stran. Sami jste se mohli přesvědčit o kvalitě jejich programu, bez kterého by Vám nemohli ostatní nabídnout ani řešení včerejších problémů, natož alespoň krátkodobou perspektivu. Pokud však chcete, aby se naše země vyvíjela jako suverénní národní stát, ve kterém jsou chráněna přirozená práva původního obyvatelstva a v čele země stáli lidé s jasnými názory a jasným programem, kteří se nebudou klanět před byrokraty v Bruselu, Vaše volba bude jasná. Na to nezapomeňte, až se budete zanedlouho rozhodovat. A především, zúčastnit se voleb je to nejmenší, co pro svoji zem a její budoucnost můžete udělat.

Váš

PhDr. Miroslav Sládek

Národní identita

Náš národ je plodem více než tisíciletého vývoje na našem území a dědictvím všech původních kmenů, které se v podobě Keltů a Slovanů prolínaly na počátku naší existence. Definitivní sloučení do jednoho národa potom přineslo pro tuto původem indoevropskou populaci křesťanství. Toto prolnutí dalo našemu lidu a našemu teritoriu tu zvláštní a neopakovatelnou podobu, pro kterou, ač nevelká počtem, patříme již patnáct století mezi význačné a nejvyspělejší národy světa. Národní dědictví , duchovní, kulturní a lidské, tvoří homogenní celek, který dává naší zemi stabilitu a umožňuje jí se po každé historické prohře znovu odhodlaně vracet na cestu svobody.

Proto také ti, kdo chtějí zničit náš národ vedou boj na život a na smrt proti naší národní identitě. Všechny prostředky jsou dobré pro odstranění národa - demografický úpadek, imigrační příliv, morální a kulturní zvrácenost. A vůbec nezáleží na tom, zda nositeli těchto útoků jsou socialisté nebo zbožňovatelé zlatého telete z druhé strany politického spektra.

Pokud chceme existovat jako národ, pokud chceme zůstat svobodní, musíme si uchovat naší národní identitu. Náš boj, boj Republikánů, je symbolem a vzorem pro všechny lidi, kterým osud našeho národa leží na srdci.

Proto také je třeba chránit základy přirozeného pořádku, který spočívá v rodině, vlasti, vzdělání a respektu k životnímu prostředí.

1. Rodina

Hned v úvodu musíme konstatovat, že rodina je dnes cílem soustředěných útoků, které směřují k její likvidaci. Střídajícími se vládami v uplynulých dvanácti letech je prováděna anti-rodinná politika, což se konkrétně projevuje všude kolem nás v poklesu počtu obyvatel a stárnutí populace. Jedinou odpovědí současných politiků na tato zjištění je volání po zvýšení počtu přistěhovalců, kteří by měli důsledky anti- rodinné politiky napravit svou zvýšenou natalitou. My chceme však jít úplně jinou cestou.

Dnešní situaci můžeme s klidným svědomím nazvat podzimem národa - na jednu rodinu připadá méně než jedno celé dítě. Představa morbidní, zjištění katastrofální. Požadavek na zvýšení přílivu přistěhovalců naprosto nepřijatelný.

Je zřejmé, že prvotní příčinou demografického úpadku jsou ekonomické důvody, které nutí muže i ženu přijmout jakékoliv zaměstnání k holému přežití. Zároveň však nesmíme zapomínat i na záměrně podporované sobectví a narcismus, který líčí rodinu, děti a péči o ně jako něco zastaralého, vyšlého z módy, a vnucuje nám stále mladé, usměvavé a bezstarostné modelky jako příklad úspěšné ženy, která se skloní k dítěti tak leda při dobročinné akci snímané televizními kamerami.

Vážnost situace a zhoršování, po stránce ekonomického i sociálního postavení rodiny je především důsledkem chybějící rodinné politiky státu.

Rodina je přitom budoucností našeho národa. Proto jí chceme preferovat a zvýhodňovat po všech stránkách, což samozřejmě povede i k zastavení demografického úpadku.

NAVRHUJEME:

  1. Ochraňovat a vítat nový život. Žena má právo sama rozhodovat o počtu dětí, které chce mít. Rozhodně nehodláme prosazovat jakoukoliv změnu v tomto principu. Pro uchování života však navrhujeme maximálně zjednodušit adopci a umožnit i adopci prenatální, která by otevřela cestu ke štěstí i bezdětným párům.
  2. Stabilizovat finanční situaci rodin. Těhotenství a péče o děti je plnohodnotnou prací ve smyslu ekonomického i společenského. Proto má žena plné právo na zajištění svého postavení ve všech směrech: a) zaručený osobní příjem ve výši alespoň minimální mzdy, nebo svého původního platu před nástupem mateřské dovolené; b) veškeré zdravotní a sociální pojištění hrazené státem; c) právo na individuální odchod do důchodu podle počtu dětí; d/ právo na úpravu pracovní doby v naprostém souladu s potřebami péče o děti. Úpravou platu zajistit, aby v rodině postačil jeden plně výdělečný člen a druhý člen rodiny se plně mohl věnovat péči o děti.
  3. Bez vlastního bydlení nemohou být účinná žádná opatření ke zvýšení natality. Obnovení státní bytové výstavby vytvoří dostatečný prostor právě v této oblasti a právě pro mladé rodiny.
  4. Upravit daňovou soustavu, která by umožnila snižovat daň z příjmu podle počtu dětí. Plošné přídavky na děti jsou pouze přechodnou fází, neboť nerozlišují mezi jednotlivcem, který pracuje a příživníkem, žijícím jen s počtu dětí. Proto navrhujeme, aby za každé dítě byla snižována daň z příjmu pracujícího rodiče, takže by při pěti dětech už neplatil žádné daně. Tím by automaticky byly vyloučeny ty skupiny obyvatelstva, které si z přídavků na děti dělají zdroj obživy a zvýhodněni řádní a řádně ekonomicky činní občané.
  5. Ochraňme děti před všemi projevy násilí a zvrácenosti , ať již v televizi, nebo v jejich okolí, bydlišti a škole. Pedofílie, zneužívání dětí, prodej drog dětem, pornografie a násilí ve sdělovacích prostředcích musí být společensky odsouzeno, trestáno a odstraněno z dosahu zvídavých a nevinných dětí. K tomu slouží, již dříve Republikány požadované, zpřísnění zákonů, posílení Policie a znovuobnovení trestu smrti.

2. Vzdělávání

V naší zemi není ještě vzdělávání v nejširším slova smyslu v tak katastrofálním stavu, jako je v zemích, kde je významný podíl obyvatelstva negramotný a učitelé jsou před tabulí stříleni. Při tomto konstatování nemusí mít člověk na mysli pouze země třetího světa,. Ale třeba i USA.

Vynikající vzdělávací soustava první Československé republiky, byla do značné míry pozdějšími režimy poničena a podrobena ideologii.

Stát vynakládá obrovské prostředky, výsledek však není nikde vidět. Budovy škol se rozpadají, vybavení je zastaralé a příliš feminizovaný učitelský sbor je špatně placený. Školství je jedním z oborů, kde je efektivita vynakládaných prostředků na velmi nízké úrovni.

Naší povinností je, bránit právo našich občanů na svobodné, dostupné a kvalitní vzdělání.

Škola musí být plně ve službách našeho národa. Tomuto cíli ovšem nijak neposlouží neustálé změny osnov a učebnic. Ty jsou průběžně pochopitelné a žádoucí třeba u nových technologií, které se prudce vyvíjejí i revolučními skoky. Avšak u takových oborů, jako je jazyk, literatura, dějiny je nahrazování zbožňování Stalina, zbožňování Havla škodlivé a kontraproduktivní.

Nenávistný vykladači občanské nauky proklínali pod obrazem prezidenta Husáka chartisty, aby nyní se stejnou vášnivostí pod obrazem prezidenta Havla proklínali Republikány. Na děti a mládež je při jejich naprosté čistotě a upřímnosti takový "pedagogický" tlak velmi účinný. Nelze jim vyčítat, že před lety s chutí malovali Auroru, aby si dnes dali jointa, obarvili kohouta na zeleno a šli sprostě nadávat na republikánský mítink. Lze to však připomenout jejich vzdělavatelům, a především reformou vzdělávací soustavy odstranit.

Vzdělání není jen učení se jednotlivým poznatkům, datům, vzorcům. Vzdělávání musí být komplexní, morální, etickým i znalostním formován svobodné, rozhodné, odvážné a moudré osobnosti. Tento proces je nikdy nekončícím zdokonalováním, které nemůže brát ohled na věčné stížnosti pesimistů "O tempora, o mores!".

Pracovitost a talent se doplňují. Tyto podmínky jsou přirozené a prospěšné. Výběr těch nejlepších umožňuje formovat národní elitu, která zpětně ovlivňuje zvyšování úrovně celého národa.

Posláním školy je vzdělávat a vychovávat a prostřednictvím těchto činností předávat dalším generacím vlast a duchovní i materiální dědictví její civilizace. Je třeba umožnit budoucím občanům, orientovat se a situovat se v prostoru a čase. Je to naše národní paměť, která musí být předávána mladým, prostřednictvím historie, zeměpisu, literatury a umění.

Pro nejvyšší stupeň vzdělání musí být uplatňovány principy jedinečnosti a autonomie. To se týká jak výběru učitelského sboru z vítězů celostátních konkurzů a definici svého výukového programu.

Co se týká výzkumu, který je už půl století řízen podle sovětského modelu, musí být pro nalezení své efektivity a konkurenceschopnosti decentralizován a přiblížen univerzitám.

NAVRHUJEME:

  1. Rodičům musí být umožněna svobodná volba školy pro jejich děti. Zároveň i daňovými odpočty povzbuzovat zlepšování a výstavbu nových školských zařízení.
  2. Vzdělání musí být od nejnižšího po nejvyšší stupeň bezplatné.
  3. Vzdělávání musí být s konečnou platností osvobozeno od ideologie. Ovšem ne v tom smyslu, který dnes prezentují všichni ředitelé škol a děkani, nebo rektoři. Ti umožňují konat na školách besedy s poslanci a ministry parlamentních stran, protože to prý není politika a odmítají jakoukoliv zmínku o Republikánech, protože to prý politika je. Podobným příkladem je i deformace ve směru k Václavu Havlovi. Z tohoto důvodu je třeba zakázat jakoukoliv ideologizaci vzdělávacích osnov, učebnic i vystoupení pedagogů.
  4. Výrazně snížit byrokracii na ministerstvu školství a jeho podřízených organizací, která je tragickým způsobem zbytnělá, brzdí rozvoj vzdělání a zbytečně ubírá prostředky na komplexní rozvoj této oblasti. Právě tak je třeba zrušit různé pedagogické výzkumné ústavy.
  5. Je třeba respektovat rytmus vývoje dítěte, jeho vyspělost nejen ve věku pro přijetí na základní školu, ale třeba i v takových zdánlivých podrobnostech jako je v naší zemi nekompromisně prosazovaný nástup do školy v osm hodin ráno, který pro mnohé děti představuje drasticky časné vstávání. Zahájení vyučování v devět hodin by rozhodně prospělo jejich psychice.
  6. Neobyčejně aktuální a tíživou je dnes otázka chování žáků a studentů mezi sebou a vůči pedagogům. Jedná se o problém, který má své kořeny ve stavu společnosti, škola však k jeho řešení může výrazně přispět. Disciplína a bezpečnost ve školách musí být zajištěná všemi prostředky, včetně vyloučení problematických žáků, potrestání jejich rodičů a vstupu Policie do budovy školy na základě žádosti ředitele.

3. Přistěhovalectví

Nebyli to Republikáni, kdo vynalezl "otázku přistěhovalectví". My jsme ji pouze zviditelnili a upozornili na ni širokou veřejnost v celém politickém, kulturním i ekonomickém dosahu. Současná vládnoucí garnitura preferuje ignorování této otázky, neboť ji už vůbec nezáleží na budoucnosti našeho národa, který už vlastně odepsala.

S pohledu jednotlivce, izolovaných obcí, nelze docenit vážnosti tohoto problému. Teprve v celostátním a celospolečenském měřítku vyplyne celkový obraz, vývojové trendy a možné tragické důsledky.

Původní obyvatelstvo je díky imigraci stále více zatlačováno do pozadí, vytěsňováno z ekonomické sféry a podrobováno tlaku, ničícímu naše zvyklosti a naší původní kulturu.Vážné důsledky přílivu přistěhovalců jsou zastírány médii, zlehčovány a v zájmu vládnoucích ekonomických, politických a mediálních skupin zahalovány do závoje lží a polopravd.

Naším hlavním úsilím je odmítnout multikulturní společnost ve jménu naší národní identity. Identita představuje pro národ stejný charakteristický rys, jako pro jednotlivce osobnost. Je podmínkou jeho života a jeho svobody. Zbaven své identity ztrácí národ definitivně možnost řídit svůj osud. Chceme, aby všude byl respektován u nás i kdekoliv jinde princip, podle kterého každý člověk a každý národ má právo disponovat územím, které patří jen jemu.

Historie lidstva a pozorování lidských společenství na naší planetě potvrzují toto právo. Všude, kde dochází k soužití lidí kompletně odlišných ras, jazyka, kultury nebo náboženství, asimilace se stává nemožnou a konflikty dříve nebo později narůstají.

Při tom nedáváme rozhodně vinu naprosté většině těch ubohých lidí, kteří jsou obětí a nevědomými vykonavateli globálních plánů. Každý ví, že přistěhovalectví je především důsledkem bídy, panující v zemích třetího světa, způsobené jak ekonomickými zájmy mondialistů, tak ničemností jejich vlastních představitelů. Jestliže si uvědomíme tyto souvislosti, můžeme v rámci našich možností pomoci, ale zásadně u nich doma. Pokud zůstanou v zemi svého původu, nebo se do ní vrátí třeba z důvodu zcelování rodin , potom připadá naše pomoc v úvahu. V žádném případě naopak.

NAVRHUJEME:

  1. Ukončit příliv přistěhovalců, přísnou kontrolou našich hranic tak, aby přechod přes ně byl jakýmkoliv způsobem nemožný pro osoby, postrádající naše vstupní vízum.
  2. Zcelování rodin je příčinou přílivu dalších uprchlíků, kteří následují první skupiny. Jsme pro scelování rodin a podpoříme jej, ale zásadně v zemi jejich původu.
  3. Zpřísnit udělování práva azylu v původních intencích této výsady, pouze pro ty osoby, které jsou prokazatelně vystaveny těžké persekuci ze strany svého původního státu.
  4. Vyhlásit boj falešné turistice. Tento nebezpečný jev se rozmáhá stále více a je zneužíván firmami, neváhajícími, pro lacinou pracovní sílu, porušovat zákon. Jestliže kterákoliv osoba přijede do ČR jako turista, musí mít dostatek prostředků a zajištěné ubytování. Jako taková podléhá kontrole. Při porušení těchto pravidel bude okamžitě považována za nelegálního přistěhovalce, potrestána a vypovězena.Zvláště pro země, se kterými nemá ČR uzavřeny patřičné dohody ,
  5. zavést vízovou povinnost a požadovat při vstupu do republiky složení kauce, která by skutečnému turistovi byla vrácena při opuštění republiky, v opačném případě by propadla státu a byla použita na deportaci této osoby.
  6. Zavést efektivní proceduru vypovězení nelegálních přistěhovalců. Ti budou nekompromisně a urychleně vráceni do země původu. Nemají nárok na jakékoli dávky, nebo podporu, a po dobu mezi zadržením a odsunutím budou drženi ve střeženém zařízení. Dopravní společnosti, které by nedbaly zákonů a přispívaly k přílivu přistěhovalců, budou postiženy velmi přísnými pokutami, převaděči přes hranice vysokými tresty ztráty svobody a peněžitými pokutami, několikanásobně převyšujícími poplatky, které sami vybírali od přistěhovalců.

Upevnění a ochrana národnosti po formální i obsahové stránce.

  1. Česká národnost je vyhrazena všem dětem, které pocházejí z českého otce a české
  2. matky. Volební právo je dáno pouze českým státním občanům.
  3. Kromě případů reciprocity není možné schvalovat dvojí občanství. Náš občan nemůže
  4. být zároveň občanem cizí země, tím lze zabránit tomu, aby i důležitá místa třeba ve státní správě zastávali cizinci a řídili tak náš národ. Těm občanům, kteří dnes mají dvojí občanství, bude dána možnost svobodného výběru jednoho z nich.
  5. Získání občanství je nutné podmínit přísným ověřováním, zkouškami z jazyka , kultury
  6. a duchovních hodnot, přinášejícím našemu národu. Právě tak je nutné dobrozdání ručitelů za kandidáta na české občanství. I v případě sňatku bude postupováno stejně, jako je tomu např. ve Švýcarsku, kde je potřebné schválení radou místa bydliště a sousedy. Všichni schválení uchazeči musí složit slavnostní přísahu věrnosti republice.
  7. Ztráta občanství by měla být zavedena pro všechny naturalizované, kteří se dopustí
  8. závažných trestných činů, jako je terorismus, vražda, únos, zneužití dětí, znásilnění, či obchod s drogami. Z humanitárních důvodů se ztráta občanství vztahuje na pachatelovu celou rodinu, protože není v našem zájmu její rozbití.
  9. Naprosto nezbytné je preferovat naší národnost při uchování a získání zaměstnání, při
  10. přidělování sociálních bytů. Právě tak dětské přídavky a jakékoliv další musí být vyhrazeny pro domácí.
  11. Ochrana národní identity spočívá mimo jiné také v ochraně našich státních hranic, které by měly zůstat pod naší kontrolou i v případě vstupu do EU.

4. Životní prostředí

Otázky spojené s tvorbou a ochranou životního prostředí se stále více dostávají do popředí veřejných debat. Destrukce života a přírodního prostředí jsou důsledkem materialistické orientace společnosti za poslední půlstoletí. Uplácení politiků zájmovými skupinami, ještě celou situaci zhoršuje. Kult zisku a degradace člověka na pouhého spotřebitele vedou ke stavu, který známe ze svého bezprostředního okolí. Ze všeobecné nespokojenosti s mnohdy nenapravitelnými škodami těží jistý druh ekologismu s extrémně levicovým a naprosto nerealistickým nábojem. Skutečné ekologické aktivity jsou zneužívány těmi, kteří si u nás po vzoru svých západních sousedů říkají " zelení". Ti nikdy nebránili životní prostředí, ale udělali si z něho politikum a snadný stupínek k politické kariéře, vyprazdňujíc obsah pojmu ekologie a zaměňujíc konkrétní práci pro budoucnost s placeným tlacháním na schůzích.

Nelze opomenout ani výrazné nebezpečí, které na náš národ čeká ze zneužívání ekologie mondialisty, těmi, kdo chtějí ovládnout svět a nastolit planetární diktaturu. Samozřejmý přesah přírody přes národní hranice je pro ně záminkou k likvidaci národního prostoru ať již z důvodu snižování emisí, očištění vodních toků apod.

V civilizované zemi jako je ta naše, byla krajina postupně přizpůsobována člověku. Její rysy tak byly výsledkem kompromisu mezi přírodou a jejím užíváním. V minulosti měl však člověk omezené prostředky, které mnohdy neuvědoměle nebo šťastnou náhodou umožnily respektovat přírodní rytmus a její rovnováhu. To se však výrazně změnilo zvláště ve druhé polovině minulého století. Negativní vývoj akceleruje a zvláště architektura asistovala při negaci tradičních forem lidských sídel. Zvláště neschopnost vlád a jejich místních představitelů s jejich megalomanskými a zkorumpovanými akcemi zabránila harmonickému užívání národního prostoru.

Zvláště nebezpečné je znečišťování a zničení přírodních zdrojů. Principiálně nejdůležitější pro budoucnost je voda. Přes určité úsilí o čistotu povrchových vod a vykazované výsledky v návratu ryb a raků do našich toků se skutečné nebezpečí skrývá v hlubinách naší země. Směrem k podzemním zdrojům vody směřují znečišťující látky již padesát let a jejich postup prakticky nelze zastavit.

Ke znečišťování ovzduší přispívají i energetické provozy a zvláště doprava stále výraznější měrou.

Odpady, a zvláště průmyslové a nebezpečné, představují dnes časovou bombu, umocňovanou ještě kriminální činností našich sousedů, kteří do naší země vyvážejí ty nejnebezpečnější toxické odpady, za jejichž likvidaci by museli ve své zemi platit obrovské sumy. Proto si najímají české firmy, o nichž už dopředu musí vědět, že nemají k dispozici potřebnou technologii na likvidaci nebezpečných látek. Ty potom odpad klidně vyvezou do nejbližšího lesa a poté zkrachují, platíc coby s.r.o. jen směšnou částku. Likvidace těchto černých skládek, ať již se jedná o chemikálie, ojeté pneumatiky či cokoliv jiného, bude muset být poté hrazena ze státních prostředků a pokud by začala již včera, bylo by stejně pozdě.

Hrozba, kterou dnešní znečištěné prostředí představuje pro naše zdraví a obživu, je větší než je masmédii prezentováno. Chemická, genetická a infekční rizika se násobí (dioxiny, herbicidy, antibiotika,hormony,salmonela a návrat starých nakažlivých nemocí, jako tuberkulózy atd.). To se projevuje v růstu počtu onemocnění přímo souvisejících alergií a chátrání populace.

Člověk nestojí nad přírodou, je její součástí a musí respektovat její zákony.

Je třeba, abychom my všichni považovali přírodní prostředí za prvek naší národní identity a suverenity. Existuje pevná vazba mezi naší národní identitou a naším životním prostředím. Jsme spojeni se svojí zemí a musíme bránit naše národní dědictví.

Naše vlast je tvořena nejen populací, kulturou, ale také životním prostorem se svou krajinou, faunou a florou.A právě proto by otázky životního prostředí měli být řešeny v rámci národním, což ovšem nijak nevylučuje efektivní mezivládní spolupráci.

Velkým bojem 21. Století bude boj za rozličnost, různost proti celosvětové normalizaci.Bohatství bylo v uplynulých tisíciletích lidské historie tvořeno právě na základě neobyčejné rozmanitosti a budoucnost je jejím záměrným potíráním ohrožena.

Přitom právě my nechceme v žádném případě podezírat a zatracovat vědecký a technický pokrok. Vždyť, byť trochu paradoxně, právě díky pokroku někdy lze zároveň napravit ty škody, které člověk svojí činností způsobil. Věda a technika by však měly být ve službách života a přírody.

"Věda bez svědomí není nic jiného, než troska těla i ducha."

NAVRHUJEME:

  1. Je třeba odmítnout vše nadnárodní, neboť každý takový akt je trojským koněm pro mondialistickou revoluci (zvyšování moci mezinárodních organizací, přímé evropské daně, které nás čekají, světové kvóty CO2).
  2. Odmítneme všechny smlouvy a diplomatické akty, které by omezovaly naši svrchovanost v této oblasti.
  3. Uplatníme velmi efektivní dvoustrannou spolupráci v otázkách životního prostředí, přesahujících národní hranice. (očista a splavnost Labe, zachování šumavských lesů, obnova Krušných hor, atd.)
  4. Zájmy ekonomické a rozpočtové nyní jednoznačně preferují tu produkci, která ničí práci, lidské zdraví a životní prostředí. Například dnes jsou placeny daně bez ohledu na to, zda se jedná o výrobu, která znečisťuje životní prostředí či nikoliv. Daně a jejich využití tedy nesmí být neadresné a globální, ale právě naopak přesně zaměřené tak, aby podporovaly kvalitu života, zdraví a ochranu přírody.
  5. Zvýšíme i úroveň norem, které se tak stanou bariérou zvláště pro produkci přicházející ze zemí třetího světa, které nemají takové priority jako právě my. Takovéto ochranářství je ovšem velmi šlechetné, neboť brání zároveň a prospívá i zájmům zemí třetího světa a jejich populaci.
  6. Jednoznačně preferujeme investice užitečné pro životní prostředí a zároveň budeme
  7. uplatňovat princip opatrnosti, tj. vliv na životní prostředí posuzovat vždy v té "nejčernější "variantě.
  8. Budeme podporovat nezávislé a inovativní výzkumy nezávislé na velkých koncernech a lobbistických skupinách, neboť závěry jejich týmů i přes proklamovanou objektivitu jsou jasně podřízeny zájmům zadavatele.
  9. Objektivní a komplexní informace o aktivitách vlády, místní samosprávy i jednotlivých podniků jsou přirozeným právem každého našeho občana. Součástí tohoto přirozeného práva je i místní referendum.
  10. Součástí ochrany životního prostředí bude i důsledná kontrola dodržování norem a přímá penalizace odpovědných osob. Je třeba zvýšit citlivost veřejnosti na tyto otázky a ukazovat dobré příklady.
  11. Neexistuje půda bez rolníků, venkov bez venkovanů v dobrém slova smyslu. Proto budeme vytvářet podmínky pro rozvoj vesnic a zvýšení jejich atraktivity zvláště pro mladé lidi. Zvláštní výhody budou mít tradiční usedlosti, historická území a stavby.
  12. Zaručíme, že bude naprosto nemyslitelné , aby se kvůli těžbě písku a štěrku zničil byť

jediný svah nebo jediné říční údolí.

  1. Podpoříme čisté biologické zemědělství a místní produkci.
  2. Povzbudíme hromadnou přepravu šetrnou k životnímu prostředí.
  3. Recyklace a efektivní zpracování odpadů, právě tak jako prevence znečištění vodních zdrojů jsou dalšími ze stěžejních bodů našeho programu.
  4. Moderní společnost je vystavena i novým druhům znečištění, které přinesla teprve druhá polovina minulého století. Jedná se o hluk a elekromagnetické záření. Současné normy jsou nedostatečné a především nedostatečně uplatňované. O tom by mohli vyprávět lidé žijící v blízkosti letišť, dálnic nebo železničních tratí. Jelikož elekromagnetické záření je novým druhem, je třeba objektivně studovat jeho účinky a stupeň nebezpečnosti. Na základě výsledků těchto studií, přijmout stejně přísné předpisy, jako v případě znečištění vody nebo ovzduší.

5. Solidarita

Vládní strany a jejich parlamentní přisluhovači hovoří o lidských právech a humanitě, avšak vždy jen ve vztahu k cizím, pokud možno velmi vzdáleným zemím. Vůbec si ale nevšímají toho, že bída a nezaměstnanost tíží statisíce našich občanů.

Liberalismus a kolektivismus dnes umně propletené v globalizačním programu nových světovládců stále více narušují sociální soudržnost a činí ze spravedlnosti nedostupný sen. Směs státních zásahů, zbožňování zlatého telete a hlásání individualismu ničí celé národní společenství.

Ekonomika má dnes opomíjenou funkci sociální, její aktivity lze integrovat do společnosti, aniž by byly ohroženy základní principy a celková společenská harmonie. Solidarita ve vlastním slova smyslu spočívá v dobrovolném podřízení dílčích zájmů prospěchu celé společnosti. Prospěch skupiny nemůže být ke škodě země, peníze nemohou ničit práci.

Práce musí být chráněna, řemeslo znovu uznáno a profesionálně uvolněna a využívána podnikatelská iniciativa. Plody bohatství musí být sdíleny k povznesení celého národa.

Pracovní příležitosti

Několik desetiletí vlády stále stejné skupiny lidí, dovedlo mnoho lidí na pokraj bídy. Přestože nezaměstnanost kolem deseti procent je tíživá, mnozí lidé řeknou, že se jich netýká.

Naším úkolem však není čekat, až konkrétní člověk spadne do této kategorie a poté mu pomáhat. Naším úkolem je vytvářet takové podmínky, které by omezily nezaměstnanost, případně její délku. Z tohoto důvodu je na místě apel na všechny občany, i ty, kteří se nezaměstnanosti neobávají, nebo žijí v regionech s převahou nabídky pracovních míst.

NAVRHUJEME:

1) Chránit trh práce. Z důvodu sociální a národní funkce musí být pracovní místa, která jsou k dispozici v České republice, přednostně rezervována pro naše občany, ze stejného důvodu je třeba zavést systém zvláštního zdanění zahraničních pracovníků.

V kapitole o rodině jme se zmiňovali o potřebě přehodnotit přístup společnosti

k mateřství a péči o děti. Pokud by ženy mohly pečovat o děti v pozici plně hodnoceného zaměstnance, uvolnilo by se velké množství pracovních míst.

Pracovní doba by měla být podstatně pružněji upravována podle potřeb profesních odvětví, sezónnosti produkce i distribuce, přání zaměstnanců (poloviční, tříčtvrtinová doba). Všechna tato opatření však musí vycházet z dohody odborů a zaměstnavatelů, za společného koncensu.

2) Dynamizovat tvorbu nových pracovních příležitostí. Ze zkušeností zemí s tradiční ekonomikou je zřejmé, že skutečným hybným faktorem růstu, jsou střední a malé podniky a jednotliví podnikatelé a živnostníci. Jelikož tyto podniky nejlépe vědí, jak využít a zhodnotit nejmodernější trendy, měly by také mít značná privilegia, která by je postavila na roveň velkým a mezinárodním podnikům.

Řemeslníky a drobné obchodníky budeme podporovat a chránit, neboť to jsou právě oni, kdo brání vylidňování center velkých měst a vesnic. Z tohoto důvodu by měl být také uznán statut příručích a rodinných zaměstnanců, právě tak jako naprostá svoboda ve výběru podmínek pro placení daní, sociálního a zdravotního pojištění.

Je nezbytné bojovat proti tlaku nadnárodních společností, které ruinují naší živnostenskou a podnikatelskou sféru, včetně zaměstnanců. Tento boj by měl být veden rozumnými ochranářskými opatřeními včetně celních.

3) Povzbuzovat jednotlivce ve vzdělávání, profesním formování, iniciativě při zakládání podniků a sebezaměstnávání. K tomuto účelu je třeba vrátit původní statut a rozměr,

i v současné době opomíjeném učňovském školství. Průběžné celoživotní vzdělávání by mělo být respektováno při úpravě pracovní doby, odměňování.

Pro kvalitní vzdělávání s praktickým zaměřením je třeba posílit i roli profesních komor.

Přiblížení statutu zaměstnanců a samostatně výdělečně činných, umožní povzbuzení při zakládání podniků a iniciativu při sebezaměstnání. Všechny brzdy a překážky původu právního, úředního či sociálního, které by bránily přesunu z jedné sféry do druhé, musí být odstraněny.

4) Úřady práce jsou dnes pasivním zdrojem pro tvorbu pracovních míst pro úředníky, rekrutující se z neustále přeskupovaných okresních a krajských úřadů. Musí se změnit v aktivní centra, schopná reagovat na vývojové trendy trhu práce.

5) Je třeba znovu definovat a posílit roli Rady hospodářské a sociální dohody ČR. Aby bylo možné plně využít kompetence tohoto orgánu, je nezbytné opustit striktně dodržovanou a skupinkou osob uzurpovanou skladbu, založenou na pouze centrálních, oficiálních syndikátech, ať již odborových nebo zaměstnavatelských. Upravením podmínek pro práci a vznik profesních sdružení, přísným postihem firem, které potlačují takováto práva a povzbuzením řemeslných sdružení by se z Rady mohl stát živý organizmus, odrážející a ovlivňující praxi.

6. Sociální záležitosti

Nikdo jistě nepochybuje o tom, že naše společnost se stává střídavě kořistí kolektivismu i individualismu, vždy však s neblahými následky.Odstředivé síly způsobené těmito změnami a horlivým přeháněním při jejich uplatnění, ničí naší společnost a v současné době znepokojuje většinu občanů, což dále vede k atomizaci celé společnosti.

Veškerá přirozená společenství jsou objektem systematické demoliční činnosti. Například rodina je zatlačována do pozadí, snahami o povolení adopce dětí pro homosexuální páry, věci ještě před pár lety naprosto nepředstavitelné. Potlačování potřeby vzdělání a profesního formování ve prospěch levné a nekvalifikované pracovní síly, odkázané na pásovou výrobu. Tyto zlomy ještě akcelerují rozpad sociální tkáně a přirozené solidarity. Narůstá chudoba, která není způsobená vnějšími nebo objektivními vlivy, jako je třeba válka, přírodní katastrofy, ale způsobem, jakým je vedena naše země.

Prvními oběťmi jsou vždy ti nejmladší a nejstarší, i když se tato druhá kategorie posuzuje dnes na 50 let, což rozhodně není podle obecně přijímaných měřítek délky lidského života věk úpadku, ale naopak plného rozvoje sil.

Statisíce našich spoluobčanů žijí na hranice bídy, za kterou je dnes nutné považovat příjem šest tisíc Kč na osobu.

Počet bezdomovců se sice zdá velmi malý, statistická šetření však neříkají nic o počtu osob, které sice bydlí, ale špatně i podle místních zvyklostí.

NAVRHUJEME:

  1. Vrátíme práci do středu sociální politiky. Je třeba valorizovat příjmy, do kterých je nutné přímo zahrnout různé sociální dávky dnes poskytované, na základě individuálních žádostí. Plat, odpovídající hodnotě skutečné produkce, musí zaručovat důstojný život.
  2. Je třeba průběžně zvyšovat minimální mzdu a tím zvýšit atraktivitu práce před pobíráním sociálních dávek. Právě tak jako minimální plat jednotlivce, je třeba stanovit a zvyšovat minimální příjem rodiny.
  3. Obnovíme svobodnou reprezentaci práce, neboť dnes je oficiálními odbory reprezentována jen malá část pracujících lidí.
  4. Obnovíme státní bytovou výstavbu, která tak poskytne dostatek bytů za dostupné nájemné, zvláště pro mladé rodiny.
  5. Chceme a poskytneme všem občanům možnost svobodného odchodu do důchodu, podle jejich vlastní volby a bez finančních sankcí.
  6. Oddělíme důchodové fondy od státního rozpočtu tak, aby mohly fungovat nezávisle s jediným cílem, zabezpečit dostatek prostředků na důchody.
  7. Budeme rezervovat sociální pomoc pouze pro naše občany.

7. Zdraví

Nejprve je nutné zdůraznit, že péče o zdraví je sice především povinností každého jednotlivce, ale kvalita zdravotní péče je na druhé straně povinností společnosti.

Naše zdravotnictví se vyvíjí i díky historické zátěži v cyklech, které jsou mnohdy deformovány neodbornými, politickými zásahy, ale i radikálností a nekoncepčností odborových organizací v tomto oboru působících.

Bylo by zbytečné zde řešit otázku, zda je zdravotnictví na dobré nebo špatné úrovni. Co jednotlivec, to jiný pohled, daný třeba už jen základní potřebou zdravotní péče, která mimo jiné vyplývá nejen z vrozené dispozice, ale také věku.

Starší generace si s sebou navíc k běžným civilizačním hrozbám nesou ještě poškození zdraví z doby před dvanácti lety. Tento zdraví poškozující faktor je sice postupně napravován, někdy i nechtěně, omezováním výroby. Vyvstává však nová hrozba nemocí, o nichž jsme se naivně domnívali, že jsou mrtvým přízrakem středověku (tuberkulóza, cholera, lepra).

Je třeba, aby zdravotnictví představovalo integrální respekt k životu, od jeho prvopočátku, až k jeho konci. Zdraví občanů je nutné považovat za součást národního majetku a jeho zajištění si nelze představit jinak, než neustálým zvyšováním kvality a univerzálnosti péče.

NAVRHUJEME:

  1. Zabezpečit plné hrazení nákladů, spojených s péčí o zdraví ze zdravotního pojištění. K tomu je zapotřebí výrazně omezit počet zdravotních pojišťoven a podíl financí, které mohou použít na svoji činnost.
  2. Pacient musí mít naprostou svobodu výběru lékaře a zdravotnického zařízení. Zvyšovat podíl domácí hospitalizace a lékařských úkonů, které lze provádět v domácím prostředí a postavit je na úroveň nemocniční péče.
  3. Ke zvýšení objemu financí ve zdravotnictví musí stát zvýšit platby za své pojištěnce, tj. mladistvé a důchodce.
  4. Reorganizovat síť zdravotních zařízení tak, aby byla dostupná, to znamená odmítnout finanční hledisko při rozhodování o počtu a umístění těchto zařízení. Stejný postup volit i u záchranné služby.
  5. Zvýšit úlohu osvěty a prevence ve zdravotní péči.
  6. Ke zvládnutí nových epidemií a návratu nebezpečných onemocnění, která už byla považována za vymýcená, je třeba posílit zdravotnickou kontrolu na všech stupních a v problematických domácnostech a kolektivech. Bojovat nekompromisně proti toxikománii a odmítnout jakékoliv snahy o legalizaci drog.
  7. Respektovat práva nemocných. Nemocný člověk se nesmí připadat jako věc, manipulovaná zdravotnickým systémem, ale jako střed pozornosti a smysl činnosti zdravotnického personálu. Proto je nezbytné absolutně respektovat lékařské tajemství, respektovat rozhodnutí lékaře, naprosto svobodný výběr lékaře, právě tak, jako formy pojištění.
  8. Maximálně podporovat přípravu zdravotnického personálu všech stupňů, permanentní vzdělávání a výzkum, jak veřejný, tak privátní.

8. Bezpečnost a spravedlnost

Bezpečnost a spravedlnost je jedním z prvních práv člověka, jejich zajištění první povinností státu. Náš stát se stal obětí úpadkových a zkorumpovaných politiků a neplní svoji základní funkci zajištění bezpečnosti státu a občanů. Kriminalita neustále roste a policie a justice jsou stále méně schopny naplňovat své poslání. Každý den je naplněn kriminálními činy se stále závažnějšími důsledky.

Přes značný nárůst kriminality jsou občané politiky i médii ubezpečováni, že situace není až tak vážná , a že je vše pod kontrolou. Ze lži a podvodu je přitom usvědčují statistiky. Jak například může být pod kontrolou drogová scéna, když počet narkomanů neustále roste! To svědčí o jediném, musí růst i počet pašeráků, distributorů a výrobců drog. Policie a justice tedy zaostávají v plnění svých základních úkolů.

To nač by se však občané měli ptát je, zda musíme čekat, až i u nás vypukne exploze násilí, jako je tomu u našich sousedů a zvláště na předměstích velkých měst, zda by nebylo moudřejší přijímat taková komplexní opatření, která by vůbec vzniku podhoubí pro zločin předcházela.

Na zastírání skutečného stavu se bohužel podílejí i mnozí naši spoluobčané. Nikdo z nich sice nesouhlasí s tím, aby byly drogy jako marihuana nebo pervitin běžně k dostání před školami. Na takto položenou přímou otázku, by jistě všichni odpověděli ne, když jsou však volby, klidně titíž lidé jdou a volí ty politické strany, které mají tento úděsný stav na svědomí.

Navštěvovat dnes centra mnohých měst, je pro většinu občanů výkon přímo hrdinský. Místo toho, aby se však ozvali a dali najevo svou nespokojenost, raději se centru vyhnou a po setmění nevycházejí vůbec.

Navenek se potom může zdát, že je vše v pořádku, a že nejsou žádné závažné problémy. To je však jen klamné zdání a pod povrchem nazrávají takové tlaky, které hrozí rozmetat stávající pořádek.

Je zbytečné, zde na našem skromném prostoru, znovu opakovat varovná čísla a oživovat nejtíživější problémy. Každý z nás si může zdokumentovat současnou situaci podle svých vlastních zkušeností.

Podstatou nárůstu kriminality a z toho plynoucí nejistoty občanů, je ve své podstatě zničení původních hodnot, na nichž je založena naše společnost, nebo spíše měla by být založena.

Zákony jsou přijímány velmi nekvalitní a mnohokráte novelizovány. Všichni vědí, že justice je vážně nemocná a stát definitivně abdikoval na svůj prvotní úkol.

Justice věnuje nejvíce úsilí pronásledování a trestání prostých lidí za drobné přestupky, zatímco se naše země stala za jejího benevoletního dohledu rájem pro cizí mafie a pračkou špinavých peněz z Ruska a Asie.

Zatímco na ministerstvech roste počet úředníků, je zamlčován a znevažován náš letitý návrh na znovuzavedení funkce pochůzkáře, jako základního předpokladu k zajištění bezpečnosti občanů. Justice by nyní měla přejít na dokonalejší systém zachycení jednání před soudy. Místo přediktovávání soudcem, které umožňovalo zkorumpovaným soudcům pomáhat jedné straně zcela oficiálně a nepokrytě, by mělo být zachyceno celé jednání slovo od slova. Kdo však zabezpečí tuto činnost a z jakých prostředků, není dosud jisté.

Principy, ze kterých by měla vycházet naše bezpečnostní politika, jsou následující:

  1. Bezpečnost je základem fungování společnosti a je také právem a svobodou, neboť kriminalita nejtíživěji postihuje právě její nejslabší členy. Stát musí dát tomuto úkolu prioritu a jak justici, tak policii vybavit dostatečnými prostředky k jeho plnění.
  2. Prvotní a nejúčinnější prevencí je upevňování morálky. Na úrovni rodiny, školy, veřejných institucí a především prostřednictvím médií je třeba znovu upevnit žebříček standardních hodnot a rozdílů mezi dobrem a zlem.
  3. Justice rozhoduje o trestu, kterému by svým zodpovědným přístupem měla vrátit původní význam. Soudce by neměl být úředníkem, plnící plán uzavřených případů, jejichž dostatečně vysoký počet ho může vynést do čela soudu, ani bezduchým opisovačem zákonů. Měl by být tím, kdo hledá spravedlnost a pro něhož je spravedlnost a zodpovědnost jediným cílem.

NAVRHUJEME:

OBNOVIT PRÁVO A POŘÁDEK.

  1. Zajistit prevenci kriminality, především posílením a znovuobnovením vážnosti rodiny jako prvního a nejdůležitějšího místa pro prevenci kriminality. Do škol zavést předmět, který by upevňoval a prodlužoval výchovné působení v rodině.
  2. Okamžitě vypovědět všechny cizince, kteří se dopustí přestupku nebo trestného činu a zajistit jejich rodinám doprovod delikventa do země původu.
  3. Posílit justici, aby mohla lépe potlačovat kriminalitu, zajištěním dostatečného materiálního vybavení, zabráněním politizace soudů a státních zastupitelství, lepším propojením součinnosti mezi policií a soudy.
  4. Zajistit skutečný trest za spáchaný zločin lze jen tím, že trest bude jistý, rychlý, čehož lze dosáhnout zkrácením délky řízení, obnovením trestu smrti za nejtěžší zločiny. Je třeba přehodnotit žebříček trestů a ve všech stanovit povinnost pracovat.
  5. Podřídit všechny ústavní činitele stejnému procesu, platnému pro všechny občany, tj.zrušit imunitu s výjimkou proslovů a politické činnosti.
  6. Z vězení se musí stát nejen místo izolace, ale především převýchovy.
  7. Zvýšit prostředky přidělované pro činnost policie, přitom pamatovat i na zajištění rodiny policistů v případech tragických.
  8. Zlepšit finanční, materiálové podmínky policistů a jejich kariérní řád.
  9. Osvobodit policisty od administrativních úkolů tak, aby se mohli plně soustředit na svůj hlavní úkol.
  10. Zavést finanční policii.
  11. Při jednáních o vstup do EU úzkostlivě dbát na uchování naší národní suverenity ve věcech policie a justice. Odmítnout jakýkoliv nátlak a snahu předvést, byť třeba jen malou, část pravomocí na orgány EU. Odmítnout vydávání svých občanů jakýmkoliv cizím orgánům a neúčastnit se jejich ustanovování.

9. Obrana své země

Obrana je vedle bezpečnosti dalším prioritním posláním státu, plnění tohoto poslání ospravedlňuje jeho existenci.

Přesto musíme konstatovat, že naše zem postrádá armádu hodnou tohoto slova. Restrukturalizována politiky, kteří nerozumí problematice a sami nevěří v budoucnost naší země, se postupně rozpouští v tzv. evropských silách a slouží novému světovému pořádku. Doma už není prakticky vidět, zato v zahraničí slouží při předstíraných humanitárních operacích.

Naše národní zájmy jsou špatně chráněny a naše armáda je v současné době nefunkční.. Neexistuje obranná doktrína, která by dokázala pojmenovat permanentní i nové hrozby a určit jak velká má být naše armáda, jaké má mít složení a vybavení.

Ohrožení naší země může přijít i z velmi nečekaného směru.

Ač se to bude zdát překvapivé, ohrozit nás mohou i tri, kdo jsou dnes vydáváni za naše spojence. Mimo to, že spojenec nemusí být ještě přítel, když velmi dobře víme, že národy nemají přátele, ale pouze své zájmy. Například Spolková republika Německo vždy dávala najevo, že má rozhodně větší ambice, než být jen motorem evropské ekonomiky. Právě na základě ekonomické síly se už několikrát dožadovala většího podílu na politickém i vojenském řízení světa.. Usiluje o místo stálého člena Rady bezpečnosti OSN. A když i tak malé země, jako je třeba Maďarsko jsou jistě připraveny zasáhnout i vojensky na ochranu svých menšin, kdo může zaručit, že se Německo, vědomo si své síly, nebude chovat stejně? Není příliš velkou útěchou, že by v první fázi použilo spíše ekonomický a politický nátlak.

Ani USA, které mají dnes neotřesitelnou pozici světové jedničky, nelze opomenout při výčtu bezpečnostních rizik. Mají totiž vždy nejprve na zřeteli své strategické zájmy a jim podřídí cokoliv.

Nedávno byl zvolen pákistánský prezident, který se původně dostal k moci vojenským převratem. Ač volbu evidentně zmanipuloval, "první zemi svobody" to rozhodně nevadí. Potřebuje Pákistán ke svým operacím v Afganistánu a proto klidně obětuje svobodu a demokracii svým momentálním zájmům.

Příkladem pošlapávání všech pravidel je projekt Échelon, který umožňuje Spojeným státům špionáž nejen vojenskou, ale i hospodářskou u všech jejich spojenců. Zvláště vyzrazení obchodního a průmyslového tajemství už bylo několikrát zneužito proti evropským firmám.

Zajímavý je také velmi laxní přístup USA k boji proti drogám, praní špinavých peněz, ať již Jihoamerických, asijských nebo ruských mafií. V souvislosti s drogami je velmi zajímavé, že Taliban v Afganistánu vymítil produkci opia, zatímco ihned po příchodu Američanů byla tato produkce obnovena v plném rozsahu.

Podezřelá je i snaha USA o vytvoření protiraketového deštníku,, který je zdůvodňován ochranou proti Iráku nebo Severní Koreji. Po brzkém pádu těchto režimů ( invaze do Iráku, je plánována na léto příštího roku), však může být tento deštník snadno použit k vydírání dnešních spojenců.

Hrozba z východu se dnes již zdá být minulostí, ale vzhledem k tomu, že zde jsou obrovské zdroje surovin, Rusko je ovládáno skupinou prominentních důstojníků KGB a kdejaká země má jaderné zbraně, nelze ani toto nebezpečí podceňovat.

Potenciálně nebezpečný je každý národ a každá země světa. Zvláště pak s ohledem na přibývající počet obyvatel a vzrůstající hlad a bídu na jich a východ od nás.

Kromě těchto tradičních hrozeb vyvstává i nová. Kriminální mafie se internacionalizují, vyzbrojují a nabývají na takové síle, že už to není jen otázka policie, ale přímo obrany.

Armáda by měla být především zárukou suverenity naší země, obrany národa a vlasti. Musí se řídit obrannou doktrínou, která ji bude směřovat proti všem hrozbám a protivníkům. Ač se to zdá protismyslné, po skončení studené války je svět nejjistější a v určitém ohledu i nebezpečnější.Dřívější hrozby zeslabily, ale nezmizely, zatímco mnoho nových přibylo.

Spojenci nejsou jistí a mohou se snadno změnit v konkurenty, antagonismus mezi lidmi narůstá, narůstá také tlak mezi jednotlivými kontinenty a etniky.

Armáda proto musí být silná a respektovaná.

NAVRHUJEME:

  1. Zajistit vojenskou nezávislost České republiky. Obrana je výrazem národní vůle a proto je naprosto zbytečné se podílet, ať již na akcích NATO, nebo na vytváření evropských vojenských jednotek, na jakýchkoliv mezinárodních operacích je možné se podílet jen tehdy, budou-li v souladu s našimi vlastními zájmy. Tuto pozici a vystoupení z NATO, rozhodně ale nevylučuje technickou a informační spolupráci s ostatními demokratickými zeměmi.
  2. Posílit obranný duch u našich občanů. Moderní konflikty zvyšují význam psychologických faktorů, používání podvratných technik a mediální manipulace. O to větší důraz je nutné klást na psychickou odolnost národa, proto je povinností státu, jako strážce národní kontinuity, pěstovat lásku k vlasti, národní hrdost tak, aby si lidé uvědomovali křehkost svých svobod a dokázali se bez slabosti postavit všem nepřátelským záměrům, ať již skrytým nebo otevřeným.
  3. Vrátit armádě vážnost, kterou si zaslouží. Je třeba ocenit materiálně i morálně všechny občany, kteří své ideály a své životy zasvětí službě vlasti.
  4. Přizpůsobit vojenský rozpočet požadavkům zajištění bezpečnosti země. Věnovat čtyři procenta HDP na tyto účely není nerealistické a ani nemůže ohrozit ekonomický rozvoj.
  5. Ocenit materiálně i morálně všechny občany, kteří prošli ohněm konfliktů ve službě vlasti. Dosavadní macešský přístup státu k veteránům od druhé světové války dodnes je urážející.
  6. Vytvořit národní gardu pro vnitřní ochranu území republiky složenou z dobrovolníků. Jejím hlavním posláním by bylo
  • maximálně snížit přístup na naše území v případě konvenčního napadení;
  • sloužit jako zdroj vyškolených osob pro kompletování armádních sil;
  • podporovat policejní síly při udržování pořádku;
  • sloužit při živelných katastrofách a nehodách velkého rozsahu.
  • Nábor a formování dobrovolníků by probíhalo ve třech fázích:1. Krátká orientace, obdobná vojenské přípravě; 2.Získání specializace v průběhu šestiměsíční intenzivní výuky; 3. Pravidelné zkvalitňování znalostí a dovedností.
  1. Znovu obnovit a vybavit dnes již prakticky neexistující civilní obranu ( kryty, prostředky protichemické obrany). Tento úkol je zvlášť aktuální v období se zvýšeným výskytem přírodních katastrof a průmyslových nehod, teroristických útoků.
  2. Podporovat domácí průmysl s orientací na zbrojní výrobu.

10. Ekomika ve službách národa

Jestliže chceme překonat ekonomické problémy, je třeba si zvolit nejen cestu svobodného rozvoje, ale také úsilí a zodpovědnost.

Po dobu celých dvanácti let staronová vládnoucí garnitura soustavně likviduje naší ekonomiku tím, že ji nechá na jedné straně decimovat státními zásahy, daněmi a nesmyslnými předpisy, na druhé straně ji však soustavnou a bezmocnou nechává napospas volnému trhu, představovaném svévolným jednáním GAAT anebo Evropské unie.

Tato nesmyslná kombinace státního dirigismu a volného trhu se projevila už na konci 20. Století v nařízené kuponové privatizaci. Z původních slibů o zajištění prosperity, vyhledáním konkrétního vlastníka, nezůstalo nic a jsme naopak svědky úpadku našich podniků. Z těch, které fungují, je naprostá většina v rukách především německých firem, které nutí naše lidi robotovat v nedůstojných podmínkách v pásové výrobě a nepřetržitém provozu. Naše země tak ztrácí svoji nezávislost, naši spoluobčané jsou okrádáni o plody své práce a roste nezaměstnanost. Tyto opakující se vlády, ve stále stejném složení zapomněly, že ekonomické aktivity nejsou samoúčelné a svým vlastním cílem.

Ve společenském principu je ekonomika podřízena prospěchu společnosti, cti a bezpečnosti země, nezávislosti a životní úrovni občanů. Je to pouhý prostředek, jak zabezpečit vyšší lidské hodnoty a fungování společnosti.

Ekonomika musí být ve službách naší země a jejich občanů, rozhodně ne ve službách státu a jeho úředníků nebo dokonce anonymních nadnárodních společností. Plody naší práce nesmí sloužit anonymní skupince vyvolených vládců k realizování jejich plánů.

Principem je vyváření pozice ochranářství a svobody. K tomu je zapotřebí ochraňovat národní trh a svobodu podnikání podřídit službě prosperitě národa.

NAVRHUJEME:

  1. Návrat k rozumnému protekcionismu bude znamenat, že bude vyslyšen hlas národa ve vnějších ekonomických vztazích;
  • uznáním práva národa na odmítnutí takových aktivit, které by ohrozily ty obory, které jsou nezbytné pro jeho existenci a nezávislost;
  • prověřit všechny velké privatizační akce, pokud byl při jejich realizaci porušen zákon, vrátit majetek zpět státu;
  • ponechat státu rozhodující podíl v nejvýznamnějších oborech a institucích ( dříve tzv. rodinné stříbro);
  • ochraňovat a podporovat "neziskové" okruhy jako je dědictví architektonické a krajinné, ochrana a podpora jazyka, úroveň ochrany sociální a rodinné, investice do oživení venkova atd.
  1. Zajistit kontrolu obchodních toků. Pro zajištění budoucnosti našeho průmyslu a podnikání vůbec, ustanovit permanentní pružnou a pragmatickou kontrolu na našich národních hranicích. Celní bariéry mohou odstranit některé rozdíly v ceně práce a pracovních podmínkách mezi jednotlivými zeměmi. Naše země bude aplikovat stejné nástroje obchodní ochrany, jaké mají ve své legislativě USA.
  2. Usnadnit našim podnikům znovuzískání domácího trhu a pomoci jim na zahraničních trzích.
  3. Revidovat veškeré druhy mezinárodní pomoci a účasti v mezinárodních organizacích.
  4. Do Ústavy zapracovat hranici daně, kterou nelze překročit a přepracovat celou daňovou soustavu a především ji zjednodušit.
  5. Zavést referendum o daňových otázkách.
  6. Zrušit progresivní zdanění příjmů, které má vysloveně demotivační charakter, neboť penalizuje iniciativu, práci a úspěch.
  7. Zdanit spekulativní kapitál přicházející z jiných zemí. Pouze tam kde je svobodné podnikání, je skutečně bohatství, proto obhajujeme svobodné podnikání, neboť bez svobody ekonomické není svoboda politická.

11. Naše zemědělství

Nikdo se nemůže mýlit, když konstatuje, že naše zemědělství je ve stádiu zániku. Proč tomu však je, není mnohým z nás na první pohled jasné.

Půda a její obdělávání se kdysi staly symbolem lidské civilizace. Po dlouhou dobu se kolem tohoto středobodu organizoval celý život společnosti a její instituce. Obdělávání půdy s sebou přinášelo i vzdělávání lidí, vytvářelo morální a intelektuální kapitál, jehož působením vznikal dnešní typ člověka, bytost věrná a vytrvalá.

Obdělávání půdy vytvořilo podmínky pro skutečné zakořenění, stabilitu, která vzdorovala všem nepřízním. Zakořenění v realitě dnů a ročních období, které umožnilo člověku žít v souladu s přírodou.

Sepětí s dlouhodobou a obtížnou prací, neboť člověk nedostal nic hned a bez námahy. To mu však dalo zároveň nezávislé myšlení a pevný charakter.

Zakotvení na přesném místě, které zároveň dalo pevný rámec jeho života. Sounáležitost se svou zemí dala vzniknout i lásce k vlasti.

To se však dnes těm, kdo chtějí vládnout světu z pozice vyvolených už vůbec nehodí. Potřebují naopak lidi, vykořeněné, lidi bez vlasti, národa, historie, a kultury. Snadno manipulovatelné tvory bez vlastního názoru, bez lásky a svědomí. Těmi budou poté moci světovládci manipulovat libovolně k dosažení svého účelu maximalizace zisku.

Politika světovládců je především politika nenávisti k půdě a k těm, kdo ji obdělávají. Jejich cílem je zlikvidovat rolníky a přetvořit výrobu potravin na efektivní průmyslové odvětví bez citu, krásy, lidského umu a přírody.

K tomu slouží opatření přijímaná orgány EU:

  • redukce populace zabývající se zemědělstvím na minimum;
  • zničení malých farem ve prospěch průmyslových gigantů;
  • přizpůsobení produkce potřebám unifikovaného trhu;
  • opuštění většiny dnes obdělávané půdy a její zničení rozšiřováním měst, komunikací a podniků.

Takto zničený venkov už nebude schopen bránit suverenitu své země zajištěním potravinové soběstačnosti. Průmyslová exploatace země bude poté moci pokračovat proti přírodě i zdravému rozumu. Lidské bytosti budou degradovány na roboty krmené v unifikovaných umělohmotných jídelnách jednotlivými dávkami živin bez chuti, tvaru, barvy a vůně.

Naším cílem je zachovat naše zemědělství prosperující a nezávislé. Nejen jako zdroj výživy národa, ale také jako uchovatele a obránce jeho kultury.

NAVRHUJEME:

  1. Restaurovat národní zemědělství.
  2. Zajistit komplexní rozvoj venkova podporou těch, kteří zde žijí nebo těch, kdo se rozhodnou venkov posílit a oživit.
  3. Podporovat mladé rolníky snížením daní po dobu prvních pěti let od začátku hospodaření.
  4. Státem zaručené výkupní ceny na sezónu dopředu.
  5. Pro ozdravění současné situace uvalit moratorium na dluhy.
  6. Pro zdravé zemědělství ve vztahu k přírodě i produkci, je třeba omezit používání umělých hnojiv i různých chemických přípravků na ošetřování rostlin, právě tak jako zakázat preventivní dávky léčiv přidávaných do krmných směsí. Stejným zákazem postihnout i zkrmování odpadu hospodářskými zvířaty.
  7. Zakázat geneticky modifikované organismy a klonování zvířat.
  8. Ochraňovat venkovské komunity a dát jim prostředky k dalšímu vývoji.
  9. Omezit možnosti cizinců při získávání půdy.
  10. Ochraňovat lesy, zlepšovat jejich kvalitu a rozlohu .

12. Národní a státní suverenita

My chceme zůstat pány ve své zemi, přirozeně v těsné spolupráci s ostatními národy, především na našem evropském kontinentu.

Vlastenectví nebo internacionalismus. Tento rozpor není nový. Všechny systémy, založené na internacionalismu však skončily tragicky, jak jsme to na vlastní kůži poznali v případě sovětského impéria. Ke stejnému tragickému konci směřuje i Nový světový pořádek. Internacionalismus znamená útlak a omezování, vlastenectví přináší oproti tomu nezávislost a svobodu.

Je třeba chránit naše národní zájmy. Oslabena politicky, vojensky i ekonomicky, by se naše země stala bezvýznamnou provincií Německa. Naše země opustila své přátele, které měla a naopak pomáhala svým nepřátelům a konkurentům, aniž si tím získala respekt a důvěryhodnost.

Trváme na absolutní národní suverenitě, snaze vyzařovat, pracovat na rozlišování a upevňování našeho mezinárodního postavení a upevňování míru a spravedlnosti ve světě. S ohledem na naše výsledky v letech 1918- 1938 to není konstatování nijak přehnané.

NAVRHUJEME:

  1. Zajistit nezávislost naší země odmítnutím členství v NATO a EU.
  2. Odmítnutím vnucovaného Nového světového pořádku posílíme vlastenecké síly, které jsou na vzestupu v celé Evropě.
  3. Podporovat mezinárodní ekonomické vztahy výlučně na bilaterální bázi. Zásadně odmítnout jakékoliv snahy o nadnárodní diktát.
  4. Skoncovat s izolacionismem a vnuceným pocitem malosti a bezvýznamnosti. Můžeme naopak diplomaticky vstupovat do jednání, nabídnout se jako prostředníci při řešení rozporů mezi národy. Je zbytečné tuto pozici přenechávat tzv. velmocem.
  5. Vzhledem k tomu, že jsme se stali v minulém století obětí dvou totalitárních systémů ( diktátu), je na nás povinnost udělat bilanci zločinů těchto systémů, uspořádat " Norimberský proces" s pohlaváry komunismu ne proto, abychom se mstili, ale proto, abychom všem lidem, tedy i těm, kteří tento systém nezažili, osvětlili tuto krvavou ideologii, její tragické důsledky, zajistili spravedlnost pro její oběti a varovali budoucí generace.
  6. Uvést do rovnováhy naše vztahy s ostatními státy, tj. zavést reciproční vízovou povinnost pro všechny státy, které odmítají našim občanům přiznat stejná práva.
  7. Obnovit a upevnit naše vztahy s krajany a poctivě se starat o ta území, která v minulém století byla součástí naší země a povzbuzovat jejich obyvatele na cestě ke svobodě.
  8. Rovnoměrně rozložit naše vztahy se všemi zeměmi světa, abychom tak udrželi politickou i ekonomickou stabilitu naší země.

EVROPSKÁ UNIE JE KONCEM NAŠÍ ZEMĚ, KONCEM SUVERENITY POLITICKÉ, EKONOMICKÉ A SOBĚSTAČNOSTI V ZEMĚDĚLSTVÍ. JE TO TAKÉ KONEC NAŠEHO JAZYKA A KULTURY

 



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama