Kmoníček: Kvůli uprchlíkům bych zdvihl ruku pro jednorázové porušení mezinárodního práva | Reflex.cz
nahoru

Kmoníček: Kvůli uprchlíkům bych zdvihl ruku pro jednorázové porušení mezinárodního práva

Jana Bendová21. září 2016 • 18:45
Kmoníček: Kvůli uprchlíkům bych zdvihl ruku pro jednorázové porušení mezinárodního práva
foto: Jana Jabůrková, Jiří Turek

Šéf zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček se stane novým českým velvyslancem v USA. Při návštěvě krajanského domu v New Yorku to dnes oznámil prezident Miloš Zeman. Do funkce, ve které nahradí Petra Gandaloviče, by měl Kmoníček nastoupit v březnu. Prezident řekl, že jeho pověřovací listiny již podepsal. 

Je jedním z prezidentových mužů. Poradce, diplomat, odborník na islámskou a arabskou kulturu a příští velvyslanec v USA Hynek Kmoníček (53) poskytl Reflexu před pár dny rozhovor. Říká v něm, že Evropa zbožštěním politické korektnosti páchá sebevraždu.

Jste poradce, ta poraďte, jak se vypořádat s tím, že k břehům Evropy dál připlouvají čluny s uprchlíky?

Radikálové by chtěli čluny potápět, aniž by nám řekli, co se stane s těmi lidmi na nich. Nemůžete je přece nechat zahynout a zároveň nechceme zvyšovat počet běženců. Dilema vyřešíte jenom tím, že těm člunům zabráníte vůbec vyplout. Většina z nich vyplouvá z ani ne šedesátikilometrového pásu libyjského pobřeží a my přece máme prostředky, jak tomu zabránit. Znemožňujeme si ale sami sobě použít je, protože to neodpovídá našemu dnešnímu výkladu mezinárodního práva.

Což znamená?

My podle něj nemůžeme vstoupit do libyjských národních vod bez souhlasu tamní vlády. Jenže ty jsou dnes tři, takže souhlas získat nejde. Migraci tedy nelze zabránit bez porušení mezinárodního práva. Musíte si vybrat, co je důležitější. Pro mne má lidský život nejvyšší hodnotu a tak bych zdvihl ruku pro jednorázové porušení mezinárodního práva a vstup do libyjských vod. A jestli opravdu sedí čtvrt milionu lidí na kufru na pobřeží a chtějí do Itálie, je čas to udělat teď hned a docela nechápu, proč s tím italští diplomaté nevisí na klikách kanceláří od Bruselu po New York, protože legrace skončila.

Podle nejnovější ankety jedné francouzské agentury už více než čtvrtina francouzských muslimů odmítá integraci do většinové společnosti, mezi mladými dokonce polovina. Co dělat s novými přistěhovalci, kteří odmítají pravidla a kulturní stereotypy evropské společnosti?

Neexistuje obecné řešení, nelze generalizovat. Případ od případu. Ale kdo Evropanem být nechce, ať je tedy na základě svého výběru životního stylu někým jiným a jinde. A nejvíce ohrožené státy již v individuálních případech s deportacemi přece začaly. My jsme si ale tento problém v Evropě vytvářeli několik generací, a proto ho nevyřešíme za tři hodiny nebo za dva roky. Způsobili jsme si ho na základě idealistického předpokladu, že člověk je v zásadě dobrý, hodný, vzdělatelný a vzdělání ho učí být ještě lepším, abychom záhy zjistili, že člověk je už tisíce let stejnou masožravou opicí, která se pod tlakem často vrací ke kulturním stereotypům svého typu a některé z nich spolu fungují lépe, než ty ostatní. Čili je to návrat z idealismu 21. století do realismu.

Co je „idealismus 21. století“?

Zbožštění kultury politické korektnosti. Ideálem se stal názor, který nerozčílí vůbec nikoho, protože neobsahuje vůbec nic.

Evropské politiky dnes zaměstnává Turecko, mj. jeho požadavek na bezvízový styk výměnou za zadržování migrantů. Proč zrovna na něm prezident Erdogan tak trvá?

Je to kombinace dvou věcí. Potřebuje něco, co by bylo konkrétní, pro lidi zajímavé, ale současně nedosažitelné. I kdyby Turci splnili požadovaných 72 požadavků EU - a jedním z nich jsou biometrické pasy - tak pas má v Turecku asi deset procent obyvatelstva. Erdogan je ale geniální stratég. Vybral si to jediné, co lidi z výhod EU chápou a zároveň ví, že to nedostane. A když člověk touží po věci, kterou nemůže dostat a vy mu ji nemůžete dát, tak mu obvykle nabídnete peníze.

Jenže z evropských politických kruhů zní, že jsme se zrušení víz přiblížili. Kdysi jste v Reflexu řekl, že bezvízový styk by fundamentálně Evropu nezměnil a Turecko by mohl poevropštit. Myslíte si to i po tamním puči a čistkách?

Součástí našich požadavků jsou změny tureckých zákonů, které by ho přiblížily Evropě. Čistky by v případě platnosti evropských zákonů proběhnout nemohly. A když, tak by náprava mohla být vymáhána u evropských soudů. Ale buďme při zemi: pro Erdogana je doma po vlně teroristických útoků neprosaditelné evropské zákonodárství, které by mu vlastní boj proti terorismu zhoršilo. Dostává se tak do situace, že bude muset dostat něco jiného, jak už jsem říkal.

K vašim koníčkům patří kromě vaření a etnické hudby i film. Stále ještě publikujete v zahraničí filmové kritiky?

Ano, doteď, dvě tři ročně, nemám na to moc času. Mě zajímají filmy dokumentární. Naposledy jsem psal o dokumentu, který se zabýval tím, nakolik je islámská myšlenka o 72 pannách, které mudžahedín získá v ráji po sebevražedném útoku, doložitelná.

A je doložitelná?

Ten dokument ukazuje, že se jedná o velmi specifické a minoritní čtení hadísu středověkého islámského učence Ibn Tajmíja ze 14. století, čili koránicky to nemůžete vůbec nijak doložit. Jistou pozornost vyvolala i moje kritika filmu Milionář z chatrče (Slumdog Millionaire) v době, když jsem byl velvyslancem v Indii. Není to indický film, ale film natočený za evropské peníze britským režisérem irského původu. Já byl ten, kdo film uváděl na prvním indickém mezinárodním filmovém festivalu, což vůbec nebylo jednoduché, protože to první uvedení bylo doprovázeno demonstrací asi 20 000 Indů, kteří přišli s pusou zalepenou páskami. Film pochopili jinak, zcela po svém. Právě filmy jsou ukázkou, jak doopravdy některé kultury přemýšlejí a mohou dojít k zcela odlišným závěrům. A jsme zpátky u toho, že máme své vlastní kulturní stereotypy, některé míchat jdou a některé nejdou.

Kdy skončí rozvrat na Blízkém východě a kdy teroristické útoky v Evropě? Proč je prezident Zeman tak příchylný k Rusku a Číně? Nejen o tom se dočtete v tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 22. září. A protože je Hynek Kmoníček také milovníkem pálivých omáček a vášnivým kuchařem, nabídl čtenářům i jeden „diplomatický“ recept.  

 

Reflex 38/2016Reflex 38/2016

 





Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější