Když v roce 2009 Markéta Adamová vstupovala do nově vzniknuvší TOP 09, asi tehdy nečekala, že se o šest let později stane místopředsedkyní strany a jednou z jejích nejvýraznějších tváří. Dnes je mladé poslankyni 31 let a přiznává, že v politice zažila už i nějaká zklamání. „Jde spíše o personální zklamání, u některých lidí jsem byla se svým prvotním úsudkem později nespokojená.“
Ke vstupu do veřejné činnosti ji motivoval stav politiky v době vlády kabinetu Jiřího Paroubka: „Postrádala jsem tehdy silnou protiváhu proti populismu socialistů, proto jsem se rozhodla jít do toho a pokusit se s něčím pohnout.“
Na politické práci Adamovou dle jejích vlastních slov štve, že „někdy musíte jednat i s lidmi, se kterými byste normálně nechtěli ani sedět v jedné místnosti.“ Když se jí zeptáte, co ji naopak na politice baví, zdůrazňuje pestrost: „Jde o různorodost tematickou i činnostní. Nejde jen o schůze a jednání, jak se může zdát.“
Se sexismem a šovinismem se prý při práci sice setkává, ne však v tak velké míře, jak by se mohlo zdát. Kvóty Adamová odmítá, myslí si totiž, že aktivní by měly být především samy ženy. „Vyzývám tedy všechny ženy, aby se nebály a šly do toho,“ dodává s úsměvem.
Po šesti letech v politice jste poslankyní místopředsedkyní nejsilnější opoziční strany. S tím jste na začátku asi nepočítala…
Určitě ne. Ke mně většinou tyto nabídky přicházely, aniž bych já někoho aktivně oslovovala. Bylo to spíše okolí, které chtělo, abych do těch funkcí šla. Brala jsem to, protože by se člověk podle mě neměl odpovědnosti vyhýbat, je to součástí té práce. Když jsem kandidovala na místopředsedkyni, tak už jsem za sebou také měla nějaké výsledky.
Když mluvíte o odpovědnosti, co myslíte, že může dnes mladé motivovat k tomu tu odpovědnost vzít na sebe?
Především to, že ovlivňují svoji budoucnost a svět, ve kterém žijí. Samozřejmě jsou skeptici, kteří vám řeknou, že mladí by se měli teprve učit a až později spolurozhodovat. Na druhou stranu, diverzita ve společnosti by se do obsazení vysokých funkcí měla promítat a měly by dostat prostor všechny věkové skupiny.
A může tedy být mládí pro politika výhodou?
Myslím, že bychom se uvažování v kategoriích měli spíše zdržovat než ho vyzdvihovat. Mládí má bezesporu výhody, už jen v tom, že když jste mladý, tak máte prostě více času na světě před sebou. Kvalita člověka není dána ani jeho věkem, ani pohlavím, ale vlastnostmi, které má. Jestli je čestný, zásadový a názorově konstantní. To není dáno věkem a dokazuje nám to mnoho příkladů nejen z politiky, ale i z jiných profesí.
Čeho největšího jste zatím dosáhla v politice vy?
Zmínila bych především úspěchy na komunální úrovni, kde jsem měla možnost působit ve vedoucí pozici. V té vrcholové politice to není tak snadné, protože jsem zatím pořád v opozici a tam je těžké dosahovat konkrétních výsledků. Prosadila jsem ale vznik více sociálních projektů na Praze 8, kde jsem byla radní, například nízkoprahové centrum pro děti, pořádali jsme pro ně spoustu aktivit, abychom je stáhli z ulic. Na to jsem dodnes pyšná, funguje to doteď, ačkoli už jsem i tam v opozici.
A máte do budoucna ještě nějaký cíl?
Prosadit co nejvíce z programových priorit. Zejména v rámci rodinné a sociální politiky, ale také co se týká zásadních témat celé společnosti, jako je naše členství v EU. To dnes považuji za velmi důležité a ohrožené. Hlásím se k tomu, že jsem pro-západně orientovaná. Mým velkým cílem je, aby se u nás současné nastavení politiky udrželo, i když se to mnohým může zdát přehodnotitelné…
