Navzdory zvýšenému nebezpečí v Evropě chystá Brusel směrnici, jež omezí držení některých legálních zbraní. Podle podplukovníka Otakara Foltýna je však množství zbraní mezi občany pro případného agresora zásadní problém.
Tradičně chápeme, že obranu státu zajišťuje armáda. Pokud by ale došlo ke krizové situaci (ohrožení státu, nepokoje, válka), je množství zbraní mezi občany spíše pozitivem, tedy něčím, co může státu pomoci se ubránit, anebo něčím, co naopak přispěje k chaosu a rozvratu?
V případě vnějšího ohrožení je pro útočníka množství zbraní v napadené zemi zásadním problémem, zvláště pokud je obyvatelstvo motivováno a odhodláno se nepoddat. Když si přečtete memoáry jakékoliv českého partyzána z druhé světové války, zjistíte, že shánění zbraní bylo zásadním problémem, protože okupační správa obyvatelstvo hned na začátku okupace poměrně důsledně odzbrojila. Z jiného soudku: například admirál Jamamoto na začátku války varoval japonskou vládu, že není možné napadnout území USA pozemními silami, protože je tam „puška za každým stéblem trávy“.
V případě vnitřního ozbrojeného konfliktu už odpověď tak jednoznačná není. Z historie víme, že jestliže oficiální ozbrojené složky státu nebyly schopny nebo ochotny kontrolovat používání násilí na vlastním území a začaly jej vykonávat živelně vznikající nedisciplinované paramilitární jednotky, je velmi těžké a bolestivé obnovit pořádek.
Má armáda dostatečné zásoby na vyzbrojení obyvatel v případě, že její počty by nestačily na plnění úkolů?
Osobně bych každopádně raději viděl funkční plány rozšíření standardních záloh a vznik funkčních státem podporovaných branných organizací než vyzbrojování civilistů, k jakému sáhla v historicky nedávné době například alžírská vláda. To si v Evropě prostě nikdo nedokáže a ani nechce představit.
Informace o zásobách armády samozřejmě podléhají utajení, nicméně je obecně známo, že doba masívních zásob ČSLA je dávno pryč. Poslední vojáci základní služby prošli výcvikem naposledy před třinácti lety a od té doby panuje představa, že na vše stačí miniaturizovaná profesionální armáda, což samozřejmě není pravda. V zemi, jako je desetimiliónová ČR, máme aktuálně jen 1200 vojáků aktivních záloh. Člověk nemusí být matematický génius, aby si spočítal, že to je symbolická, nikoliv efektivní velikost.
Počítá armáda nějak se zapojením ozbrojených občanů do obrany státu?
V situaci, kdy ale téměř nemáte zálohy, je každá aktivita občanů směřující ke zvýšení alespoň základních schopností v krizových situacích přínosem. Vlastně tím občané suplují to, co by měl dělat, nebo alespoň podporovat stát. To konečně neplatí jen o výcviku ve střelbě. Stejně potřebujete orientaci v terénu, přežití v přírodě, první pomoc atd. Organizace, jako je například Skaut, by měly mít masívní podporu ze strany státu stejně jako branně technické sporty a tak dále.
Podplukovník Otakar Foltýn je spoluautorem jedné z nejúspěšnějších odborných knih posledního roku, Povaha změny, která se zabývá riziky, jimž čelí (či může čelit) naše společnost. Je důstojníkem AČR, vyjádření uvedená v tomto textu jsou však vyjádřením jeho osobních názorů a nepředstavují oficiální stanovisko Armády ČR
Jaké zbraně chystaná evropská směrnice zakáže a kolik jich bude v České republice, se dozvíte v tištěném Reflexu.
