S šéfem VV, čímž nemyslím jistého Radka Johna, je stále větší legrace: v den, kdy má Sněmovna rozhodovat o jeho vydání policii, se Vít Bárta možná stane šéfem poslaneckého klubu VV.
Superguru všech guruů o všem tajemně mlčí, jeho zájem šéfovat po straně i klubu však médiím potvrdili členové VV. De facto je samozřejmě úplně jedno, jestli se Bárta, jenž straně personálně šéfuje podobně jako fotbalový trenér jedenáctce na hřišti, ovšem mimo zrak diváků, stane i kápem poslanců VV; když máte partaj postavenou kolem vlastního kultu jako on, jsou veškerá jména pouze formalitou. Zeptejte se třeba Johna, jestli si jej ještě pamatujete.
Jde však o symboliku, a zvlášť u VV: navzdory všem vtipnými událostem se stotisícovými obálkami či špehováním Bárta svůj projekt stále prezentuje jako protikorupční. Takže se v den svého možného vydání policii právě kvůli korupci… stane šéfem poslanců VV! Jak mě teď mrzí, že jsem mu před rokem nedal svůj hlas!
Víc soudnosti snad míval i politický nebožtík Aleš Řebíček, jenž nosil ve švihácky zarostlé tváři celý svět bezelstnosti: i on v jistou chvíli pochopil, že s jistou aurou se prostě nemůžete na jistá místa cpát. Ani u nás. Přejme mu proto zahraniční nemovitosti.
Ale možná si Bárta vše těsně před volbou rozmyslí a šlechetně nebude kandidovat. Ostatně dělá to tak už nějaký čas, kdy se v něm vnitřně pere soukromý bezpečák s veřejným politikem; je a pak zas není ministrem, chce a pak zas nechce být oficiálním šéfem VV. Vlastně už ani sám nevím, jestli je to ještě pořád originální legrace. Spíš ne.
