Západ opakuje stejnou chybu. Podporuje autoritativní režimy. Jako v Tunisku | Reflex.cz
reklama
nahoru

Západ opakuje stejnou chybu. Podporuje autoritativní režimy. Jako v Tunisku

Viliam Buchert21. ledna 2011 • 09:46
Západ opakuje stejnou chybu. Podporuje autoritativní režimy. Jako v Tunisku
Tunisko
• foto: 
archiv

Svět se hluboce dojímá nad osudem mladého muže Muhammada Bouaziziho (26), kterému úřady v Tunisku zakázaly provozovat nelegální stánek s ovocem a on se na protest proti tomu upálil. Událost rozpoutala v minulých týdnech v této severoafrické zemi nepokoje, krvavé střety s policií a nakonec vyústila v pád autoritativního režimu prezidenta Zín Abidína bin Alího.

reklama

 

Svět se z událostí v Tunisku raduje. Vždyť lid svrhl podivného vůdce. Revoluce byla nazvána jasmínová. Arabský svět je v pozoru: Stane se něco podobného i u nás? V Alžírsku se už veřejnost o to pokouší. I tam hoří lidské pochodně. Důvodem je frustrace zejména mladých lidí, vysoká nezaměstnanost, nemožnost uplatnit své schopnosti i znalosti a nedostatečné politické a občanské svobody.

 

 

Západní země, včetně České republiky, by se ale měly chytnout za nos. Autoritářský režim v Tunisku dlouhá léta podporovaly a pochlebovaly mu. Stačí si přečíst z minulosti vyjádření prezidenta Václava Klause či expremiéra Jiřího Paroubka (ten byl zvlášť do Tuniska zamilovaný). Západní demokracie v tomto případě opakují pořád stejnou chybu. Považují nedostatečně demokratické režimy za spolehlivé partnery, přestože se to nikdy nakonec nepotvrdilo.

 

Že se pak Západ při revolučních změnách diví, je nepochopitelné, neboť se není čemu divit. Podívejme se třeba do Egypta. Režim prezidenta Mubáraka potlačuje politickou opozici, dovoluje diskriminovat místní křesťany, ale spolupracuje se Západem proti islamistům. Je tedy vlastně dobrý. Jenže totéž jsme kdysi zažili se Saddámem Husajnem v Iráku. Dokud to Spojeným státům, Rusku či Francii vyhovovalo, byl Saddám (a to byl superdiktátor) akceptovatelný. Pak zaútočil na Kuvajt a byl konec. Vypukly kvůli němu dvě války, jedna z nich pořád neskončila.

 

Ale to je jen jeden z mnoha příkladů. Celý svět například ví, že čínský režim potlačuje náboženská, politická i jiná práva svých občanů. Jenže kdo by si chtěl rozhádat jednu z ekonomicky nejsilnějších zemí světa. Pokud jde o byznys (a zejména o možný budoucí byznys), musí láska k demokracii stranou.

 

 

To byl i příklad Tuniska. Licoměrnost některých západních demokracií je v tomhle někdy nezměrná. Říká se tomu pragmatická politika … A kde se změní režim příště? Kde pak rychle přehodnotíme svoji politiku?



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama