Šéf odborů Zavadil: „Stávka dopadla výborně!“ | Reflex.cz
reklama
nahoru

Šéf odborů Zavadil: „Stávka dopadla výborně!“

Bohumil Doležal13. prosince 2010 • 08:00
Šéf odborů Zavadil: „Stávka dopadla výborně!“
Protestní akce odborářů na pražském Palackého náměstí, 8.12.2010
• foto: 
Adam Kolář

Strana Věci veřejné ma starost se svými padajícími preferencemi, odborový předseda Zavadil se domnívá, že středeční stávka dopadla výborně a poslanci vládní koalice zamítli zákon o obecném referendu.

reklama

O víkendu se v Praze konala „ideová konference“ Věcí veřejných. Strana má problém s klesajícími preferencemi, správný dojem, že postavení vládní strany růst preferencí nepřináší, a stejně správný dojem, že je to vyváženo výhodou být u slušně řečeno vesla. Bude zajímavé sledovat, jak toto dilema malého koaličního partnera Bártovi lidé vyřeší. Dřívější malé vládní strany (KDU-ČSL, ODA, US-DEU) se snažily být opozicí v koalici, moc to nefungovalo, po druhých dvou už není ani stopy, ta první se plácá v mimoparlamentním suterénu.

Druhá možnost je zahrát si na kolektivního Melčáka, to by se ale VV taky nemuselo vyplatit. A třetí, nevyzkoušená, existovat mimo koalice a od případu k případu rozhodovat tu pro pravici, tu pro levici, podle toho, kdo víc slíbí. Je otázka, zda by si to velké strany nechaly jen tak a dlouho líbit a netrumfli je „velkou“ koalicí. Zatím, jak se zdá, ve straně sílí dojem, že historická role Radka Johna se vyčerpala, coby populární tvář jim pomohl do parlamentu, pak se rychle stal nepopulárním (sprosťák by řekl, znemožnil se). Bylo by opravdu praktičtější, kdyby stranu řídil její skutečný lídr (jeho odstoupení z funkce „volebního manažera“ nasvědčuje tomu, že si uvolňuje ruce, ostatně jaký má smysl ta funkce, když v dohlednu žádné volby nejsou?) Ale jaký smysl by pak měl John coby ministr resortu, který resort vidně nezvládá? Může mouřenín odejít?

 

 

Odborový papaláš Zavadil vysvětlil čtenářům Práva, že stávka dopadla výborně: zapojilo se 148 tisíc lidí, přes 190 tisíc lidí ji jasně podpořilo, podle průzkumů ji fandila většina občanů této země (tedy pokud tomu dobře rozumím, ti ji podpořili nejasně). Bohužel, úspěšnost stávky se pozná podle toho, zda stávka ty, proti nimž se stávkuje, viditelně poškodí a zda je jasně vidět. Když se stávkuje proti soukromé firmě, je to bez problému. Když se stávkuje proti státu, postihne to vždycky nutně všechny občany (včetně stávkujících, ale ti si to pak v případě úspěchu vynahradí, ovšem na účet těch ostatních). Taky je velmi svízelné, aby stávka proti státu neměla politický podtext.

(Ne že bych si přál to zažít, ale velmi by mne zajímalo, co by dělaly dnešní odbory během vlády ČSSD? Nejspíš by zase rozdávaly vánoční kolekce a místo demonstrací pořádaly manifestace). Pan Zavadil po gottwaldovsku útočí na prezidenta: Je směšný, neumí si představit, jak žije pracující lid, mstí se za to, že ho odbory kdysi stávkou svrhly (už se nepamatuji). Vůbec nic nemám proti kritice prezidenta, provozuju ji rád a s chutí, ale můžu si to dovolit, jsem jen komentátor, ne čelný veřejný činitel. Aktivní politik by měl ctít tu funkci a aspoň trochu si brát servítky (jistě, polehčující okolností je, že pan prezident, jak je jeho zvykem, začal). Velmi dobré by bylo nestarat se o to, o kolik prezidentovi eventuelně stoupne plat (nezáleží to na něm, ale v tuto chvíli na Senátu), ostatně pan Zavadil taky určitě nežije coby almužník z čistého milosrdenství náhodných dárců.

 

 

Poslanci vládní koalice zamítli sociálnědemokratický návrh zákona o celostátním obecném referendu. Chtějí po konzultaci s opozicí připravit vlastní zákon. Je pozoruhodné, jaké myšlenkové úsilí věnuje ČSSD technikám, jak zvrátit výsledek květnových voleb, které pro ni nedopadly dobře. K Ústavnímu soudu a ulici přibude ještě přímá demokracie. Paroubek odešel, paroubkismus zůstává: je to jen jiná verze známého „až vyhrajeme, všechno zrušíme“. Paroubek teď poněkud zapškle kritizuje jednoho svého bývalého spolupracovníka po druhém, ale měl by být vlastně pyšný: trvale obohatil postkomunistickou politiku (pokračování třídního boje, resp. vedení občanské války jinými prostředky) o další dimenzi. Změna je, jak se zdá, trvalá a nevratná.

 

 

V kraji Vysočina už podepsalo výpověď 80% lékařů (rozuměj nemocničních). Děkujeme, docházíme, náš exodus, váš exitus. Vláda, resp. její předchůdci, si tuto patálii zčásti zavinili sami, problém zdravotnictví podcenili už na samém počátku. Jako laikovi mi vždycky připadalo a dodnes připadá divně, jak je možné, že v části resortu panuje kapitalismus, kdežto v druhé (nemocnice) socialismus. V jednom soukromé podnikání, v druhém něco jako státní direktivy. Taky mi připadá divné, jak může podnikání spočívat v dravé soutěži o to, který podnikající subjekt toho víc vyrazí z pojišťoven. Tato starost by měla snad být ponechána pacientům a mezi pacientem a nemocnicí by měl existovat přesně vymezený vztah zákazník – poskytovatel služeb (není pravda, že zdraví není zboží, v současné době je víc než kdy jindy, jen je to nejapně ideologicky maskováno žvásty o tom, že zdraví je posvátnost a národní poklad. Mělo by se s ním solidně obchodovat, teď se s ním odporně a zlodějsky kšeftuje, za což lékaři samozřejmě nemohou. Díky tomu taky neplatí heslo „náš zákazník – náš pán“, zákazník není žádný zákazník a jeho postavení je velmi slabé. Když však už věci zašly tak daleko (po exodus a exitus), nezbývá vládě než neustoupit ani o fous: tak jako Ronald Reagan kdysi neustoupil leteckým dispečerům. Ostatně nejde primárně o zápas s lékaři, ale o zápas s rathovskou lobby, které kdysi Paroubek propachtoval státní část českého zdravotnictví.

 

Arcibiskup Duka bude mít vlastní pořad v Radiožurnálu. Na to se jeho předchůdce kardinál Vlk nikdy nezmohl. Vida, jak se vyplatí být hodným a chápavým arcibiskupem s dobrými vztahy na Hradě. Hlavní otázkou ovšem je, zda se to ukáže být dobré pro katolíky, nebo jen pro pana arcibiskupa.

 

 

Podle MfD byla prý debata okolo volby ústředního tajemníka ČSSD na předsednictvu strany velmi vzrušená (připadá mi divné, proč si ČSSD nezvolila co nejrychleji po Paroubkovi nového předsedu, ale teď volí ústředního tajemníka, který svému budoucímu předsedovi cestu k předsednickému stolci bezpochyby urovná; zato chápu, proč Michal Hašek protestuje, i když na druhé straně vůbec nechápu, jaký je rozdíl mezi ním a Sobotkou). Dr. Rath prý při ní zvolal na adresu místopředsedy Urbana: „jsi hajzl!“ Správné oslovení, v souladu se stanovami a zvyklostmi strany, by ovšem mělo být: „Jsi hajzl, vážený příteli Urbane!“ CSSD zatím ještě málo dbá na etiketu. Starec nakonec funkci odmítl, protože nechce stranu rozdělovat. Připadá mi to pragmatické a docela slušné.

 

 

Franz Schindler (jak jsem vyrozuměl, „Wessi“). Líčí v Lidových novinách své dojmy z nynějších Drážďan: „Proč jsem v celém historickém centru neviděl jediný obchod s potravinami? Kde jsou vlastně Drážďaňané? A kde bydlí? Kolem mě jsou výlučně hotely. Na co se to vlastně dívám? Co je skutečná památka a co novodobá rekonstrukce?“ To je pozoruhodné: Praha nebyla za války na rozdíl od Drážďan zničena, ale čtyřicet pět let bolševismu se na ní podepsalo podobně jako takové střední spojenecké bombardování. Od té doby centrum přímo neuvěřitelně prokouklo. Dojem je v zásadě podobný tomu, jaký má pan Schindler v totálně zničených, pak za bolševika nedbale, později důkladně rekonstruovaných Drážďan – Disneyland pro cizince. Kde jsou vlastně Pražané? Co je akute památka a co novodobá rekonstrukce? A hlavně co je to, kde jsem byl dřív doma? Připomínám fejeton, který jsem před časem napsal na toto téma. Plyne z něj, že přece jen jsme v něčem původní – Disneylandizace pražského centra má mj. výrazně slovanský kolorit.

 

bohumildolezal.lidovky.cz



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama