Málokterá zpráva z politiky je tak dobrá, jako konstatování Karla Schwarzenberga, že se možná bude ucházet po Václavu II. Klausovi o prezidentský post.
Česká republika trpí chronickým nedostatkem osobností, i když hledáme schopnou a výkonnou toaletářku – natož pak prezidenta. Za dva roky, až Václavu Klausovi vyprší jeho druhé prezidentské období, budeme ve skoro bezvýchodné situaci. Nejsou totiž lidi.
Po revoluci jsme disponovali silnou osobností mezinárodního formátu, Václavu Havlovi tleskal i americký kongres a jeho volba byla jednoznačná. Neměl konkurenta. Po něm přišel na řadu otec kuponové privatizace a v rámci dobrých tradic našich prezidentů profesor Klaus. I když jeho přijetí širokou veřejností nebylo zdaleka tak nadšené jako kdysi u Havla, pořád ještě to byl člověk, kterého znali i někde jinde než v Kotěhůlkách a neměl de facto také osobnostní konkurenci.
A jako prezident si na rozdíl od svého momentálního politického angažmá navíc nepotáhne Kalouska se Severou.
