Rath Kalouska veřejně obvinil, že ve Sněmovně řeční pod vlivem alkoholu. Kalousek pravil, že už několik měsíců abstinuje a naštval se, takže věc se dostala před Mandátový a imunitní výbor.
Teď už nikdo nemůže zkoumat Kalouskovu krev z onoho dne, na to je trochu pozdě. Alkohol není marihuana, jejíž ochutnávka se dá prokazovat ještě týdny po spáchání bídného a civilizaci rozvracejícího narkomanského činu. (Tomáš Enge by mohl vyprávět, jak ho naměřili a přišel kvůli tomu o titul mistra světa ve formuli 3000. Kdyby nehulil a jen pil a den počkal, nenaměřili by mu nic.)
Rath zřejmě navíc trpí megalomanstvím, tedy vymýšlí si pro sebe obludně velké cíle, které nemůže splnit. Takovým cílem je třeba snaha něco dokázat Kalouskovi. Když před lety MF DNES sledovala politiky, jak dodržují dopravní předpisy, zjistila u Kalouska sledovačka jen to, že celkem dodržuje i omezení rychlosti na čtyřicítku. Vemte na to jed, že kdyby Rath slídil za Kalouskem po chodbách s alkoholtesterem v ruce a najednou ho Kalouskovi vrazil do pusy, naměřil by minus jedna promile, nebo tak něco. Neptejte se proč, těžko říct, ale bylo by to tak.
Otázka je, co by se na revanš dalo měřit na Rathovi. Můžeme odhadovat, že z oblasti fyziky a chemie to nestojí za řeč, protože Rath zřejmě nic nebere, i když by mu možná nějaká ta podpůrná látka udělala spíš dobře. Lepší by byly nějaké testy, to však vyžaduje aspoň minimum spolupráce. Obvinění padouši ve vazbě prý s psychology spolupracují rádi, jak mi řekl jeden z nich (psychologů), protože se tam hrozně nudí. Jenomže Rath má imunitu a testovat ho psychologicky je horší úkol, než zkoumat Kalouska fyzikálně. Máme k dispozici jen indicie. Třeba by šlo měřit, kolik desetin vteřiny Rath vydrží neskočit někomu v televizní debatě do řeči. Mohlo by se to měřit podobně, jako třeba reakce publika na festivalu veselohry Novoměstský hrnec smíchu, kde takhle podle délky hýkání obecenstva v sále měří filmovou legraci. Tak by to šlo i tady. Někdo začne mluvit, stopky běží – a teď nabíhá Rath! Šest desetin vteřiny. Chtělo by to jemnou techniku. Zatím bohužel ani neexistují žádné jednotky, které by postihly jistou nepříčetnost pohledu. Možná by Rath mohl vstoupit dějin aspoň tak, že by se po něm taková jednotka pojmenovala. Normální vyrovnaný jedinec, který dokáže minutu mlčet, když mluví jeho protivník, by měl nula rathů. Nonstop proud řeči bez ohledu na existenci okolního světa, to by bylo deset rathů.
Psychologové někdy tvrdí, že když druhé příliš často z něčeho obviňujeme, vyplatí se podívat, jestli to není ve skutečnosti náš problém. Ne snad, že by Rath pil, Paroubkova nejvyšší bytost chraň! Ale jen tak v rámci čiré fikce (kdo se má s těmi vyrovnanými lidmi pořád soudit), nepomohlo by Rathovi, kdyby se občas trochu napil? Churchill říkal, že alkohol mu více dal, než vzal. Roosevelt mu kvůli tomu moc nedůvěřoval, protože si už od první světové války myslel, že Churchill není půlku života střízlivý. (Tak naletěl Stalinovi, což si v žádném ohledu moc nepomohl, protože Stalin nejen pil, ale navíc byl bolševická svině.)
Rath má pocit, že jako lékař opilost pozná. To je dobře, že připomněl, proč se mu říká doktor. On je vlastně lékař, kdo by to byl řekl. Měli jsme kdysi v parlamentu ještě jednoho poslance, kterému se pořád z nějakého důvodu říkalo doktor. Jmenoval se, tuším, nějak jako Sládek. Taky nějaký doktor, taky ty samé oči, taky pořád jen mluvil.
Poslanec Jandák řekl: „Znám mnoho lehce opilých lidí, moudrých lidí a znám moc střízlivejch blbů.“
To potěší, že se levice začíná oprošťovat od ideologie. Třeba není tahle země ještě ztracena.
