Fotografie

Fotografie Zdroj: internal

Diplomatické korýtko pro Cyrila Svobodu

"Směřuju do diplomatické funkce," oznámil Cyril Svoboda, někdejší předseda lidovců. Tomu se podařilo to, co nikomu z jeho předchůdců v devadesátileté historii strany: Nedostat se do parlamentu.

 

Svoboda se ve své touze po diplomatické sesli dokonce ohání zákoníkem práce („jsem zaměstnanec ministerstva zahraničí a na práci v diplomacii mám nárok!“) a slibem, že chce sloužit zahraničním zájmům této země. Cyril Svoboda za svou snahu dosíci se diplomatického korýtka celkem logicky sklidil posměch. Ovšem trošku neoprávněně. Představte si, že desítky let pracujete ve „prospěch národa“ a jste jím za to celkem slušně placen - a teď byste se měli ze dne na den živit poctivou prací. To jistě není žádná legrace. Zvláště, když jako Cyril Svoboda ztratíte silný vyděračský potenciál v podobě účasti své strany na parlamentním životě – laicky řečeno, nemůžete svůj patřičně vysoký diplomatický post vyhandlovat za vstřícnost svých poslanců k nějakému zákonu nebo strategickému rozhodnutí vlády.

 

Vysoký vyděračský potenciál naopak mají (nebo spíše si myslí, že mají) aparátčíci, kteří se vynacházejí na centrálních úřadech po minulých vládách. K novým mocipánům loajální nejsou, ti se jich přesto obávají zbavit. Mají strach, že si jen tak odejdou třeba do soukromé sféry a odnesou si s sebou strategické informace, ke kterým se dostali během své státní služby.

 

V jejich případě se ovšem není čeho bát. Jaké tajné informace by takoví lidé mohli zneužít? Ještě něco horšího než to, že jeden jejich šéf pobíhal nahý kolem bazénu italského premiéra nebo že jeho nástupce začal každý pracovní den lízáním pat šéfa sociální demokracie? Prosím vás, vždyť v Čechách se vykecá úplně všechno, takže už je vše vykecáno.

 

Zbavte tedy peněženek daňového poplatníka nepotřebného byrokratického harampádí, které si myslí, že nepřežije dva dny bez auta s řidičem a volným vstupem na Úřad vlády, přestaňte se ohlížet na zkrachovalé politiky, kteří si neumí představit život na vlastní triko i riziko.

 

Stát to přežije, nám se uleví a oni? Co je nám vlastně po tom…