Koupili byste od vlasatého Bohuslava Sobotky ojeté auto?

Bohuslav Sobotka má ale jednu výhodu: vypadá dost jako zpěvák Moby v klipu Lift me up.

Tiskové konference Lidového domu vypadaly poslední dobou jako vystoupení nějaké jihoamerické junty. Vpředu plukovník Přítel lidu Paroubek (to krásné označení vytáhl z francouzské historie Bohumil Doležal, najděte si, o co šlo), který oznamoval, koho všeho ve jménu lidu nemá rád a kdo se spikl proti němu, Petře a straně. A vzadu stáli na lajně vyrovnaní pánové Sobotka, Škromach a spol. a přikyvovali. A tak to šlo pořád kolem dokola. Přítel lidu vystupoval s obsesivní pravidelností, kdykoli měl pocit, že pravice a reakční živly v médiích kazí počasí a za ním se v pozoru pohupují v řadě vyrovnaní Sobotka, Škromach a spol. A kývali a kývali. Byl to takový rituál, který připomínal dobře secvičený sbor. Kdyby teď Paroubek vyhrál o něco přesvědčivěji, stáli by zase za ním, před tím oranžovým papundeklem pokrytým utopickými výkřiky a kývali a kývali. Tedy Sobotka možná ne, to podle toho, kdy by usoudil, že už nemusí nosit takový ten nákrčník. Možná si ho měl nechat a mohli ho jako symbol obojku v rukou šéfa nosit i všichni ostatní z vedení. Mohlo se to stát takovým novým image, stejně jako si ho Arafat udělal z toho textilu, co Evropanovi připomíná ručník.

Sobotka nemůže za to, že ho někdo zmlátil. Třískat lidi je odsouzeníhodné a dělat se to nesmí. Stejně tak je však v jiné kategorii odsouzeníhodné podílet se na manipulacích a lžích a kývat a kývat a kývat. K Paroubkovu řádění všichni mlčky přihlíželi, protože si mysleli, že je to vynese k moci a pak se uvidí. To u takového Foldyny, a to je levičák až na půdu, aspoň víme, že si krční svaly kýváním za vlády Přítele lidu zas tolik nenamohl. Staré úsloví říká: „Kdo mlčí, zdá se, že souhlasí.“ Mlčeli, a tedy nejspíš souhlasili. Na práci novinářů je krásné to, že si mohou vytáhnout z archivů, kdo co říkal a dělal v minulosti, a porovnat to se současnými proklamacemi. To tedy přeji pozůstalým v Lidovém domě hodně štěstí, až my hyeny začneme ty staré trouchnivé kosti z písku české pustiny vytahovat.

V té Mobyho písni se pěje: „Plain talking has ruined us now, you never know how...“ Jedna možnost překladu je: „Obyčejné tlachání nás teď zruinovalo, ani nevíš jak...“

No, my už to víme.

Jen na závěr, představte si Bohuslava Sobotku vlasatého a bez brýlí. Koupili byste od toho člověka ojeté auto?