Politik s kolečkem navíc | Reflex.cz
reklama
nahoru

Politik s kolečkem navíc

Miroslav Cvrček13. května 2010 • 00:15
Politik s kolečkem navíc
Richard Sulík
• foto: 
Andrej Bán

Ve dvaceti letech se jako student fyziky ucházel o místo pilota německé Lufthansy. Nakonec se ale pilotem ani fyzikem nestal. Ve třiceti začal studovat ekonomii a jeho diplomovou prací se stalo zavedení rovné daně na Slovensku. Teď Richard Sulík míří se svou novou politickou stranou do parlamentu.

reklama

 

Zatímco pojem rovné daně zná v Česku snad každý, jméno jejího slovenského „otce“ téměř nikomu nic neříká. Brzy se to ale může změnit. Daňovou reformu připravoval jako poradce ministra, kvůli svým novým reformám, které jsou podle něj ještě významnější, si však už založil vlastní stranu.

 

Vaše strana Svoboda a Solidarita je označována za internetovou. Souhlasíte?

Určitě. Využíváme Internet více než jakákoliv jiná strana. Naši členové musí mít povinně profil na Facebooku, komunikujeme především prostřednictvím e-mailů a ta komunikace je pak rychlejší, efektivnější. Takže ano, z tohoto pohledu jsme internetovou stranou. Zatím se nám potvrzuje, že to děláme dobře.

 

Kolika lidem posíláte své newslettery?

Asi 60 tisícům.

 

To je polovina hlasů, jež potřebujete, abyste se dostali do parlamentu. Všichni se dobrovolně zaregistrovali?

To ne. Takových lidí je méně než polovina, možná čtvrtina. Do té databáze dávám i lidi, kteří mi jen pošlou mail, například že mi fandí. Nebo třeba ty, co mi dají vizitku. Dodržujeme ale zákony, které to regulují, a všichni mají možnost se odhlásit. Také jsem měl agenturu, jež obvolávala firmy a sbírala adresy.

 

Patří mezi ně i lidé z Česka?

Myslím, že minimálně tisíc adres bude z České republiky.

 

Mnoho Slováků žije v České republice. Zejména mezi studenty je hodně vašich možných voličů. Zaměřujete se na ně nějak?

Jasně. Jednak jim poskytujeme informace, jak volit poštou, ale to je poměrně zdlouhavý proces. Pak jsme s nimi v kontaktu na Facebooku, kde máme celkem přes 22 tisíc fanoušků. Bohužel nejdou volby přes Internet, takže nevíme, jak to úplně udělat, ale přesto si myslím, že 12. června přijede hodně lidí ze zahraničí, aby nás volilo.

 

Nechystáte se třeba na nějakou předvolební akci do Česka?

To je zajímavá otázka. Možná někam do Prahy.

 

Vidíte u nás nějakou partnerskou stranu?

Tak ta TOP 09 je nám blízká v ekonomické oblasti, ale neznám například neparlamentní politické strany. Vnímám ODS jako přirozeného partnera SDKÚ, ČSSD jako partnera Smeru a nám zůstává ta „Topka“. Pan Schwarzenberg je skutečná osobnost. Kdybychom měli takovou na Slovensku, tak udělám všechno, abych ji do strany získal.

 

Takhle postupoval Miroslav Kalousek.

Vidíte, jak dobře to zařídil.

 

Jaký je potenciál internetové strany získat voliče?

My ale nejsme jen na Internetu. Nedávno jsme ukončili sbírání podpisů pod naši petici za vyhlášení referenda a z více než 400 tisíc podpisů jsme přes devadesát procent získali v terénu. To je hodně. Takže si nemyslím, že výsledek průzkumu, jenž nám přisoudil 9,6 procenta, je generovaný jen lidmi, kteří nás znají přes Internet. My jsme tam sice začali, ale dnes už jsme dávno reálně v terénu.

 

To vaše referendum je zajímavé. Vy se jím mimo jiné snažíte zrušit koncesionářské poplatky. Podaří se to?

Já jsem o tom poprvé mluvil v lednu 2008, vyhlásili jsme petici na sbírání podpisů na vyhlášení referenda. S jednou otázkou jsme ale neuspěli. Takže když před rokem, když jsme ohlásili vznik strany, jsme přidali další otázky a začali znovu. Teď už máme přes 400 tisíc podpisů, což stačí.

 

Je ta petice jakýmsi testem potenciálu vaší strany?

Ale ano, těch 400 tisíc je velmi zajímavé číslo a ti lidé o nás vědí.

 

U nás tento návrh nedávno padl v Senátu.

A jak to dopadlo?

Neprošel.

 

Škoda. V Polsku prošel. Poplatky nemají žádné oprávnění k existenci. Argument nezávislosti je nesmyslný, protože soudy jsou taky nezávislé a platíme je ze státního rozpočtu.

 

Financování televize ze státního rozpočtu by ale znamenalo větší progresivitu daní. Není to levicové?

Máte pravdu. Naším základním motivem však není být pravicový nebo levicový, ale spíše zdravý rozum. Když řekneme, že chceme stát financovat rovnou daní, tak musíme být důslední. Poplatky jsou vlastně daní z hlavy bez ohledu na výši příjmu. Všichni musí platit 140 korun.

 

Neexistuje na Slovensku ta možnost, že člověk podá čestné prohlášení, že nemá televizi?

Ne. Každý, kdo má elektrickou zástrčku, musí platit. Dokonce i ti, kteří nemají televizní signál! Dokonce i firmy s více než 50 zaměstnanci musí platit 30 tisíc korun ročně. A ti zaměstnanci pak platí doma znovu. Je to nesmysl.

 

Jak budete svůj program prezentovat před volbami? Prý nebudete mít mítinky.

Ano, protože je to organizačně a finančně velmi náročné, takže mítinky budeme dělat jen sporadicky. Máme připravené kolečko, které chceme mezi lidi dostat ve velkém množství. V tom kolečku jsou spočítané příjmy rodin po zavedení odvodového bonusu podle různých příjmů. Odvodový bonus je naším hlavním programovým bodem.

 

To je velmi povědomé kolečko. V Česku se podobné kolečko před čtyřmi lety stalo symbolem kampaně. Plán zavést rovnou daň byl ale uskutečněn jen z malé části. Vlastimil Tlustý dnes říká, že jeho reformy výborně fungují, jen ne v Česku, ale na Slovensku.

Ano, ano. A má pravdu. Já si pamatuji, že v roce 2002 byly volby i v Česku. No a právě pan Tlustý se snažil rovnou daň prosadit, ODS to měla v programu. U nás to neměl v programu skoro nikdo, a nakonec jsme to zavedli. Takže souhlasím s výrokem, jeho návrhy fungují, jen ne v Česku.

 

Kde vy jste vlastně přišel k rovné dani?

Víte, to není atomová fyzika. To není žádný velký vynález. Rovná daň, to znamená jedna sazba daně z příjmu, byla vždy až do doby, kdy Bismarck v devatenáctém století vymyslel progresívní daň. Takže rovná daň není žádný objev, jen jsme se vrátili k tomu, co to bylo vždy.

 

Ano, ale stejně to není obvyklé.

Tak dnes to má asi 40 zemí světa, takže to už není taková výjimka …

 

… ale něco vás muselo inspirovat.

Nevzpomínám si až tak přesně. Určitě to není můj vynález, to v žádném případě. Vzpomínám si, že profesor Rabushka ze Stanfordské univerzity k tomu měl několik článků, a nakonec i z ODS toho hodně proniklo na Slovensko, takže tak nějak to muselo vzniknout. Demokratická strana s Ľudovítem Kaníkem to původně měla ve volebním programu.

 

Prvním, kdo zavedení rovné daně detailně propočítal pro Slovensko, jste byl ale vy.

Já jsem byl ten, kdo vytvořil nějakou koncepci. Byl jsem ten, který zkrátka tak dlouho otravoval tehdejšího ministra financí Ivana Mikloše, až nakonec řekl: dobře, pojďme to udělat.

 

Byl on tehdy zastáncem rovné daně?

On byl takový půl na půl. Spíš si myslím, že byl jejím zastáncem, ale měl obavu, že to způsobí velké výpadky ve státním rozpočtu, takže se pohyboval mezi těmi dvěma pozicemi.

 

Vy jste za ním šel, když jste byl ještě student, že?

Já jsem ho poznal v listopadu 2002, kdy jsem studoval pátý ročník ekonomii, tu jsem začal studovat jako třicetiletý. Věnoval jsem se daňové problematice intenzívně už asi rok, takže jsem ho oslovil jako expert v této oblasti. Měl jsem specializaci daně a daňové poradenství, téma mé diplomové práce byla daňová reforma. Celý rok 2002 jsem se každý den na full-timu věnoval této problematice. A když jsem Ivana Mikloše oslovil, tak ho to zaujalo natolik, že jsem se v prosinci stal jeho poradcem.

 

Pak už to šlo ráz naráz.

Tu koncepci jsem psal asi tři měsíce do března 2003. Krátce na to jsem měl předložit diplomovou práci, takže jsem to dělal zároveň.

 

V Česku byla rovná daň politickým tématem mnohem déle. Proč se to na Slovensku podařilo rychleji a lépe?

V roce 2002 bylo na Slovensku takové reformní šílenství. V devadesátém osmém se Slovensku podařilo zbavit Mečiara. Ty další čtyři roky byly v podstatě použité na stabilizaci země a takové ty základní kroky. Jednoduše řečeno – vyvést Slovensko z té tmy. Bylo to velmi těžké období. Já si pamatuji, že v létě 2002 měli všichni obavu, že už tu bude vládnout Fico. Potom byl ale výsledek voleb takový, že šlo postavit pravicovou vládu ze stran SDKÚ, KDH, SMK a ANO, což byla liberální strana Pavla Ruska. A tehdy přišlo úplné šílenství. Ministr, jehož hlavní slovo nebyla reforma, nebyl správný ministr. Tehdy byly prostě možné velké změny. Já si dnes taky nedovedu představit, že nějaký študák přijde za ministrem a rovná daň se zavede během roku. Mikloše jsem oslovil na začátku listopadu 2002 a 28. října 2003 byly schválené všechny potřebné zákony. To je méně než rok.

 

Čili ve výročí vzniku Československa …

… ano, ano, ale pak to ještě vetoval prezident, protože ten chtěl být hrozně zajímavý. Parlament ho však začátkem listopadu přehlasoval. Reformy se prostě dělají lépe, když je špatně, to je holý fakt.

 

Takže Česko si bude muset ještě počkat?

No, minimálně už nějakou rovnou daň zavedlo. U vás je to takové polovičaté řešení, ale myslím si, že je to krok správným směrem. Jednoduše je na politicích, aby to dotáhli. Nemyslím si, že teď už to bude taková velká změna, udělat to opravdu pořádně. Ale závisí to na vůli.

 

U nás je ta vůle spíše opačná, mluví se spíše o znovuzavedení progrese, kvůli snížení rozpočtových schodků.

To nesníží. Spíše naštvou lidi a ti začnou důsledně unikat z toho systému.

 

Jediná země západní Evropy, ve které se vážně uvažovalo o zavedení rovné daně, bylo Německo.

Ano, profesor Kirchhof. Z něj jsem hodně čerpal.

 

Vy jste tam žil.

Ano, deset let, když emigrovali rodiče.

 

Ovlivnilo vás to?

Určitě, naučil jsem se jazyk, získal jsem jiný pohled na svět, než jaký měli moji vrstevníci v Československu.

 

Přispělo to k vaší kariéře v politice?

Ne, ale kdybych se po revoluci nevrátil, tak bych byl pilot Lufthansy. Přihlásil jsem se tam a vybrali mě. To bylo, když jsem v Německu studoval fyziku. Měl jsem nastoupit v říjnu 1990. Takže sametová revoluce zhatila moji kariéru pilota (smích).

 

Většina vašich potenciálních voličů jsou bývalí nespokojení voliči SDKÚ Mikoláše Dzurindy, je to tak?

Já si to nemyslím. Myslím, že největší část našich voličů jsou nevoliči nebo prvovoliči. To myslím, že je největší skupina. Potom druhá skupina jsou bývalí voliči Ficova Smeru. To jsou lidé, kteří v roce 2002 volili SDKÚ, ale v roce 2006 byli zklamáni, tak volili Směr a teď jsou zklamáni z Fica. Už ovšem nebudou volit zpět SDKÚ, to mají za sebou, oni budou volit nás, i proto, že jsme se distancovali od SDKÚ. A až třetí skupinu tvoří podle mě voliči SDKÚ.

 

Jak je to u vašich členů?

Nemáme ani jednoho bývalého člena SDKÚ. A není to náhoda. Máme 200 členů, z toho 187 nebylo nikdy v žádné straně a ti ostatní byli v nějakých stranách, ale ne v SDKÚ.

 

Je to podmínka členství?

Ne, ale zohledňujeme to. Měli jsme několik případů uchazečů z SDKÚ, ale raději jsme řekli ne, abychom nebyli obviněni z toho, že na ně útočíme a že je brakujeme a podobně.

 

Jak vypadá procedura přijímání do strany?

Dáváme si dost velký pozor. Každý zájemce musí poslat životopis, vyplnit přihlášku, podepsat čestné prohlášení, kde deklaruje, že proti němu není vedeno trestní stíhání, že nebyl v komunistické straně, nepracoval v StB, nemá dluhy vůči státu a podobně. Pokud projde na základě podkladů, které pošle, tak ho pozveme na pohovor. Tu selekci dělám já osobně, ty pohovory moji kolegové. Když projde zájemce pohovorem, tak přijde ještě třetí krok. Seznam lidí, jež chceme přijmout, pošleme všem našim členům, jestli se ještě něco nenajde.

 

To je dost přísné. Nevadí to někomu?

Lidé, již k nám vstupují, chápou, že jméno mají jen jedno, a nechtějí být ve straně s lidmi, kteří jsou podezřelí z kdovíčeho, takže myslím, že to děláme velmi dobře.

 

Udržíte si tento postup, i když budete ve vysoké politice?

Nebudeme to měnit, nevidím důvod. Členská základna je tak důležitá, že na to se prostě čas musí najít.

 

Jsou vaši členové zatím názorově kompaktní?

Podstatná část toho pohovoru, jejž musí každý absolvovat, je hodnotová shoda. Takže když někdo řekne, že stát by měl spravovat sociální byty, tak je to pěkný názor, ale nepatří k nám do strany. Může to být úplně bezúhonný člověk, ale nevezmeme za člena někoho, kdo říká takové levicové věci. A neříkám, že to je dobře nebo špatně, naše strana má prostě jiné hodnoty. Ale jinak velmi diskutujeme na Facebooku i e-mailu o konkrétních opatřeních. Mám pak takovou čtyřčlennou skupinu, jež v komplikovaných případech posuzuje, zda konkrétní bod v programu je v souladu s našimi hodnotami.

 

Co je to za lidi?

To jsou lidé, kteří mají pevné názorové ukotvení.

 

Vy působíte jako velký idealista. Nevyléčil vás ani částečně pobyt na ministerstvu financí?

Vůbec ne. Navíc to byla odborná spolupráce, tehdy se mě ta politika málo dotýkala.

 

Ale je důležitá. Vy můžete přijít s geniálním nápadem, ale když ho nevysvětlíte, neprosadíte, tak zůstane jen na papíře.

Ano, to je jako s odvodovým bonusem, to si pak musíte založit vlastní stranu (smích). To byl vtip. Ale nedokázal jsem to v SDKÚ účinně vysvětlit. Taky jsem poslouchal řeči typu – politika je umění možného a nevím co ještě.

 

Prosadíte to s pomocí nové strany?

To teď neřeším, teď jdeme do voleb, uvidíme, kolik voličů získáme na tento projekt, je to hlavní část našeho programu. Po volbách se uvidí.

 

Výpočet odvodového bonusu bude pro většinu voličů nesrozumitelný. Jak vysvětlujete voličům tento poměrně složitý koncept?

Pomocí kolečka. Lidi nezajímá, že marginální zdanění klesne nebo že se sníží počet parametrů. Je zajímají konkrétní čísla. Oni se najdou na kolečku, zjistí, že budou mít o 176 eur měsíčně víc, a je to. Problematika odvodového bonusu je daleko složitější než rovná daň, takže je jednodušší konfrontovat voliče s výsledkem. Vás když operují, nemusíte přesně vědět, jak budou brát slepé střevo, vy potřebujete vědět, že se po operaci probudíte.

Odvodový bonus
Stát garantuje každému obyvateli životní minimum a zdravotní péči. Životní minimum, na něž má od státu nárok, se snižuje o deset procent příjmu. Například pokud někdo nemá žádný příjem, dostane celé životní minimum 180 eur. Pokud má někdo příjem 1000 eur, pak je minimum sníženo o 10 procent z tisíce, což je sto. Stát mu tedy přidá 80 eur, což je odvodový bonus. Jeho základ daně je 1080 eur. Z toho zaplatí daň a odvody. Při příjmu 1800 je odvodový bonus nulový, nad tuto částku člověk přestává platit odvody.

 

Název vaší strany je Svoboda a Solidarita, nesetkáváte se s námitkami, že váš důraz na ekonomické svobody je v rozporu se solidaritou?

Není to v rozporu, a pokud to někdo bude chtít vysvětlit, tak mu to vysvětlíme. Chceme zvyšovat osobní i ekonomickou svobodu člověka a zároveň říkáme, že není možné, aby se každý staral sám o sebe, musíme si dovolit tu základní míru solidarity. Ale snažíme se to udělat jednoduše, efektivně, neutrálně. Z toho pak mohou vznikat pocity, že jsme neoliberálové a podobně.

 

Nejste neoliberál?

Ne, necítím se tak. Jsem člověk, který se snaží prosadit co nejvíc svobody pro jednotlivce. Nevidím například žádný důvod, aby kdokoliv bránil dvěma homosexuálům, když chtějí žít spolu. Nebo aby někdo, kdo chce podnikat v nějaké oblasti, byl povinně členem nějaké komory, jíž bude muset platit poplatky. Takže se snažíme prosazovat věci, které zvyšují míru svobody anebo upevní míru solidarity.

 

Aha, takže ve společenských otázkách jste také liberální?

Ano, máme pravicový program, co se týká ekonomiky, a liberální program, co se týká osobních svobod.

 

Registrované partnerství?

Ano. To znamená, že nechceme, aby stát postihoval nebo nějak nepřímo trestal lidi, kteří spolu chtějí žít a jsou stejného pohlaví.

 

Teď je to na Slovensku trestné?

No ano, protože například nemohou přijmout základní vyživovací povinnost. Takže ne že by byli trestaní, ale stát spíš škodí sám sobě. Druhá věc je, že si nemohou vzájemně uplatnit nezdanitelné minimum a podobně.

 

Co potraty?

Jsme pro to, aby byl zachován současný stav. To znamená, že do 12 týdnů se rozhodne matka, pak už se rozhodnout nemůže, pokud je dítě zdravé. Na druhou stranu chceme zvýšit i svobodu lékaře, takže jsme pro to, aby mohl lékař uplatnit výhradu svědomí, aby mohl říct, že potraty jsou proti jeho svědomí, a nemusel to dělat.

 

Ptám se proto, že na Slovensku je mnohem více věřících než v Česku.

Ano, ale spíš na papíře. Pokud prosadíme odluku církve od státu, která počítá s církevní daní, jež se bude platit dobrovolně, pak teprve uvidíme, kolik je tu opravdových věřících.

 

Neomezuje nějak liberální program váš potenciál zisku voličů?

Určitě ano, ale my útočíme na pět procent, abychom se dostali do parlamentu. Homosexuálů a ateistů je dohromady více než pět procent. A také ti, kdo kouří marihuanu, také nemají žádnou jinou stranu, jež by prosazovala její dekriminalizaci. Takže jsem přesvědčen, že těch pět procent dokážeme vygenerovat jen z těchto skupin obyvatelstva.

 

Vrátíme se k vašemu působení na ministerstvu financí. Proč jste odešel z pozice poradce dřív, než skončila Dzurindova vláda?

Já jsem dal výpověď den poté, co byly definitivně schváleny všechny zákony potřebné pro rovnou daň.

 

Měl jste pocit, že už je všechno hotovo?

Ne, měl jsem pocit, že z hlediska rovné daně je všechno hotovo. Jinak nemůžete říct, že rok pracujete a pak je to už všechno zařízené. Mikloš to ministerstvo vedl velmi dobře. Já jsem tam však byl kvůli rovné dani.

 

Pak jste tam ale překvapivě nastoupil do stejné pozice po nástupu Ficova kabinetu. Jak to, že jste dělal poradce levicové vládě?

Ale pravicovému ministrovi Jánu Počiatkovi. To moje poradcování spočívalo v tom, uchránit rovnou daň před Ficem, který měl hrůzostrašné nápady. Rovná daň byla rok mé práce, takže jsem se nechtěl dívat, jak přijde někdo, kdo o tom nemá páru, a rozebere to. Takže jsem tu nabídku Počiatka přijal a měl jsem na starost ochránit rovnou daň.

 

Jaká byla Počiatkova motivace?

Tak on pochopil, že rovná daň je to pravé. Jeho osobní zájem byl rovnou daň ponechat, jinak by si mě tam nevzal.

 

Řekl to někdy takto na rovinu?

Určitě ano. Do médií možná ne, ale je to o něm dobře známé. Navíc když nastoupil na ministerstvo, tak nedělal žádné čistky, zachoval kontinuitu toho ministerstva.

 

Jaký je skutečný postoj Roberta Fica k rovné dani?

To je dobrá otázka, co si skutečně myslí. Já myslím, že i on pochopil, že ta rovná daň je pro hospodářství dobrým řešením. On má tu moc rovnou daň rozbít, ale neudělal to, což něco indikuje.

 

A milionářská daň?

Ano, ale ta mohla být zavedena tak, že příjmy nad jeden milión korun budou zdaněné sazbou 25 procent. Teď je to udělané lepším způsobem. Od nějaké sumy se vám začne snižovat nezdanitelné minimum, což je o mnoho chytřejší řešení. Je to komplikace systému, kterou bych já neudělal, ale je to v rámci rozumných řešení. My to ovšem celé navrhujeme nahradit odvodovým bonusem.

 

Čí je nápad alternativní varianty milionářské daně?

Počiatka. Byl to velmi dobrý nápad, mohl být i můj, ale i tak byl dobrý (smích).

 

Co podle vás nejhoršího udělal Fico během své vlády?

To se ptejte naopak – co udělal dobrého?

 

Tak řekněme, jakou část reforem nejvíce rozbořil?

To jsou jeho útoky na druhý pilíř financování důchodů. Tam si myslím, že vznikla největší škoda. Úplně zbytečné novelizace. Dříve byla podmínka, že si musíte šetřit alespoň 10 let, a on to prodloužil na 15 roků. Svými postupy vytvářel paniku. I přesto většina lidí v druhém pilíři zůstala. Ale úplně největší problém vidím v morálním úpadku, který Slovensko zažívá. Něco takového jako nástěnkový tendr tu nikdy nebylo. Výběrové řízení za miliardy korun bylo na nějaké nástěnce zamknuté v prvním poschodí ministerstva. Co je to za vtipy? Nepředstavitelně se tu krade, to je největší neduh Ficovy vlády.

V prvních dvou letech jeho vlády se tu ještě tak nekradlo, Fico jezdil po zemi a vyprávěl bludy o silných sociálních programech. To bylo celkem dobré. Opozice nevěděla, jak na to má reagovat, jestli mu má vyčítat, že neplní svůj vlastní program, nebo se z toho má radovat. Tehdy se s tím dalo fungovat. Ale s krizí začal konat, hodně se rozkradlo a začal dělat jedno špatné opatření za druhým. Zmizely miliardy, například za šrotovné. A Fica nijak neospravedlňuje, že to zavedly i jiné státy. Nám to ani nijak nemohlo pomoct.

 

Takže byste nejdřív vracel kroky, které předchozí kabinet udělal v důchodové reformě?

Ano, tam je co vracet. Já bych třeba zrušil celou tu lhůtu, ať si člověk má, co si našetřil. My navrhujeme další úpravy.

Dnes máme konzervativní, vyvážený a růstový fond. A za peníze v tom konzervativním fondu by podle nás měly správcovské společnosti nakupovat jen produkty státu, státní dluhopisy. Jakéhokoliv státu Evropy.

 

Je to zrovna teď rozumné?

Ano, i přes krizi v Řecku si myslím, že například německé dluhopisy jsou pořád velmi bezpečné.

 

Neomezujete tím svobodu lidí, když to takhle omezíte?

Ne, oni mají nadále možnost investovat do vyváženého nebo růstového fondu. Čili toto omezení je jen pro lidi, jimž jde o jistotu, možnost volby zůstává.

 

Takže pořád považujete státní dluhopisy za jistotu?

Ano, vždyť zkrachoval jen Island, to je ministáteček.

 

Jak myslíte, že dopadne Řecko?

Nebyl bych překvapen, kdyby přišli o euro. Žijí tam nad poměry, je tam těžký socialismus a je podezření, že si velmi kreativně upravovali statistiky. Takže proč máme na následné znehodnocování eura doplácet my všichni?

 

Začíná se však mluvit i o problémech dalších států, zadlužení je enormní. Nemáte strach, že se ty problémy rozšíří?

Tak ano, protože vymýšleli jak blázni různé programy a hnali dluhy do výšky úplně bezbřeze, jako kdyby nebyl zítřek. Ale mnoho věcí se dá řešit finanční disciplínou. Kdyby tu byl precedens Řecka, jež nedokázalo být disciplinované a přišlo o euro, tak si jiné státy dají větší pozor.

 

A jak vy hodnotíte přijetí eura na Slovensku?

Má to pro Slovensko více výhod než nevýhod.

 

Nebojíte se nestability způsobené případnými bankroty?

Ne, je tu Evropská centrální banka a také velkým státům více záleží, aby euro bylo pevná stabilní měna.

 

Jak je to s vaším cílem snížit slovenskou rovnou daň na 16 procent?

To jsme chtěli před krizí na Slovensku, ale teď máme rekordní deficit kvůli nedisciplinovanosti vlády, takže těch 16 procent nebudeme mít v programu. Budeme prosazovat, aby se ještě zrušily nějaké výjimky, ale spíše bychom tím přispěli ke snížení odvodů, protože ty má Slovensko osmé nejvyšší na světě.

 

To je hodně podobné s Českem. U nás se ale odvody chvíli snižují, pak zase zvyšují.

Tohle vzniká proto, že politici konají pod vlivem krátkodobých událostí, nemají žádnou koncepci. Nekonají na základě principů, pak vznikají taková harakiri: nejdřív ano, pak ne, potom nevíme …

 

Poslední průzkumy ukazovaly, že za největší pravicovou stranou SDKÚ zaostáváte už jen zhruba o dvě procenta.

Víte, u nových stran je vždy takový ten „aha efekt“, ale lidé pak volí konzervativněji. U SDKÚ byl dosud volební výsledek vždy lepší než průzkumy. My máme v průzkumu třeba 9,6 procenta, ale nevycházím z toho, že dostaneme stejné číslo i ve volbách.

 

Jste skeptik?

Ne skeptik, ale není třeba mít příliš velké oči. My si věříme, ovšem nadále tvrdím, že náš cíl je parlament. A když se tam dostaneme, bude to náš velký úspěch. Ale SDKÚ hraje minimálně na 15 procent, takže SDKÚ je lídrem pravice, možná se to za čtyři roky změní, ale teď ne.

 

Vy máte cíl 2010 parlament, 2014 vláda, že?

Ano, ale v roce 2014 být částí vlády, ne ji přímo vést.

 

 


Richard Sulík
Je ročník 1968, v roce 1980 s rodiči emigroval do Německa, kde později studoval fyziku na Technické univerzitě Mnichov. Tu nedostudoval a po revoluci se vrátil na Slovensko, kde založil firmu FaxCopy, jež tehdy prodávala hlavně kopírky. V téže době však ještě studoval ekonomii v Mnichově. V roce 1998 ji začal studovat i v Bratislavě. Jeho diplomovou prací byla daňová reforma, kterou zároveň skutečně zaváděl jako poradce ministra. Poté byl ředitelem OLO, městské společnosti pro svoz a likvidaci odpadu. Od roku 2005 byl poradce ministryně sociálních věcí Ivety Radičové a od roku 2006 poradce ministra financí Jána Počiatka. Stranu Sloboda a Solidarita založil na začátku roku 2009.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama