Od Obamy a Medveděva ke Kaczyńskému | Reflex.cz
reklama
nahoru

Od Obamy a Medveděva ke Kaczyńskému

Bohumil Doležal12. dubna 2010 • 10:19
Od Obamy a Medveděva ke Kaczyńskému
Pieta před prezidentským palácem ve Varšavě
• foto: 
EPA, Reuters, ČTK

Událostí dne, kterou nelze přejít, je letecká katastrofa u smolenského letiště, při níž zahynul polský prezident Kaczyński a řada významných polských veřejných činitelů. Měli se zúčastnit pietního aktu v Katyni. Letadlo v husté mlze narazilo na vrcholky stromů pár set metrů před letištěm, rozlomilo se a začalo hořet (požár nebyl intenzivní, protože z nádrží prý předtím uniklo palivo. Tragédii nikdo nepřežil.

reklama

 

Zítřejší televizní duel Nečase s Paroubkem bude i soubojem dvou amerických konzultantských týmů. Připadá mi to, jako kdyby v první světové válce (před vstupem USA) používalo velení Ústředních mocností i Dohody služeb amerických vojenských poradců. Až vznikne třetí světová válka, budou ji také moderovat američtí specialisté? Snad by i v těchto věcech měla platit nějaká elementární pravidla hygieny. Vynutit se ovšem nedají, je jen těžké se zbavit dojmu, že v určitých situacích je jejich porušení projevem stupidity „narušitelů“. Při vší úrovni naší demokracie „experti“ nevnímají, že je podstatný jistý rozdíl mezi českou a např. britskou nebo švýcarskou politickou scénou (stejně jako byl ještě v druhé polovině osmnáctého století rozdíl mezi solidním měšťanským a prostým selským domem: v tom prvním se nemohlo stát, že by s jeho lidskými obyvateli sdílelo obytnou místnost např. čuně).

 

Prezident Obama na závěr své návštěvy ujistil Klause, že chápe situaci na české politické scéně, kdy poslanecká sněmovna nemá např. „sílu“ schvalovat českou účast v Afghánistánu. Zjevně proto trvalo setkání jen necelou půlhodinu (a i to je projevem poměrně velké zdvořilosti ze strany americké návštěvy, člověk by řekl, že se to dalo zvládnout za tři minuty).

 

ČSSD si položila podmínky pro svého potenciálního povolebního koaličního partnera: musí souhlasit se zrušením všech zdravotnických poplatků, s obnovením proplácení prvních tří dnů dovolené, vyplacením mimořádného důchodu, zavedením progresivního zdanění, přijetím protikorupčního balíčku a snížení tempa zadlužování do roku 2013 na 50% současného stavu. Potenciální partner musí tedy být ochoten udělat řadu populistických kroků a navrch ještě slíbit zázrak. Lídr Nečas Paroubka upozornil, že něco podobného může očekávat jen od komunistů (já bych s tím „jen“ byl opatrný, moc by mne zajímalo, jak se po volbách vybarví Věci veřejné). Paroubek obviňuje Nečase ze lži, ČSSD se přece zavázala, že nepůjde s KSČM do koalice. Pan Paroubek zřejmě předpokládá, že většina českých voličů jsou oligofrenici: proč vládní koalice, stačí opoziční smlouva a nemusí být ani psaná, tím lépe se mu pak bude v choulostivých věcech tahat pana Filipa za nohu.

 

Podle Práva si ODS pořídila průzkum a výsledkem toho průzkumu je, že většina lidí si za premiéra přeje lídra Nečase. Pokouším se představit si, že by najaté agentuře vyšel opak, ale nějak se mi to nedaří.

 

Lídr Nečas mezitím dosáhl jakési dohody s předsedou KDU-ČSL Svobodou (zejména o tom, že obě strany nebudou podporovat vládu, jejíž důvěra by spočívala na komunistické podpoře, pan Svoboda si zřejmě dobře pamatuje ten šrumec z léta 2006, a na přeběhlících – distance od Topolánka). Kandidátky ODS se měnit na celostátní úrovni nebudou a na regionální úrovni se změny neočekávají (což zní jako předpověď počasí, ale na rozdíl od té meteorologické je pro počasí závazná), takže očista ODS spočívá v prostém vykopnutí Topolánka. To je bohužel hrozná sprosťárna a sprosťárny se v politice kupodivu dost často nevyplácejí (protistrana tuhle fintu nemůže přehlédnout). Z lídrova rozhovoru pro Právo vyplývá, že koalice s Paroubkovou ČSSD nebude, což ovšem neznamená, že nebude za všech okolností, protože v krizové situaci je to správné řešení. S nynější ČSSD „sám pro sebe“ koalici vylučuje (třeba se ale nejde někdo s bujnější fantazií). Lídr Nečas ovšem poskytl rozhovor taky MfD, ten vyjde v pondělí, ale pár perliček z něho dali už dnes k dispozici: Bém a Jančík ztratili důvěryhodnost a Nečas ví, jaké škrty na kandidátkách by před volbami důvěryhodnosti ODS prospěly. Změny z vrchu vyvolávat nebude (to nevylučuje, že se tak nějak nesemelou), záleží na regionech. Vylučuje, že by po volbách přivedl ODS do velké koalice s Paroubkovou ČSSD (tj. pokud by měla být velká koalice odešel by z potu lídra; na přesnou formulaci je třeba si do pondělka počkat. Zajímavé bude, zda by náhodou na předsednickém křesle přesto netrval). Když obě vyjádření srovnáme, jsou tu k dispozici dvě sady výroků, které se zároveň kryjí i nekryjí. Opravdu mne zajímá, co si s tím zítra Paroubek počne.

 

Šéf geologického ústavu AV ČR Cílek prohlásil, že mu je jedno, zda Temelín dostaví Severní Korea či Američané. Důležité je, aby odvedli kvalitní práci. Per analogiam lze říci: nezáleží na tom, zda nám železnou oponu postaví Rusové nebo Američané. Hlavně aby odvedli kvalitní práci. Problém je, že Američané nám železnou oponu stavět nebudou, není to jejich „komodita“. Pokud jde o úvahy o dostavbě Temelína na druhé stránce MfD, nikoho nenapadá, že ač je ta věc z našeho hlediska neproblematická (rozšíření Temelína potřebujeme), bylo by přece jen slušné se o tom nebavit jen např. s Američany a Rusy, ale taky s Rakušany. Jejich jaderná fobie nám připadá nepochopitelná a hysterická (a asi taky je), ale to ještě neznamená, že s nimi nemusíme jednat – jsou to přece naši sousedé.

 

Na akt podpisu smlouvy o jaderném odzbrojení nebyl podle MfD pozván ani první prezident ČR Václav Havel. Považuji to za hroznou a zcela neuvěřitelnou sprosťárnu. Chtěl se Klaus předvést v dobrém světle před svým přítelem Medveděvem (Medveděv by si Havla jistě v publiku nevšiml, možná ho ale nezná, ale tipl bych si, že mezi pozvanými zasloužilými českými vlastenci by se nějaký ten ochotný a možná profesionální informátor našel). Pozván prý nebyl ani ministr Topolánkovy vlády pro evropské záležitosti Vondra (taky nemá rád Putinovu garnituru). Usiluje snad Klaus o jakousi rekonstrukci disentu? Řekl bych, že zatím na to ještě nejsou podmínky.

 

Dnes (10. 4. - pozn. red.) se ujal své funkce nový pražský arcibiskup Dominik Duka. Jeho předchůdce kardinál Vlk se poctivě snažil vyřešit otevřené otázky mezi státem a katolickou církví (případně státem a církvemi), nebyl však kamarád s Klausem a stával se často terčem sprostých útoků sociálních demokratů (přeborník byl nebožtík ministr Dostál). Duka je prý „diplomat“ a má velmi dobré vztahy právě s prezidentem. Vyjadřuji zde úpornou naději, že nebude Klausovi (a případně lídru Nečasovi) dělat Plojhara. Tvrdil, že by rád dosáhl přijatelného řešení v otázce Svatovítské katedrály, a dnes prohlásil, že nad ní nikdy nevlál ani prapor s hákovým křížem, ani prapor se srpem a kladivem. Tomu příměru nějak nerozumím: pokud vím, katolíci nezdobí své kostely státními vlajkami, aspoň u nás jsem za celý svůj život nikdy nic podobného neviděl.

 

V rozhovoru, přetištěném rovněž v MfD, říká americký prezident Obama o Mědveděvovi: „Je velice rozvážný, metodický a je poctivý partner v jednáních, což považuji za užitečné. Je to člověk, který Vám jasně řekne: „Tohle mohu udělat, tohle udělat nemohu.““ To mi velmi nápadně připomíná slavný výrok F. D. Roosevelta „myslím, že mne má rád“ (týkal se Stalina). Tím nechci říci, že Medveděv je totéž co Stalin, jistěže není. Jen že je dobré zachovávat si v politické určitý odstup, který tu nějak necítím.

 

V LN poskytl prezident Klaus rozhovor Tereze Šupové. Nechápu, jak je vůbec možné, že se ho nezeptala, proč nepozval lidi, o kterých jsme se tu zmiňovali. Místo toho mu položila stupidní zástupnou otázku, proč nebyl pozván nikdo z představitelů Evropské Unie. Prý tam nikomu nechyběli, tvrdí Klaus. Možná že ne, šlo o podpis bilaterální smlouvy mezi SSSR a USA. Ale čeští politici, o nichž jsem se tu průběžně zmiňoval, lidem chyběli (jinak by se o tom nepsalo ve všech novinách) – možná kromě paní Šupové a pana Klause. Prezident též prohlásil: „Nepatřím k těm, kteří vylepšení vztahů spojených států a Ruska považují za útok na budoucnost České republiky a zemí střední a východní Evropy.“ Pan prezident nám dětinští, tuhle blbinu si vymyslil sám, aby ji pak mohl úspěšně prezentovat jako blbinu, kterou tvrdí jeho oponenti. Nikdo si nic podobného nemyslí ani neříká. Dále: Vybrání Prahy prý nebyla náhoda proto, „že Česká republika je přes všechny problémy, které my tady oprávněně sami cítíme, země vyspělá, stabilní. Země, která nemá žádné politické, ekonomické či sociální problémy.“ Zbývá už jen dodat: A nachází se na Marsu.

 

Další pozoruhodný rozhovor udělal Daniel Kaiser s ruským politologem Sergejem Karaganovem u příležitosti veřejné diskuse na téma „Rusko v Evropě: partneři či soupeři?“. Pan Karaganov je velmi inteligentní, ba přímo mazaný člověk. Bohužel nemám čas se mu zde nyní věnovat, nicméně si myslím, že by si plně zasloužil naši nejvyšší poctu, bobříka vyčůranosti. Bobřík se rusky řekne, jak jsem si našel ve slovníku, babrjonok, „vyčůranost“ jsem v slovníku nenašel, je to tak bytostně české slovo, že jsem měl kdysi strašlivé potíže s tím, opsat svým maďarským přátelům, co to vlastně znamená (a to nejen díky své nedokonalé maďarštině). Pokusím se tedy, zbude-li mi čas, v příštích dnech.

 

Čeští organizátoři summitu poskytli Obamovi a Medveděvovi významnou příležitost, aby k podpisu dohody použili historickou psací soupravu Prezidenta Osvoboditele. Byla by to zároveň čest pro ně (dodat dokumentu váhy tím, že bude podepsán perem velikána, i když pouze lokálního významu) i pro naši vlast (že taktně upozorníme na našeho velikého muže). Oba signatáři se zachovali jako nevděční burani a podepsali se vlastními pery. Doporučuji dát USA i Rusku na vědomí, že po této hrubé urážce naší národní hrdosti už nemohou počítat s tím, že bychom jim ještě někdy dovolili podepisovat si u nás své zatracené smlouvy.

 

O tom, jak bylo představitelům zelených důrazně dáno na vědomí, že nejsou hodni zúčastnit se buď podpisu smlouvy nebo následujícího hodokvasu, protože (jak vyplynulo ze slov Klausova adjutanta Jakla) neprojevili dostatečný stupeň servility k panu prezidentovi, jsme psali i včera. Pozoruhodné je, že podle Práva nebyl pozván ani první zahraniční ministr ČR Zieleniec a ministr Topolánkovy vlády Schwarzenberg, zato prý pozvali exministra Šedivého, který byl ve funkci několik týdnů před Sarajevským atentátem a pak během půlroční přechodné Tošovského vlády. Výběr pozvaných by měl být zpracován zevrubněji a vydán pak jako seznam činovníků, kteří se nechovají k panu prezidentovi náležitě uctivě. Aspoň se pak i my ostatní budeme moci poučit na názorných příkladech.

 

Madveděv dal Obamovi najevo, že s nějakou výraznou ruskou pomocí Americe na sankcích vůči Íránu nemůže počítat. Zároveň si Rusové v dodatku vyhradili právo od smlouvy odstoupit, pokud by se systém americké protiraketové obrany USA vyvinul natolik, že by ohrožoval jaderný potenciál Ruské federace. O tom, co ohrožuje, si rozhodnou Rusové podle vlastního uvážení sami. To v praxi znamená, že USA i jejich spojenci si nebudou moci vyvíjet a opatřovat protiraketové systémy proti mezikontinentálním střelám např. z Íránu. Co udělají USA, pokud Írán napadne atomovými zbraněmi Izrael? (Je sice jakási možnost, že místo Tel Avivu nebo Jeruzaléma strefí např. Káhiru a způsobí si malér kosmického charakteru, ale s náhodami nelze kalkulovat).

 

Jinak smlouva má jistě význam, ovšem jako smlouva mezi USA a Ruskem. Spokojeno je hlavně Rusko, které podle slov listu Kommersant „cítí hrdost, že je… rovnocenným partnerem v tak velké mezinárodní smlouvě.“ Přitom nebezpečí, že by Rusko napadlo atomovými zbraněmi USA i v minulosti existovalo jen za podmínky, že by Amerika byla někým jiným už předtím sražena na kolena. Režim v Moskvě by se musel změnit proti veškeré ruské tradici, aby dokázal sám napadnout stejně silného nebo silnějšího soupeře. Pokud si Američané myslí, že budou svým příkladem inspirovat např. Severní Koreu, Írán, nebo někdy v budoucnosti (nemusí být až tak vzdálená) Usámu bin Ládina, je to mimořádně dojemná, ale taky sebevražedná forma stihomamu.

 

Podle premiéra Fischera bylo hlavním cílem večeře amerického prezidenta s jedenácti středoevropskými státníky ujištění ze strany USA, že stále patříme do euroatlantického prostoru. Daleko větší cenu by pro nás podobné ujištění mělo po volbách od Paroubka a Zaorálka (a to takové, kterému by se dalo aspoň trochu věřit). Protože když oba braši nebudou chtít, Obama ani žádný jiný americký prezident jim v cestě na Východ bránit nebude.

 

Teodor Marjanovič považuje v MfD za „nepříliš povznášející postřeh“ to, že si USA a Rusko vybralo Prahu pro podpis smlouvy především jako hezkou kulisu. Já jsem na rozdíl od pana Marjanoviče z Prahy a jsem tomu rád. Měli si nás snad vybrat pro náš velmocenský význam a pro omračující moudrost a politické schopnosti našich potentátů?

 

Hejtman Rath protestoval proti projektu „volby nanečisto“ (pro studenty třetích a čtvrtých ročníků středních škol). Měli si ještě před volbami do PS sami vyzkoušet, jak se do PS volí a jak by volili oni. Pan hejtman, protože to bohužel jinak neumí, nechal vzkázat ředitelům škol, kde experiment proběhne, něco v tom smyslu, že pokud to připustí, nechá je stáhnout z kůže, ale věcně má pravdu, taková akce před volbami volby nepřípustně ovlivní, vzhledem k výběru „respondentů“ se dá totiž očekávat, že výsledek by se dost lišil od toho skutečného, pokud by ten skutečný byl dosažen bez této předběžné opičárny. Proto je dobře, že ministerstvo školství od nápadu ustoupilo. I takový Rath může mít někdy pravdu.



Klíčová slova:



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama