Cestování je prima kratochvíle, jen kdyby těch letišť nebylo. Kolikrát se vám už stalo, že vám kvůli naprosté neschopnosti personálu nebo chaotickému značení (pokud tam vůbec nějaké je) na pařížském letišti Charlese de Gaulla ulétl spoj, na který jste měli přes hodinu čas?
Kolikrát jste si museli zout boty, nechat si prohrábnout poklopec odporně žvýkající obézní mužatkou, potupně vytahat veškeré spodní prádlo z příručního zavazadla, o němž vám posléze v letadle beztak sdělí, že ačkoli splňuje požadované rozměry, musíte jej ve spěchu nechat „checknout“, protože se nevejde do kabiny?
Kolikrát vám na prokletém terminálu pět londýnského letiště Heathrow ztratili bagáž? (Ještě v roce 2008 bylo britského podle deníku Sun devět z deseti zavazadel ztracených na Heathrow zašantročeno definitivně a navždy!)
A kolikrát jste brečeli vzteky v přívětivém vězeňském prostředí newyorského JFK, které už v době Kennedyho muselo být strašně zastaralé, když se soudruh na imigračním každého z té tisícihlavé fronty vyptával po zdraví všech příbuzných či po vašem etnickém původu a vám po dvou hodinách přešlapování v lajně praskal močový měchýř a ulétala „tramvaj“...
Když už máte to štěstí a startujete z nějakého civilizovanějšího letiště (ideálně tedy ne odkudkoli z Francie, kde se snad častěji stávkuje než létá, a taky ne z Benátek, kde je letiště tak mrňavé, že když si vás jedna pracovnice zasedne, protože máte dejme tomu špinavý bágl nebo neznačkové brýle, může se stát, že prostě z její vůle neodletíte), může být váš let „přebukovaný“, takže se cestujícím začínají nabízet ponižující částky, aby si počkali na další přípoj.
Což je na některých letištích světa celkem pruda – třeba když se pro všudypřítomná oblaka cigaretového kouře musíte ilegálně přesunout do prostorů pro zaměstnance jako na letišti v Budapešti.
Nebo když třeba nemáte kde sedět jako na moskevském Šeremetěvu, kde mají tak zastaralé rentgeny, že vám z foťáku vymažou všechny snímky z dovolené, což tak nějak víte dopředu, ale uniformovaná gestapačka nedá jinak, než že fotoaparát musí rentgenem projít, pokud jí ho nechcete nechat na památku; takže se pak s prázdným digitálem jdete vyplakat do té nejdražší letištní restaurace, kterou jste kdy navštívili. Ale aspoň tu mají záchody s prkýnky, ačkoli se na ně stojí dlouhatánská fronta, již usměrňuje někdejší zaměstnankyně gulagu (evidentně), která všem cestujícím tyká, vědoma si své dvojnásobné hmotnostní převahy…
A vůbec nejlepší je, když vám nejprve zabaví věci nakoupené v bezcelní zóně: Ale to bylo koupeno mimo EU, vysvětluje vám francouzsky úřednice, která jinou řečí nehovoří, takže nemáte šanci se s ní domluvit… Posléze váš let stejně na poslední chvíli zruší, takže litujete, že si to zabavené víno ani nemůžete vypít v přeplněné hale. No, beztak vám na jednom z jihoamerických letišť, kde jste taky přestupovali, zrentgenovali batoh a ukradli z něj všechny kovové předměty včetně vývrtky a švýcaráku, takže je vlastně fajn, že si předraženou láhev otevře někdo z letištních zaměstnanců doma u televize…
Televize CNN loni v listopadu představila na svém cestovním webu cnngo.com žebříček nejnenáviděnějších letišť celého světa, sestavený na základě cestovních průvodců, blogů, webových diskusních fór a vlastních nočních můr.
A překvapení se nekonalo: nevyhrál ani zabordelený Nepál, ani zlodějské Quito, ani La Paz, kam přiletíte do čtyř kilometrů nad mořem, takže na zavazadla čekáte s krvácejícím nosem, hlavou jak střep a vůbec náběhem na výškovou nemoc.
Před třetím nejrušnějším letištěm světa, londýnským Heathrow, a neadekvátně prťavým a špinavým mezinárodním letištěm v L.A., s přehledem zvítězila parodie letiště, na níž jsem včera s nadávkami a klením dvě hodiny (!) přestupovala na trase Pittsburgh – Praha a která mě inspirovala k napsání tohoto textu. Nejnenáviděnějším letištěm na světě je podle CNN v úvodu zmíněné pařížské letiště Charlese de Gaulla.
A které letiště byste nejradši vyhodili do vzduchu vy?
