V aktuálním čísle Reflexu jsme se zevrubně podívali na to, co hysterie kolem sporu o děkana FAMU odsunula do pozadí, ale je to paradoxně možná mnohem zásadnější než děkan sám (při vší úctě). Totiž v jakém stavu je škola, jež navzdory nepřesvědčivým výsledkům z posledních let zůstává nejprestižnější institucí svého druhu ve střední Evropě.
V rámci pátrání jsme oslovili řadu osobností z branže včetně těch, již mají odstup díky svému působení v zahraničí, a jejich názory vám přinášíme v podobě ankety a krátkých rozhovorů. Na začátek jsme jim položili klíčovou otázku:
Co by vlastně mělo být cílem FAMU, potažmo vysoké filmové školy? „Vyrábět" tzv. režisérské osobnosti a televizi přenechat spíš absolventům středních filmových škol? Anebo je vítězstvím každý životaschopný filmař, který se u řemesla dokáže udržet?
Pavel Jech, profesor na Chapman University a bývalý děkan FAMU
Vítězstvím školy je, když se každý student něco naučil, když se vyvinul, lépe poznal sám sebe, svoje schopnosti a slabosti a když se dostal někam dál, než kdyby na to byl sám. Proč by měly cíle být takto vymezené? Proč by to nemohlo být nejen vše, jak píšete, a také mnohem více? Proč by se mělo něco vylučovat? Je to umělá debata. Škola nabízí i řemeslo i prostor pro umění i intelektuální vývoj, nemůže být limitovaná tím, že se zaměří jen na jediný cíl. Milan Kundera, Karol Sidon, Woody Vasulka, ti všichni taky vystudovali FAMU a určitě jim to mnoho přineslo. Ale kdo určil jejich životní osud? FAMU? Švankmajer, Vláčil ani Krumbachová nestudovali na FAMU. Vadí to vůbec?
Jaroslav Brabec, kameraman
Vítězstvím je filmař, který se prosadí a nesnaží se prezentovat nafoukané trapnosti jako umění. Film je velmi drahý špás. Je také pro lidi, kteří při vstupu do kina netuší, co je čeká. Pokud někdo dělá kvalitní komerční „zboží“, velmi se mu obdivuji, protože přináší vklad pro další tvůrce, kteří pak mohou zamířit do formátů směřujících na festivaly. Pokud se někomu však podaří vytvořit film komerčně úspěšný a festivalově atraktivní, tak je to ten, který má právo být obdivován.
Jan Pachl, režisér
Osobnost z vás žádná škola neudělá, to si prostě nesete v sobě. Nicméně je strašně důležité, s jakým pedagogem přijdete do styku a jak moc vás ovlivní, respektive nasměruje do budoucna… Stejně tak je nezbytně nutné, aby se pedagog nebál podělit o své „know-how“. V minulosti jsem se spíš setkával s tím, že vás pedagog bral jako budoucí konkurenci.
Jan Bezouška, zvukař působící v USA
Myslím, že člověk se opravdovým režisérem narodí a škola by měla jen prohloubit jeho dovednosti a pomoct mu najít svůj hlas a názor. Pro mě FAMU vždycky znamenala nadřazenost a pohrdání ostatními. Což je podle mě absolutní opak atmosféry, kdy se na téže škole formovala tzv. česká nová vlna nebo i doba, kdy můj táta poznal moji mámu (začátek 80. let).
Petr Horák, producent a zakladatel iShorts
Absolvent FAMU, respektive katedry režie by měl být schopen pracovat na filmu, pro televizi nebo v reklamě. A v poslední době i v počítačových hrách. Neměl by vyjít ze školy a přemýšlet pouze nad celovečerním filmem pro kinodistribuci. Sám se tím bude velice omezovat. Zároveň by měl být svými pedagogy veden k tomu, že může režírovat film, televizní pořad i reklamu, a tyto předměty by na katedře měly být i vyučovány.
Jan Bušta, režisér
Cílem každé vysokoškolské katedry by mělo být především zformovat „vzdělaného člověka“. Profilem absolventa katedry režie by tedy měl být „vzdělaný filmový a televizní režisér“. Ten má právo se rozhodnout pro jakoukoli životní cestu (ať už v branži, nebo mimo ni) a škola by mu měla být schopna ukázat co nejvíc směrů, kterými se se svou výbavou může vydat.
Jitka Rudolfová, režisérka
Myslím, že by ze školy měly vycházet režisérské osobnosti, lidé, kteří mají kulturní a umělecký přehled, mají vlastní autorský názor, jsou originální, dokážou „vyrobit“ víc než televizní mainstream. K řemeslu by měl člověk přičuchnout už před tím, než se na školu hlásí, nemyslím si, že by škola, jako je FAMU, měla lidi učit tomu, že např. existuje nějaký detail nebo velký celek...
Jiří Strach, režisér
Katedra by měla zářit všemi barvami spektra. V devadesátých letech tam byl kvalitně řemeslný Dušan Klein na straně jedné a na protilehlé nádherně bláznivá Věra Chytilová. A mezitím Jireš, Svoboda, Sirový, Smyczek, Koliha... Byla to zkrátka celistvá barva. Jako student jste si mohli vybrat, ke které chcete přilnout, kde se cítíte lépe. Dnes? Dnes je to jednobarevnost jednoho názoru. Jedné poetiky.
Jitka Němcová, režisérka
Nejdůležitější je, aby přišli s něčím novým. Pokud nebudou umět řemeslo, nebudou umět vyjádřit, co chtějí natočit. Řemeslo se jim bude hodit i pro práci v televizi, natočit seriál není nic jednoduchého. Absolventi středních škol by měli pracovat jako pomocní režiséři, nebo ať si udělají FAMU. Pokud mají bohatého tatínka, můžou si natočit film, jaký chtějí.
Je FAMU chráněná dílna? A opovrhují studenti FAMU filmovým průmyslem? Přečtěte si o FAMU více v novém Reflexu číslo 23.
