Přestože na Martina Štěpánka po jeho skonu pějí jeho herečtí kolegové ódy (je zvláštní, že tento stav drží při sobě, i kdyby prováděl nějaký člověk celý život cokoli), tak ve skutečnosti byly jak jeho životní postoje, tak herecké účinkování často kontroverzní.

Například v dobách naší totality pracoval pro Rádio Svobodná Evropa, a to je nutné vysoce ocenit. Ovšem někteří starší zaměstnanci této stanice, pracující kdysi v Mnichově, připomínají, že Štěpánek nechtěl původně do rádia nastoupit. Na jedné straně výborně hrál v mnoha filmech či televizních hrách, ale dokázal přijmout i role v komunistických propagandistických dílech, jako byly seriály 30 případů majora Zemana či Žena za pultem. A stejně tak rozporuplné bylo i jeho potýkání se s alkoholem.

Martin Štěpánek přesto odešel jako chlap. Pro podobně radikální řešení, jako je sebevražda, je totiž nutné mít i určitou vnitřní sílu. Když už nevěděl, jak dál, sáhl po tom, co dlouho miloval, co bylo jeho vášní i koníčkem – po zbrani. Je paradoxní a smutné zároveň, že sám kdysi řekl: „Zbraň je konečné řešení.“