Události prvních dnů vlády Donalda Trumpa hovoří jasnou řečí: „Střídáním stráží“ v Bílém domě nedošlo k pouhé výměně republikána za demokrata. Vítězství Trumpa nad Clintonovou a tím, co ona reprezentovala, je v mnoha ohledech vítězstvím kontrarevoluce zdravého rozumu nad destruktivní revolucí pokrokářského liberalismu.
Předně, Trumpova inaugurační řeč obsahuje příslib stahování USA z pozice globálního hegemona, spolupůsobícího ozbrojené konflikty na mnoha místech světa. A z prvních prezidentských činů se zdá, že jím proklamovaný úmysl bránit nadnárodnímu kapitálu (TPP, TTIP, NAFTA apod.) měnit svět v jednu globální korporaci byl míněn vážně. Bravo! Sklon předchozích amerických administrativ k jistému typu politického mesianismu se však vyznačoval ještě jedním negativním aspektem – USA se v posledních dekádách staly vývozcem ideologií, jejichž revoluční potenciál je mnohem silnější, než byl byrokratický socialismus sovětské éry. Boj za práva menšin, zvláště těch „sexuálních“, genderová ideologie, multikulturalismus, to není jen agenda současné politické a intelektuální třídy v „integrované Evropě“, ale i velké části elit v USA, jež se svého výsadního postavení na univerzitách, v médiích, filmovém průmyslu a šoubyznysu vůbec, a tedy i v politice, nebudou chtít rozhodně vzdát bez boje.
Ostatně viděli jsme to na vlastní oči již druhý den po nástupu Donalda Trumpa do úřadu, kdy se do ulic amerických měst vyrojily statisíce pokrokových žen a jim podřízených mužů, aby s růžovými vagínami na hlavě demonstrovaly svoji odhodlanost uhájit výdobytky kulturní revoluce druhé poloviny 20. století. Pro ně je Trump ztělesněním bílého, heterosexuálního zla, odmítajícího vidět život jako boj za práva uměle vytvářených identit. Přestože je Trump do značné míry také dítětem sexuální revolty, jeho neřesti nikdy nepřerostly v ideologický emancipační program. Také proto neprotestoval proti tomu, když byly staženy odkazy na organizace LGBT z internetových stránek Bílého domu. Americké feministky, jež jsou vůči reálnému utrpení žen v muslimském světě, ať už ze strany islámu, či Obamových válečníků, zcela netečné, mají hned zkraje Trumpovy éry další důvod k zuřivosti. Jeden z prvních tří prezidentských dekretů odnímá prostředky z federálního rozpočtu těm organizacím, které za hranicemi USA propagují „právo na potrat“. A Trump je připraven podepsat čerstvě schválený zákon ve Sněmovně reprezentantů, jenž totéž pravidlo zavádí i na území USA.
Ve svém inauguračním projevu Trump mj. prohlásil: „Nechceme vnucovat náš způsob života nikomu jinému, ale spíše nás nechat zářit jako příklad.“ Pokud Donald Trump prosadí i tuto část svého kontrarevolučního programu, pak to bude znamenat, že americký velvyslanec již nebude kráčet v čele Prague Pride a že se i jiné sociálně inženýrské projekty „neziskového“ sektoru budou muset poohlédnout po jiných mecenáších.
Dnes je populární říkat, že jsme ve válce. Pro „pražskou kavárnu“ s Ruskem, pro jiné, a mnohem oprávněněji, s islámským terorismem. Obranná válka, již nyní vede Donald Trump, je však pro budoucnost naší civilizace ta nejdůležitější. Čelíme v ní těm, kteří ve jménu všeobecného humanismu ničí vše tradiční a přirozené. Právo na život, rodinu, národ, státní suverenitu, mravní hodnoty korespondující s křesťanstvím. V této kulturní válce byl zdravý rozum již téměř na lopatkách. Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem dává naději i tolik potřebný impuls všem, kteří to ještě nevzdali.
