Nebudeme si nic nalhávat. To, že šance Martiny Sáblíkové na start na olympijských hrách v Riu byly nicotné od samotného začátku, tušila drtivá většina lidí. Verdikt sportovní arbitráže tedy nemohl nikoho překvapit, protože by přinesl do olympijských pravidel nový precedent. Martina Sáblíková se tedy vrací domů a nastal čas se podívat celé této neúspěšné štaci (či snad taškařici) na zoubek trošku důkladněji.
Na úvod budiž jasně řečeno a zdůrazněno, že Martina Sáblíková je český sportovní fenomén a její úspěchy na ledové dráze dělaly a dělají České republice ve světě dobrou reklamu. Že dřela a chtěla bojovat pod českou vlajkou i na letní olympiádě? Klobouk dolů! Tím však všechny pozitivní zprávy končí.
Nyní ze soudku těch špatných či nepříjemných vět. Sáblíková od samého začátku věděla, že je ve velice nekomfortní situaci. Věděla, že NESPLNILA všechny potřebné podmínky. Jakýsi papaláš či papaláši na cyklistickém svazu si pořádně nepřečetli pravidla či předpoklady nutné pro kvalifikaci a za hlavu se chytli, až když bylo pozdě. Mohli bychom se ptát, proč se po tom nepídil trenér Petr Novák, nebo dokonce samotná Martina Sáblíková? Ale to už je teď passé.
Přestože Sáblíková měla šanci na start minimální (a olympijský svaz ji na to upozornil), do Ria odletěla. Budiž, chtěla bojovat až do konce. Jel s ní několikačlenný tým (kdo v něm byl?, co v Riu dělal?). Nicméně nikdo z něj zjevně nebyl součástí oficiální olympijské výpravy, z čeho byly tedy hrazeny jejich náklady na letenky a ubytování? Z jakých prostředků bude placen právník Jan Šťovíček, který Sáblíkovou u tribunálu zastupoval? Je dobré se zeptat i na tyto nepříjemné věci, protože nepůjde o drobné, ale v souhrnu všech zmíněných položek se tato suma bude počítat minimálně v řádu mnoha stovek tisíc korun.
Podtrženo sečteno. Pro Martinu Sáblíkovou je celá záležitost velice nepříjemná a bolestná. Odteď však ví, jaká se ve sportu motají nemehla. Celé balmáži mohla předejít, kdyby udělala gesto a zůstala doma. Ale to lze pochopit, je sportovkyně a bojuje. A však čeští sportovní bafuňáři si utrhli pořádnou ostudu a názorně sportovnímu světu ukázali, jak se v Česku „kalí ocel“. Za tento lapsus by měly padat hlavy a všichni tito úředníčči a podržtaškové by měli zaplatit výlet do Ria ze svého. Český sport zas tak bohatý není. Protože až budou zas někdy funkcionáři sportovních svazů fňukat, že nemají prostředky na sportovní zázemí pro malé holky a kluky, měli by jim všichni připomenout Rio a mrhání penězi za misi, která byla odsouzena k zániku již od samého počátku.
