Začíná se udávat za nesprávné myšlení. Budem se zase bát otevřít hubu? | Reflex.cz
reklama
nahoru

Začíná se udávat za nesprávné myšlení. Budem se zase bát otevřít hubu?

Jiří X. Doležal 22. července 2016 • 07:00
Začíná se udávat za nesprávné myšlení. Budem se zase bát otevřít hubu?
Ilustrační snímek
• foto: 
Profimedia.cz

S netajenou hrůzou pozoruji, jak mezi lidmi narůstá strach vyjádřit, co si myslí o současné uprchlické krizi a multikulturních vymoženostech typu inkluze a gender limity. Lidé si začínají dávat pozor na hubu. A také se pro „nesprávné myšlení“ zase začíná udávat.

reklama

Cítím ve společnosti narůstat tenzi, obavy a strach říkat, co si lidé opravdu myslí. A nepíšu o výrocích typu „někdo do plynu“, píšu třeba o strachu vyjádřit se k zdánlivě tak nepolitickým otázkám, jako je inkluze mentálně retardovaných dětí nebo názor na islám. Děsí mne to víc než Putin s uprchlíky dohromady - protože jde o zlo, které si vytváříme sami a které nás může sežrat.

Ano - jsou tu ve veřejném prostoru, na netu, zcela zavrženíhodné projevy nenávisti - etnické, třídní, rasové, náboženské, prostě všech představitelných forem. Jsou ale kromě úplných idiotů zcela anonymní, psané z neexistujících identit založených na účelově vytvořeném freemailu.

Těmto výlevům nemá smysl (pokud nejsou výjimečně zábavné) věnovat pozornost. V „podepsané“, neanonymní komunikaci však začínají být lidé opatrní podobným způsobem, jakým byli za bolševika. Nejprve je potřeba zjistit, že ten, s kterým komunikujete, je ve stejném táboře, jako vy. Zda není „u nich“. Za bolševika bylo jasné u koho, dnes to tak jasné není - ale na obecné úrovni to znamená „u sluníčkářů“. U party s neomarxistickými postoji.

Ten strach vyjádřit a ustát negativní názor na některé neomarxisty šířené ideje se týká nejméně následujících témat: Imigranti, islám, gender kvóty, všeobjímající vstřícnost k homosexualitě a práva žen. Šířit nenávist se nesmí, ale vyjádřit nelásku ano. Ale zkuste dnes někam napsat, že nemáte rádi některou z uvedených skupin, a den poté se podívejte do diskuse pod článkem. Bude plná výzev k cenzuře takového názoru, k vašemu postihu, k vyloučení podobných názorů z diskuse, a ještě vás udají nadřízeným. To není nějaký dojem, ale realita. Začíná se zase udávat pro nesprávné myšlení.

Celou mou novinářskou kariéru na mne nadřízeným chodí stížnosti, že jsem něco blbě napsal - jako na každého novináře. Dvacet let tu ale nebylo zvykem psát šéfredaktorovi, že někdo má „nesprávné myšlení“, případně zaujímá „neschválené postoje“.

Poprvé jsem to zjistil, když mne před třemi lety udal bývalý kolega novinář generální ředitelce našeho vydavatelského domu. Za diskusi navazující na můj online článek o sluníčkových holkách v Pákistánu - bylo to v době, kdy děvčata na jejich poznávacím zájezdu po jiných kulturách v rámci vlastních kulturních tradic unesli pákistánští ozbrojenci. Bývalý kolega sepsal stížnost pro mou islamofobii. Paní generální mne podpořila, ale celá věc mi byla krajně nepříjemná. Takhle pro “nepovolené myšlení a výroky“  udávali lidi své bývalé kolegy za komunistů.

Podruhé mne udal jiný bývalý kolega za „nepovolené myšlení“ před pár dny šéfredaktorovi Markovi Stonišovi. Opět šlo o téma blízké islámu - udání reagovalo na můj článek, kde jsem kriticky srovnával (výrazně vyšší) kriminalitu v Německu žijících uprchlíků s průměrnou kriminalitu starousedlíků, a ještě text o výrocích dalajlámy, že Německo nemůže být arabskou zemí.

Bývalý kolega - který dokonce byl několikrát u mě doma na návštěvě - sedl a napsal našemu šéfredaktorovi: „Marku, promiň, ale skutečně by mě zajímalo, proč lajkuješ Jirkovi nesmysl. Už ve dvou článcích píše prokazatelné nepravdy a ohledně dalšího překrucuje, co jsem napsal. Je to dost hnusné. Stačí se na to docela v krátkosti podívat, aby bylo patrné, že jsou to kecy. Docela se mě to dotklo.“ I Marek Stoniš mne po tom druhém udání podpořil, ale mě to bylo zase opravdu nepříjemné. Prostě nemám rád, když na mne někdo chodí žalovat, aby se mi zatrhlo psát jiné názory, než má on.

Lidé se začínají bát mluvit. Praxe alespoň z mé zkušenosti ukazuje, že udavačů, kteří z vás z vlastní píle napráskají pro nesprávné myšlení, je pořád dost. Takže by veřejnost měla být zvlášť opatrná, jestli se tyto tendence - omezování svobody slova ve jménu politické korektnosti - nezačínají vymáhat represivně. Jde o tak choulostivou věc, že je pro demokracii vždy lepší o trochu míň tlačit na represní pilu, aby nedošlo k ohrožení toho základního - svobody projevu. Takže jak se prosím dozvíte, že měl někdo nějaké nepříjemnosti - v zaměstnání, se sousedy, s úřady - kvůli projevům „neschváleného myšlení“, dejte nám vědět do redakce.

Jiří X. Doležal


Klíčová slova: udavačisluníčkářibolševici



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama