„Vítězný únor“: Ani 26 let od konce komunismu z nás nevyvanul buzerační duch bolševika | Reflex.cz
nahoru

„Vítězný únor“: Ani 26 let od konce komunismu z nás nevyvanul buzerační duch bolševika

Tomáš Klvaňa25. února 2016 • 11:12
„Vítězný únor“: Ani 26 let od konce komunismu z nás nevyvanul buzerační duch bolševika
• foto: 
Václav Novák

Před osmašedesáti lety se Gottwald právě vrátil z Hradu. Následovalo skoro 42 let totalitního režimu. A přívlastku užívám s rozmyslem, protože to byl ve své ambici režim totalitní od začátku do konce. Někteří levicově orientovaní intelektuálové a mladší historici se snaží pohled na komunistickou diktaturu revidovat a jedním z jejich argumentů je zpochybňování totalitního charakteru komunistického režimu po celou dobu jeho trvání. Budiž tedy podtrženo, že to byl režim totalitní od začátku do konce.

V čem se liší obyčejná diktatura od totalitní? Určující je snaha druhé úplně (tedy totálně) ovládnout život, měnit člověka, jeho psychické nastavení, myšlenky a aktivní (v kontrastu s reaktivním) konání. Komunisté chtěli „nového člověka“, měli k tomu ideologii a propagandu, které zpočátku ovlivňovaly opravdu skoro všechno. Totéž chtěli před nimi nacisté, jen je poháněla jiná ideologie.

Normální diktátor hodlá být u moci co nejdéle, a pokud ho občan respektuje a nevystupuje proti němu, většinou ho diktátor nechá na pokoji. Nacistům ani komunistům to nestačilo. Chtěli, aby si lidé mysleli co oni, a vynakládali na to veškeré úsilí, včetně značné části ekonomiky.

Jedinou opravdovou snahou setřást totalitní svěrací kazajku bylo pražské jaro, respektive celé období uvolnění, jež trvalo zhruba šest let (1963–69). Fakt, že se v sedmdesátých a osmdesátých letech vládnoucí klika chovala pragmatičtěji a cyničtěji než v letech padesátých, že už neměla vůli mučit, zabíjet a otravovat jedem propagandy každý tvůrčí čin v takovém rozsahu jako dřív, je dán mnoha příčinami, žádná však nezpochybňuje esenčně totalitní charakter režimu. Když hraju hokej, hraju hokej, a ne baseball a nezáleží na tom, jestli ho hraju blbě, nebo dobře. Husák s Brežněvem nebyli Pinochet.

Foto 

Ani po více než čtvrtstoletí od konce komunismu z nás úplně nevyprchal duch bolševika. Proč? Komunista tehdy, v únoru, nezačínal na zelené louce. K upevnění jeho režimu mu pomohly některé stránky národní povahy, jež pak povýšil na systémové.

Na režimu záleží. Vzpomeňme na fenomenální film Spalovač mrtvol podle knihy Ladislava Fukse: v relativně normální společnosti by solidně vyšinutý hlavní hrdina mohl být buď ještě na hraně přijatelného chování, nebo by se z něj maximálně stal běžný zločinec. Ve změněném režimu se však stane monstrem.

Češi mají celou řadu výborných vlastností, jako umění improvizace a přežití, smysl pro humor, zdravý rozum, zdravou nedůvěru k autoritám a plebejské rovnostářství. Mají ale taky některé značně nehezké vlastnosti, jež komunistům pomohly k moci a dlouhé nadvládě: zbabělost, pasívní agresi, neobyčejnou nelaskavost, nedostatek velkorysosti, strach z cizího, provinční konzervatismus, závist a negativismus.

Řada těchto vlastností, dobrých i špatných, jistě vyplývá z naší moderní historie a způsobu, jakým se náš národ v devatenáctém století rekonstruoval.

Komunismus některé špatné vlastnosti posílil a udělal z nich významnou část politické konstituce, kterou zjevně není možné setřást za jednu generaci. Proto u nás vládne a je milován Babiš, ztělesnění byrokraticko-bolševického rozhodování. V těchto dnech musí třeba podnikatelé podávat buzerační kontrolní hlášení. Babiš je prosadil, aby omezil daňové úniky.

Snad to i myslí vážně nebo je možná jen vypočítavý a má to jako politický trik pro závistivé. Nevím a není to důležité. Podstatné je, že Babiš neumí proti daňovým únikům bojovat jinak než obludným nárůstem byrokracie a papalášským nařizováním, aby si on, stát, usnadnil práci a tu přenesl na podnikatele. Nejlepší opatření proti daňovým únikům jsou co nejnižší a nejjednodušší daně kombinované s tvrdými tresty za jejich neplacení. To prosadit neumí.

Jiným příkladem bolševického ducha je čerstvé obvinění skupiny Ztohoven za vyvěšení červených trenek nad alkoholovým oparem v sídle českých králů. Gesto se nám může a nemusí líbit (mně se líbilo), ale tolerantní a laskavá společnost by umělcům, kteří využili ústavního práva na svobodu projevu poněkud svérázně, maximálně napařila pokutu a věc by byla vyřízena za týden.

Takhle bude soud. Česká vesnice se poměje. Gottwald, jenž se v černém únorovém dni vrátil ze sídla českých králů, nikdy úplně neodešel.

 

Tomáš Klvaňa



Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
Nejčtenější
E15