Případ dvou zadržovaných českých chlapců v Norsku má po včerejšku další pokračování. A dobrým směrem se to rozhodně nevyvíjí. Vše připomíná naprostý hyenismus. Barnevernet, norský sociální úřad (a tvrdí to také ambasáda skandinávského království v Praze), prý jedná v nejlepším zájmu dětí.Tak se na to podívejme.
V úterý 20. ledna se konala další schůzka s norským Barnevernetem, od které se očekávalo posunutí v kauze odebraných chlapců Michalákových k lepšímu. Do Norska se totiž vydali všichni, kdo se v boji za navrácení hochů angažují. Odjeli s očekáváním, že už se snad Barnevernet velkého českého zastoupení a jeho argumentace zalekne a začne spolupracovat. Nic takového se ale nestalo.
Otázky bez odpovědí
Právní zástupci Evy Michalákové zde měli vyjednat zejména navýšení počtu schůzek se syny a postup, kterým se docílí jejich navrácení zpět k matce. Delegace ve složení právník Pavel Hasenkopf, poslankyně Jitka Chalánková a europoslanci Petr Mach a Tomáš Zdechovský, ale v Norsku nepořídila.
Barnevernet se nezastaví před ničím, a tak se místo způsobu navrácení dětí jednalo naopak o možnosti snížení délky schůzek s nimi na pouhých 15 minut dvakrát za rok. Také se bezduší zmocněnci této podivné instituce snažili získat pasy obou chlapců, nevědí však jak to udělat, protože český zákon naštěstí nedovoluje rozdávat jen taky cestovní doklady našich občanů.
Dále padl z norské strany návrh, aby se schůzek od teď účastnili i norští pěstouni dětí, což by bylo pro už tak dost vystresovanou a trápenou matku asi poslední ránou do srdce – vidět, jak se děti před vlastním rodičem choulí ke svým pěstounům a z ní se tedy definitivně stává cizí osoba.
Na některé otázky přitom Norové pořád neodpovídají. Proč byly ve skutečnosti děti Evě Michalákové odebrány? Proč jsou stále v pěstounské péči, když původní podezření podle policie pominulo a nebylo prokázáno? A co má paní Michaláková nyní udělat, aby děti dostala zpět? S těmito otázkami si norští sociální pracovníci nevědí rady, zůstávají proto nezodpovězené.
Denise a Davida navíc po odtržení od matky odtrhli i od sebe navzájem, aby spolu nemohli mluvit česky a vzpomínat na mámu. Tato láskyplná sociální péče nápadně připomíná převýchovu dětí za nacistického Německa.
Řešení v nedohlednu
Na počátku bylo falešné obvinění ze sexuálního zneužívání, na základě kterého sociální úřad odtrhl dva bratry od jejich matky. Obvinění se neprokázalo i tak měla Eva Michaláková dosud povoleno vídat děti jen dvakrát do roka na dvě hodiny a to vše pod dohledem pracovnic sociálního úřadu, které sledují každý její pohyb a vše si poznamenávají.
V prosinci loňského roku se ke kauze vyjádřil prezident Miloš Zeman s tím, že je připraven v případu zakročit, pokud budou využity všechny dostupné prostředky k získání dětí zpět do péče Evy Michalákové. Bylo tak učiněno, další žaloba padla a norský soud ji bude projednávat 15. února. Ale vzhledem k postoji norských soudů, už teď můžeme tušit, jak jednání dopadne. Pane prezidente, teď bude řada na vás, vy se přece nebojíte říci cokoli, nyní máte šanci projevit se v boji za spravedlnost jako opravdový hrdina.
Dnes se po několika dnech ke kauze vyjádřil premiér Sobotka. "Česká vláda a úřady jsou připraveny podniknout všechny kroky, abychom garantovali dostatečnou péči v případě, že by děti byly svěřeny do České republiky," uvedl Sobotka. Velvyslankyni předal dopis adresovaný norské premiérce. "Obrátil jsem se na premiérku s žádostí, aby věc sourozenců Michalákových byla důkladně a objektivně posouzena, aby norské soudy rozhodovaly objektivně s ohledem na zájmy dětí, na zájmy biologické rodiny," řekl předseda vlády.
Cynický Barnevernet a jeho praktiky
Podívejme se proto, co vlastně norský sociální úřad povolil a co nikoli. Je to zajímavé (a tristní) srovnání:
Co je povoleno:
Matka smí děti vidět dvakrát do roka na dvě hodiny. To se má změnit na dvakrát 15 minut.
Co je zakázáno:
Matka se nesmí nijak pokusit kontaktovat své děti.
Děti nesmí kontaktovat ani nikdo jiný z jejich vlastní rodiny.
Matka nesmí na schůzkách děti objímat.
Matka nesmí k dětem projevovat jakákoli citová gesta, nesmí například brečet.
Nesmí se bavit o minulosti.
Matka nemá případ medializovat.
Matka nesmí ukazovat veřejně fotky svých dětí.
Nesmí své děti na schůzkách fotit.
Matka musí s chlapci mluvit tak, aby vše slyšeli pracovníci Barnevernetu.
Chlapci nesmí žít spolu.
Chlapci nesmí mluvit česky.
Eva Michalakova nesmí své syny navštívit a přiblížit se k jejich současnému bydlišti.
Mimo jiné byl mladší z chlapců na jedné ze schůzek naveden, aby si vyžádal k narozeninám od maminky svůj cestovní pas. Starší Denis zase údajně navrhl zkrácení schůzek z dvou hodin na zmiňovaných 15 minut a dárky, které Eva Michaláková svým dětem posílá, končí neznámo kde a pokud se k dětem dostanou, stává se, že jsou poškozené.
Další kroky
Na podporu navrácení Denise a Davida Michalákových vznikla na Facebooku skupina „Česko, vraťme děti rodičům“, je v ní přes 4000 lidí, kteří sledují každou novinku o případu. Díky této skupině, se také podařilo posbírat přes 10 000 podpisů na petici, která požaduje větší aktivitu české vlády. Padají zde návrhy jak na případ upozornit, přes internetová média až po demonstrace a přímé kontaktování nečinných státních úředníků. Trnem v oku je zde například ředitel Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí Zdeněk Kapitán. Ten stále dokola pouze říká, proč nemůže Evě Michalákové pomoci.
Norsko se nám vysmívá
Na případ také upozorňují rozhořčení Češi na norských sociálních sítích, posílají dotazy a informace o kauze. Nikdo ale neodpovídá, naopak administrátoři po pár příspěvcích uživatele blokují a vesele pokračují dál v propagaci své krásné země.
Přestože za poslední měsíc už tuto skandinávskou zemi navštívil nejeden český novinář za účelem vypátrat důvody odebrání dětí, jediná věc, kterou z norské strany známe, je pouze úterní vyjádření ambasády Norského království, které se pod tíhou negativních reakcí Čechů na účet svého státu zoufale hájí tvrzením, že Eva Michaláková zatajuje ještě další důvody, na základě kterých jí byli chlapci odebráni. Sama ale údajné zatajené informace nezná či je odmítá sdělit. Norská ambasáda v Praze dokonce nemá ani tu slušnost vydat vyjádření česky.
