Z pásma Gazy přiletěla další raketa a Izrael na to odpověděl dalším úderem. Stalo se tak po několika měsících. Je pravděpodobné, že vedení teroristického hnutí Hamas, které má Gazu pod kontrolou, chce odvést pozornost od problémů s obnovou území. Slibované peníze nedorazily.
Příměří mezi Izraelem a Hamasem od srpna sice stále platí, ale problémy pokračují. V pátek 19. Prosince odpálili palestinští ozbrojenci z Gazy raketu Kásam na izraelské území. V noci na sobotu izraelské letouny poprvé od konce letního konfliktu udeřily na cíl v Gaze. Gaza je přitom stále ještě v troskách. A to navzdory veškeré slibované a občas i skutečně poskytované mezinárodní pomoci a přes toleranci Izraele, kterému Gaza dluží značné sumy za elektrický proud.
Jak napsal ekonom Pavel Kohout letos v létě v magazínu Finmag: „Od roku 1948 přijímá Pásmo Gazy finance a materiál od agentury UNRWA. UNRWA byla založena OSN jako dočasná instituce pro pomoc uprchlíkům po první izraelsko-arabské válce. Jejich potomci žijí z peněz UNRWA do značné míry ještě dnes. Zůstává nicméně nejasné, kolik procent současných obyvatel Gazy jsou skutečně potomci běženců. Původně bylo nutné, aby příjemce pomoci doložil, že skutečně žil během let 1946 až 1948 na území pozdějšího státu Izrael a že v důsledku války přišel o domov a živobytí. Zanedlouho ovšem začalo uprchlíků ubývat, neboť se stěhovali do jiných arabských zemí anebo na Západ. Mezitím se ovšem z UNRWA stala organizace, která začala žít vlastním životem, nabrala tisíce zaměstnanců a ti nechtěli přijít o práci. Kritéria pro příjem pomoci se proto omezila na pouhé čestné prohlášení.“
Viníkem je Hamás
Jak čestná tato prohlášení asi jsou, si snadno domyslíme, když vezmeme v úvahu dosavadní zkušenosti s arabským tzv. bojem za svobodu. O jiných počinech raději ani nemluvě, Přes neustálé rituální spílání Izraeli je viníkem bídné situace lidí v Gaze Hamás. Do roku 2000 dojíždělo z Gazy do Izraele denně 150 tisíc lidí za prací. Po řadě sebevražedných atentátů, za kterými stál Hamás, izraelské úřady přístup obyvatel Gazy do Izraele výrazně omezily. Následkem bylo pochopitelně strádání obyvatel, nezaměstnanost se vyšplhala na 40 procent. Viníkem je podle Palestinců ovšem Izrael. Přitom, jak Pavel Kohout uvádí, Izrael „dodává například do Gazy 70 procent (podle jiných údajů až 90 procent) spotřeby elektrické energie. Za tyto služby ovšem Gaza neplatí. Za elektřinu dluží Izraeli částku odpovídající 525 milionů dolarů, uvádí společnost Israel Electric Company. Dodávky nebyly přerušeny ani během palestinského ostřelování izraelských území raketami. Pozoruhodné je, že když palestinská raketa porušila elektrické vedení do Gazy, pracovníci elektrických závodů škodu opravili“.
Dovede si někdo představit bizarnější podobu „útisku“? Zajímavé je, že vůdcové Hamásu (Chálid Mišál, Musa Mohamed Abú Marzúk, Ismaíl Haníja) za pár let získali majetek v hodnotě milionů dolarů. Zřejmě pilnou prací pro svůj stále chudnoucí lid. Pokud jde o finance, jsou vůdcové jistě talentovaní. Jen svůj talent využívají pro sebe a svým chudým občanům dávají k dispozici jen velkohubé řeči a poukazování na fiktivní viníky kdekoli jinde, jen ne v Gaze.
Sliby se slibují…
V Káhiře se na podzim konala dárcovská konference, na kterou ale Izrael nebyl pozván. Podle mluvčího Knesetu Edelsteina to byla chyba a žádné peníze Gaze nepomohou, pokud nad nimi nebude mezinárodní kontrola. V listu The Jerusalem Post v neděli uvedl (citováno je jeho prohlášení v rozhlase), že škody, které nedostatkem supervize vzniknou, jsou dvojího druhu. Bez ní se nic nedostane k lidem a Hamás bude v pokušení začít s novou vlnou násilností. Všechny peníze na obnovu tak budou zmařeny. Přitom odpalování raket, hloubení tunelů nepoškozuje pouze Izrael. Dárci žijí v představě, že jejich peníze jdou na léky a hračky, což nebude pravda.
Jak se ale ukazuje, tento problém zatím nevznikne. Prostě proto, že naslibované peníze do Gazy nedorazily. Jak uvedla Gita Zbavitelová v Českém rozhlase: „Podle OSN bylo v letní válce poškozeno přes 37 tisíc domů a dalších více než 17 tisíc bylo zničeno úplně. Stavební materiál na opravu však zatím dostalo jen asi 9000 majitelů a desetitisíce lidí stále nemají střechu nad hlavou. Izrael přitom do Gazy pouští mnohem víc materiálu než před konfliktem, včetně cementu, který dříve nepovoloval kvůli jeho zneužívání Hamásem k výstavbě útočných tunelů. Nepřicházejí však peníze na opravy; dorazila jen necelá dvě procenta slíbené částky, asi 100 milionů dolarů, a ty budou vyčerpány už v lednu, uvedl Úřad OSN pro palestinské uprchlíky, jenž na rekonstrukci dohlíží. Například arabské a muslimské země ještě neposlaly ani cent, ačkoli třeba Katar přislíbil jednu miliardu dolarů, Saúdská Arábie půl miliardy a Turecko a Spojené arabské emiráty po 200 milionech.“
Takhle vypadá ta proklamovaná solidarita s Palestinci v praxi. Ohnivé rezoluce ano, ale skutek utek. Ale co, slibem nezarmoutíš. Hlavně že to na pár dní dobře vypadá. Nakonec už je spoleh jenom na Izrael.
