Podle nového nařízení Evropské unie musí i prodejci nebalených potravin – restaurace a stánky s jídlem – uvádět informace o přítomnosti čtrnácti alergenních látek. Stovky let nikdo nic takového nepotřeboval a vždy se zákazník a prodavač dokázali domluvit. Nyní máme nařízení Evropské unie, která si nejspíš myslí, že když nebude u jídla povinný popis, začnou lidé najednou umírat.
Na jídelním lístku nebo na viditelné či snadno dostupném místě musí být od 13. prosince u každého stánku s občerstvením a v každé restauraci informace o obsahu vybraných alergenních látek. Patří mezi ně obiloviny (konkrétně žito, ječmen, oves, špalda a kamut), dále korýši a měkkýši, vejce, arašídy, sojové boby, mléko, ořechy, celer, hořčice, sezam, oxid siřičitý a lupina.
Výjimku má pivo a víno, u kterých se nemusí uvádět obsah rybí želatiny, používané jako čiřící prostředek. Zřejmě by pak lidé odmítali pít pivo, kdyby u něj byla informace o obsahu ryb…
A jak to fungovalo do dnešních dnů, než nás přišla EU zachránit?
Mnoho lidí má alergie na výše uvedené látky – zejména na ořechy, lepek či mléko. Tito lidé to ale vědí, a proto se vyhýbají jídlům, která takové látky obsahují. Když si nejsou jistí, zeptají se obsluhy. Je jasné, že si nedávají párek v rohlíku, pokud mají alergii na pšenici. Nepotřebují na to žádné nařízení EU. Pokud mají lidé speciální diety, vyhledávají restaurace, kde dostanou jídlo, které smí jíst.
Restaurace už teď přemýšlí, jak nařízení vyhovět takovým způsobem, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Čekal snad někdo něco jiného? Například informaci o alergenech přiloží k jídelnímu lístku zvlášť, případně ji dají na tabule s popisem jídel nebo v menu uvedou, že informaci o alergenech poskytnou na vyžádání.
Vypadá to, že Evropská unie si po mnoha letech svojí existence vzpomněla, že mezi námi žijí i alergici. Když ale mluvíte s podobně nemocným člověkem, zjistíte, že s číšníkem v restauraci pravidelně komunikuje o obsahu alergenů v jídle, a to bez nařízení EU. Děkujeme tedy za další nesmyslné nařízení, které může o něco zdražit jídlo, protože výroba nových materiálů a čas nad nimi strávený samozřejmě něco stojí.
