Letošní výroční zpráva BIS, kterou kontrarozvědka zveřejnila v minulých dnech, je zajímavá především z toho úhlu pohledu, jaký prostor dává ekonomické části a procesům, které probíhají ve veřejném sektoru. Přestože to není žádné novum, a řadu kritických připomínek vznesla BIS již ve zprávách z uplynulých let, letos je prakticky celá kapitola organizovaného zločinu věnována dysfunkci orgánů státní moci a působení regionálních klientelistických struktur.
Výčet toho, co je dnes organizovaný zločin schopen zajistit, je skutečně široký a prakticky se týká všech možností nakládání s veřejnými prostředky. Struktury organizovaného zločinu nejen nadále systematicky vyváděly prostředky z veřejných rozpočtů (např. prostřednictvím dotací, veřejných zakázek, outsourcingu veřejných služeb), ale zejména byly schopny ovlivnit důležitá rozhodnutí orgánů státu a samosprávy, která se týkala infrastrukturních projektů, dotačních programů, veřejných zakázek souvisejících s poskytováním veřejných služeb, či samotný legislativní proces.
Téma samo o sobě jsou právní úpravy realizované cestou lobbovaných zákonů, tedy zákony šité na míru určitým zájmovým skupinám. Podle BIS je sice třeba připustit, že v části případů lobbování ve prospěch zákonné úpravy nahrávající jistým zájmovým skupinám může jít i o lobbing nevědomý, což však nikterak nesnižuje jeho negativní dopad na společnost. Je signifikantní, že zpráva BIS jako konkrétní příklad dopadů uvádí situaci související s podporou ekologické výroby energie. V tomto případě jsou negativní dopady na společnost nejen v České republice zřejmé a dlouhodobé, zatímco příslušným zájmovým skupinám tato právní úprava nejen garantovala návratnost vložených finančních prostředků, ale přináší dlouhodobě vysoké zisky.
Právě na tomto případě lze ukázat, jak složité je hledání případných viníků, i zjišťování, zda šlo pouze o politickou chybu, kterou až ex post logicky využily různé tržní subjekty ve svůj prospěch, či zda šlo dopředu o jakési spiknutí. Poslankyně Šedivá, která přišla s oním návrhem, který znamenal tak dramatický nárůst cen za OZE, jej obhajovala stabilitou dlouhodobých podnikatelských investic. Pokud někdo nedokáže nějaký kriminální motiv, bylo to pouze chybné politické rozhodnutí, které posvětil český parlament. Pochopitelně tím byla navozena situace, kterou zainteresované tržní subjekty byly motivovány k co nejrozsáhlejším investicím. Měly si ale nechat utéci takovou příležitost jenom proto, aby upřednostňovaly jakýsi pochybný veřejný zájem nad zájmy vlastními? Základní problém nebyl v špatném, a je jedno jak motivovaném, nastavení pravidel, ale už v samotném vynucení podpory OZE nařízeném EU. Každá regulace vytváří přirozené prostředí pro snahu obejit takový zákon, a bylo by bláhové očekávat od privátních subjektů, že se nebudou snažit takovou regulaci využít ve svůj prospěch a maximalizovat svůj zisk.
Podobně diskutabilní jsou i skutečné příčiny dalšího kritizovaného nešvaru, a tím je stále se rozšiřující outsourcování služeb ve veřejné správě. Stále větší rozsah outsourcování služeb, které jsou primárně v působnosti orgánů veřejné správy, je podle názoru BIS projevem přenášení odpovědnosti z věcně příslušných orgánů na externí servisní organizace. Počet nekvalifikovaných, za nic neodpovídajících úředníků, kteří jsou ve funkcích pouze díky personálnímu klientelismu, je podle zprávy dokonce možno chápat jako jeden z parametrů určujících míru nefunkčnosti výkonu veřejné správy jako takové.
I zde je nutno se pozastavit nad tím, co bylo dřív, zda slepice nebo vejce. Na jedné straně je zde volání po co největší transparentnosti a jednoduchosti různých správních či dotačních řízení, na straně druhé je ale právní řád zaplevelován dalšími a dalšími zákonnými a podzákonnými normami, které jdou proti tomuto trendu. Není divu, že v složité legislativě se nakonec nevyznají ani sami úředníci, a tak na zpracování projektů či různých agend najímají specializované outsoucingové společnosti, ať již různé právní kanceláře, či specialisty na různé dotační procesy. Pak dochází k tak absurdním situacím, že nakonec jsou vypisována výběrová řízení pro firmy, které za dané úřady pak vypisují výběrová řízení na konkrétní projekty. Případně skutečnost, že např. MŽP může v ekologických dotacích radit stejná firma, která radí i uchazečům. Důvodem pro outsourcing správních procesů je navíc i snaha represivních orgánů kriminalizovat byť chybná, ale z hlediska trestně právní odpovědnosti nezávadná jednání. Není divu, že se pak politik, či státní úředník raději uchýlí s rozhodnutím vně úřadu, protože každé své rozhodnutí musí vnímat i jako svého druhu alibi pro případný přezkum někdy v budoucnu. To, že pak ony privátní subjekty se opět stejně tak jako v případě zákonů šitých na míru snaží maximalizovat vlastní prospěch, je jenom logické.
Lze proti tomu vůbec něco účinného dělat? Represe sehraje pouze okrajovou roli, protože odhalí pouze mizivou část protiprávního jednání. Navíc bývá mnohdy tak sofistikované, že je ani odhalit nejde. Myslet si, že z lidí se stanou andělé, a přestanou myslet především na svůj prospěch, je neméně pošetilé. Jedinou alternativou je zajistit co nejmenší rozměr přerozdělovacích procesů, omezení dotací na projekty, které přinášejí alespoň nějakou přidanou hodnotu, a odstranění co největšího možného objemu nejrůznějších regulací a administrativních překážek v podnikání, což odstraní i prostor pro korupci. Jenže to už není téma pro BIS, ale pro politickou reprezentaci.
