Soud ve vítkovské kauze ukázal, že naše justice je k pachatelům těch nejtěžších zločinů shovívavá a že zcela zavrženíhodné násilí na dítěti neumí adekvátně potrestat. Žháři dostali dvacet, respektive dvaadvacet let. Neexistuje ovšem žádný přijatelný důvod k tomu, aby byli rasističtí násilníci ve svých padesáti zpátky na svobodě. Jejich oběť nebude v pořádku nikdy, ani v padesáti, ani v sedmdesáti letech – má nevratně poškozené celé tělo, popálený obličej a častými narkózami pravděpodobně i poškozený mozek. Přesto soud nechce, aby byli ti, kdo jí to způsobili, postiženi stejně – to jest doživotně. Dal jim mnohem nižší sazby, jako by chtěl říct: Přestože jste malé Natálce všechny životní šance na doživotí vzali, vy sami ještě šanci dostanete!

Když někdo znásilní dítě, půjde do vězení na deset nebo dvanáct let. Neuseknou mu penis, jak by zasloužil, nezavřou ho na doživotí, jak by zasloužil. Když někdo rozčtvrtí svého známého, dostane patnáct let. Prostě – méně, než poškodil svou oběť. Jako by stát stále více chránil pachatele než oběť násilí.