Zatím odsud chodí jen samé euforické zprávy:

33 horníků, kteří v dole uvízli 5. srpna, dostalo úzkou šachtou jídlo, a poslalo první vzkazy. „Jessiko, až se dostanu ven, koupíme svatební šaty. A vezmeme se v kostele. Miluju tě, Esteban Rojas,“ stálo na jenom z nich a celý svět povzdechl.

33 horníků poslalo úzkou šachtou první video! A smějí se na něm. Je taky vidět, že mají v podzemí celkem dost prostoru, aby se mohli i projít. Záchranáři jim dolů spustí filmy, aby si mohli krátit čas!

Zatímco se ale horníci smějí do objektivu, jejich příbuzní se na povrchu dolu modlí, zapalují svíčky. Všichni na světě, kromě těch 33 mužů dole, totiž vědí, že kopáči budou muset v podzemí vydržet asi až do prosince. Tak dlouho totiž bude trvat, než se podaří vykutat bezpečnou šachtu pro pojízdnou kabinu, která by horníky mohla vyvézt zpět na světlo. Přitom už teď mnozí zhubli až o deset kilo.

Situace chilského dramatu mi připomíná víc než co jiného román Williama Goldinga Pán much. V takovém světle pak působí masové špehování hrdinů ve „vile“ jako perverzní rouhání.

Kéž by těm chlapům humor vydržel. Podle posledních zpráv začínají mít někteří z nich psychické problémy.